Princezna z Marsu
Edgar Rice Burroughs
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222512/bmid_princezna-z-marsu-NJl-222512.jpg
4
139
139
John Carter, pán Marsu série
1. díl >
Při potyčce s indiány se kapitán John Carter dostane do podivného stavu a zjistí, že „neznámá síla táhne ho k Marsu“. Když se probere, leží nahý v nepozemské krajině, která je opravdu Marsem. Vzhledem k tomu, že jeho tělo je navyklé vyšší gravitaci, předčí po fyzické stránce všechny domorodce a působí dojmem pravého supermana. S domorodci se setká záhy – je zajat kmenem zelených čtyřrukých Tharků a v jakémsi volném zajetí se za pomoci Tars Tarkase a Soly naučí marťansky a spoustu jiných užitečných věcí. Jednoho dne dojde ke střetu mezi Tharky a neznámými vzducholoďmi – jedna je sestřelena a vystoupí z ní krásná dívka rudé pleti – Dejah Thoris, princezna z Helia. Potká ji stejný osud jako Cartra, brzy se sblíží a zamilují …... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1927 , Ladislav ŠotekOriginální název:
A Princess of Mars, 1912
více info...
Přidat komentář
Old Shatterhand (anebo spíš Kara ben Nemsí) na Marsu. Vypněte mozek a nechte se unášet. Pak to nejde nemilovat.
Byla jsem asi v šesté třídě a náhodou objevila v knihovně mého tatínka tuto knížku. Nemohla jsem se nejprve od prohlížení si obrázků odtrhnout a začetla se. Dobrodružný a pro mě nezapomenutelný příběh.
Dodnes tyto knížky schovávám, musím si je po velmi dlouhé době znovu přečíst.
Je to dobrodružství Johna Cartera z Barsoomu a jeho princezny Dejah Thoris.
Velmi podařené ilustrace pana V. Čutta a překlad do češtiny Dr. Jirky Macáka, úžasně doplňující atmosféru dobového vydání.
John Carter je legendární série, která pomáhala utvářet náhled na sci-fi mnoha fanoušků žánru. Já se k ní dostal právě přes Princeznu z Marsu, ale protože jsem mezitím přičuchnul spíš k technologičtějšímu stylu a oblíbil si ho, tak musím přiznat, že to zas tak úplně není můj "cup of tea". Ale nevadí mi to číst a vlastně si ten příběh přese všechno, co jsem do teď napsal, i užívám.
Těch 5 hvězdiček nepatří jenom této knížce, ale celému cyklu 11ti příběhů ze série John Carter. Přiznám, že toto plné hodnocení si některé příběhy úplně nezaslouží. Mě osobně se nejméně (za 3 až 4 hvězdičky) líbila první část poslední knihy John Carter na Marsu o obru Joogovi, která je oproti ostatním příběhům psána třetí osobou - vypravěčem.
Ale za tu úžasnou fantazii a za ty překrásné pohádky pro kluky od třinácti do sta let patří tomuto spisovateli můj nesmírný obdiv.
Vždycky se mi strašně líbil film "John Carter: Mezi dvěma světy" (2012). Po pár letech jsem si uvědomila, že ten svět a jeho fungování, ve kterém se s Johnem Carterem a jeho princeznou Dejah Thoris ocitáme, je až příliš složitý a promyšlený, než aby to bylo vymyšleno nějakým (i když třeba schopným) scénáristou v Americe. Tak jsem trochu pátrala a narazila nejen na jednu knihu, ale rovnou na mnohadílnou sérii. Tím větší byl můj údiv, když jsem zjistila, že kniha je už z roku 1912.
Velmi se mi líbilo vyprávění formou deníku (a tím tedy ich-formou) - kdyby autor psal v er-formě, jen stěží bych ji dočetla, spíše bych ji odložila, a to i přes její krátkost.
Svět Barsoomu má svůj vlastní chod, názvosloví, zvyky, historii...
I mé romantické srdce zapělo; jazyk je krásný a kniha obsahuje několik pěkných a zajímavých myšlenek. Tato knížka je taková pohádka pro starší čtenáře :).
Časem si určitě přečtu další díl.
"Kráčeli jsme po půdě umírajícího světa, leč v našich duších se rodil svět nový."
Nečetla jsem to teď, jen jsem objevila dávno zapomenuté. A zpětně si vybavuji, že se mi to v nácti hodně líbilo. Příběh plný přijatelných klišé, která se dají stejně tak dobře brát vážně, jako se jim může čtenář od srdce zasmát :). Hezká vzpomínka na scifistické začátky.
Pro mě je tato kniha tak 100x lepší než film.
Je to dobrodružná love story na Marsu. Naštěstí dobře vyvážená akcí, tak se kniha čte rychle a baví.
Je to už mnoho let co jsem tuto knihu četl, sice trochu naivní děj, ale přesto musím ocenit to v jaké době byla napsána a moc mě bavila. Je otázka jak by mě bavila tato kniha teď, ale tehdy se mi líbila moc. Určité knihy se mají číst v určitém věku
Jedna z prvních knižních sérií, do které jsem se na počátku svého čtenářského života pustil. Nepochybuju o tom, že dnes by mě tato četba už příliš nebavila, ale ve 14 letech to pro mě bylo takříkajíc "žrádlo" a moc rád na čas strávený u této a dalších s dobrodružstvími Johna Cartera vzpomínám.
Pamatuji se, že z komiksu, který tehdy vyšel v ABC, jsem byl úplně unesen. Už proto nemohu dát méně než 5*. Po mnoha letech jsem si přečetl vydání z roku 1927. Narazil jsem přitom na jednu záhadu - autor uvádí, že na Marsu chodili lidé nazí, ale na obrázcích je Dejah Thoris zabalená od hlavy až k patě do nějakého pláště. Jinak souhlas s komentáři níže. Musím ovšem ocenit jemný humor autora:
"Moje průvodkyně byla dosti hezká, as osm stop vysoká. Její pleť byla slabě nazelenalá se žlutavým nádechem."
Před mnoha lety jsem měl komiks Dobrodružství Johna Cartera od Vlastislava Tomana a Jiřího Veškrny, který vyšel sedmdesátém roce jako ABC speciál a tahle knížka byl můj návrat do klukovských let. Duchovní otec Tarzana tu pustil otěže své fantazii a vyslal na Mars pozemšťana Johna Cartera konat odvážné skutky. Hrdina obdařený superschopností překonává skoky velké vzdálenosti, vrhá se po hlavě do dobrodružství motivován intuicí, že se musí zastat slabších a samozřejmě nechybí krásná dívka za kterou by položil i život.
Je to příběh, který byl jistě inspirací pro Moorcockova Kanea (Město šelem), nebo Procházkova Kena Wooda. Ve stylu vyprávění je už poznat, že je to už víc než sto let od zrodu této knihy, kterou ale já řadím mezi fantasy klasiku.
Dobrodružná jednohubka s vcelku rychlým finále a vlastně zbytečnou závěrečnou kapitolou, film se mi líbil o dva chlupy více:-)...
Sáhl jsem po knize, protože se jednalo o oblíbenou četbu mého dědy a tak jsem se rozhodl ji přečíst také. Co jsem si o ni ale mysle? Jako u každé knihy, která má za sebou již tolik let, je těžké ji hodnotit řádně. Jednak proto, že jisté názory či hodnoty již byly překonány a jednak proto, že mnoho autorů bylo inspirováno, proto se určité elementy mohou jevit jako neoriginální. Co musím autorovi pochválit je jeho fantazie, vycházející z tehdy známých poznatků o Marsu. Živé líčení společnosti a kultury cizí planety, vynálezy, mimozemská technologie - to vše překvapovalo svým kouzlem. Přesto nelze odhlédnout od faktu, že o Marsu víme více než autor a tím pádem určité informace v knize podané působí až humorně. Například tvrzení, že Mars je pokryt mechem a není tam skoro žádný prach, že tam prakticky nevanou žádné větry a že žádné pohoří nepřesahuje 4000 stop (1,2 km). Dále není možné přehlédnout, že postavy jsou pouze černo-bíle, myslím tím, že jsou buď veskrze čestné nebo veskrze zkažené. Jako by neexistovaly postavy, které jsou někde mezi. To odebírá knize trochu na uvěřitelnosti, což je škoda protože fantazie a imaginace s kterou byl Barsoom vytvořen rozhodně zasluhuje pochvaly a mohl bych srovnat z raných sci-fi autorů s Julese Vernem. Takže shrnuto, pokud odhlédneme od dobově podmíněných názorů autora reflektovaných v postavách, tak šlo rozhodně o kvalitní příběh. A prakticky nutnost četby pro fanoušky pozdějších autorů, kteří byli inspirování jako například Ray Bradburry, Arthur C. Clarke a Robert Heinlein.
Je to knížka mého dětství, četl jsem ji, když mi bylo asi třináct a musím říct, že mě tehdy doslova nadchla, stejně jako Caprona. V původním překladu Jirky Macáka a s originálními ilustracemi Václava Čutty to bylo fakt úžasné.
Jaké ale bylo moje zděšení, když se mi dostala po letech tatáž kniha z nakladatelství Paseka s tím příšerným přebalem! Prostě hrůza, možná pro prvočtenáře zážitek, ale pro mne jen šok. Horší degradaci jsem snad ani nezažil. Možná je jen trendem doby co nejvíc šokovat, ale mě to od čtení odradilo, takže nedokážu ohodnotit úpravy překladu v posledním vydání od Ivana Beránka a možná i křivdím ilustrátorovi Zděňkovi Netopilovi, za což se mu omlouvám.
K sérii Johna Cartera jsem se dostal relativně pozdě, až někdy kolem mých dvaceti let. Věděl jsem o ní už dřív, ale nesympatické obálky mě spolehlivě odradily. Netuším jestli je to byla výhoda, nebo škoda, ale když jsem si konečně otevřel první díl, úplně mě pohltil. Tenhle příběh má kouzlo pravověrného dobrodružství. Zápletka v dnešní době pochopitelně neobstojí, něco jako psychologie postav, nebo dokonce komplexnost je mu úplně cizí a některé pasáže by lecjaký horlivec označil za "rasistické" a "kolonialistické". Ne že by mi něco z toho vadilo. Příběh je krásně starosvětsky černobílý a nekomplikovaný. A pekelně čtivý. Bohužel občas až příliš naivní a hlavní hrdina je trochu hloupý.
Jako kluk jsem kdysi četl to staré vydání z roku 1927 a samozřejmě se mi to moc líbilo a často jsem na ty knížky vzpomínal. Dnes po mnoha letech jsem tyto příběhy našel ve své čtečce a hned se do nich pustil. Chytlo mě to znova a dobře jsem se bavil.
Moje první seznámení se sci-fi literaturou. Celá série je velmi čtivá. I když už je to hezkých pár let, příběh Johna Cartera a Dejah Thoris si budu pamatovat.
Příjemná oddychovka - pohádka, vzpomínka na mládí a čtenářské začátky. Určitě budu číst další díly.
Pro -náctileté čtenáře bezesporu bomba, pro nás starší příjemné a úsměvné čtení, které krásně pobaví. Není potřeba moc přemýšlet, jen se nechat unášet imaginací autora. A že je to "Pan spisovatel" je bez diskuse.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Tarzan z rodu Opů |
| 2003 |  John Carter na Marsu |
| 1927 | Princezna z Marsu |
| 2000 | Mistři meče na Marsu |
| 2002 | Llana z Gatholu |
Čtivé dobrodružství na Marsu z pera autora Tarzana se dvanáct let nazpátek pokusili v Hollywoodu zfilmovat a skončilo to fiaskem. Samotný příběh je přitom klasickým vyprávěním na způsob barbara Conana nebo Kruana, kdy všemohoucí hrdina putuje divokým světem a svádí princezny. Uvidím, jestli se někdy pustím i do dalších dílů, ale jednička je rozhodně fajn oddychovka, kterou zfouknete za dvě delší jízdy MHD.