Prioritaire / Priority: Praha - Paříž
Anne Delaflotte Mehdevi , Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166656/prioritaire-praha-pa-166656.jpg
4
43
43
Francouzka Anne žijící v Praze a Češka Lenka žijící ve Francii využívají psaní dopisů nejen jako prostředek vzájemné komunikace, ale i vlastního poznávání neznámé země, jejich zvláštností i stejností, radostí i problémů. Z dopisů Anne se dozvídáme mnohdy věci velmi překvapivé a neobvyklé, které nám domorodcům nijak zvláštní nepřipadají, a uvědomíme si je až pohledem překvapeného cizince. A podobně z pohledu Lenky z Francie naopak zjišťujeme, kolik toho v běžném životě může mít cizí země s tou naší společného. Dopisy jsou časově zarámovány pobytem Anne v Praze od roku 1993 do roku 2011, kde společně s manželem provozovali oblíbené mezinárodní knihkupectví U Knihomola v Mánesově ulici. V dnešní čím dál rychlejší a uspěchanější době se psaní dopisů stává vzácností. Zprávy si sdělujeme prostřednictvím emailů či sms spíše v holých větách, na nějaké zamyšlení, zastavení, úvahu, dojem či pocit nějak nezbývá čas. A možná je to škoda… Částečně přeloženo z angličtiny a francouzštiny.... celý text
Přidat komentář
Krásná a zajímavě napsaná kniha.Čtenář se dozví mnoho zajímavého jak o Praze porevoluční tak i o sladké Francii.
Miluju knihy psané v dopisech, takže jsem si lebedila. Zajímavý pohled Francouzky na Česko a Češky na Francii.
Rozhodně zajímavá kniha, která je složená z dopisů dvou kamarádek ... vůbec to nebylo špatné čtení ...
Obvykle se mi líbí knihy o tom, jak se žije jinde. Ovšem zde jsou v dopisech povětšinou takové intelektuální úvahy, často o politice a dění ve světě, nic moc osobního. Takže mně to moc nebavilo.
Dopisní "turistika" nebyla nikdy čtivější. Ty ale píší. Šarm bytí. Šém energií. Na trase: Já a Ty. Ty a Já. A zase zpět. Ten samý, výměnný koloběh. Matka měst, kterou chladí lahodná, Smetanova-á řeka a ta, která umí být sladká a romantická zároveň. V otevřených obálkách.
Konečně současná česká kniha popisující období, které si sama moc dobře pamatuju a můžu tak srovnávat svůj pohled na věc s pohledy obou dam. Forma dopisů celé vyprávění krásně oživí a že v době čtení prožívám podobné životní fáze jako obě autorky je jen příjemný bonus navíc. Osvěžující čtenářský zážitek :-)
Milá knížka, kterou jsem si vybrala jako prázdninové čtení. A ono se na těch 180 stranách otevřelo i mých 18 let života. 90.léta – naděje, objevování, výzvy, otvírání se světu, hledání identity, krásné plány, mateřství…
A pak první nejistoty a zklamání v doposud radostném světě: rozdělení ČR v roce 1993, pařížské atentáty v roce 95, potíže v podnikání, radosti i starosti kosmopolitních rodin, rozdílnosti mentalit, vstup do Evropské unie a naděje i obavy s tím spojené, projevy averze vůči cizincům, problémy s integrací.
A nevídané věci – první mobily, e-mailové komunikace, internet…
Začátek milénia: osobní priority ustupují do pozadí. Řeší se výchova dětí, školy a také co dál se svými tak slibně „rozjetými“ životy, rozčarování z vývoje a směřování Evropy, únava, deziluze, ale i nové naděje a plány…
1996: „Na jednu stranu nás to baví a na druhou rozčiluje, když slyšíme všechny ty hlášky ve všech možných jazycích, plesající nad levným pivem, cenami v restauracích… Jen si říkáme, že být posedlý příliš tím, co je levné, riskujeme, že se sami staneme „levní“…“
2001 : „Dvojčata spadla a s nimi i naše jistoty…“
2002: „Běžela jsem si koupit svou první bagetu za euro. …máme Evropu v kapse, teď s ní musíme vážně počítat.“
2004: „ V 89 se osvobodíme, pak se rozdělíme v 93, abychom se lépe setkali – slepili v 2004 – je tu přeci ten rozdíl – tentokrát jsme to chtěli. Ale žádné nadšené výkřiky. Žádné oslavy“
2006: „Kvůli obrovské únavě , kterou vláčíme na hřbetě a na duši, nevidíme krásy místa…“
2009: „Levná Praha, to už dávno není pravda, všichni ti turisté posledních dvaceti let si tak užívali Prahy, jež jim to teď vrací i s úroky…“
2011: „Pláču. Václav Havel zemřel. Pláču s mou zemí nad prezidentem svobody, nové doby, naděje a ztrátou iluzí.“
Bylo to jako si prolistovat fotoalbum. To moje je možná méně barevné a exotické, ale také plné vzrušení, nadějí, iluzí ….
Dočteno 18.11.2017. Krásné vzpomínky na události revoluční a porevoluční. Jak postupoval čas a měnila se doba. Jak dneska hodně věcí bereme jako samozřejmost. Moc pěkné čtení.
Příjemné čtení, vrátila jsem se v duchu zpět do porevolučních let v naší zemi a uvědomila si, že všude dobře, doma nejlíp, aspoň z mého pohledu. Už se těším na Lanýže...
Pro mne velmi příjemná knížečka. Češka Lenka žijící ve Francii, Francouzka Anne žijící se svým americkým manželem v Praze...obě následovaly své muže a každá hodnotí život v cizí zemi formou zajímavých postřehů a vzájemných dopisů. Osobní srdečné setkání s oběma autorkami umocnilo četbu této milé knížky.
Anne je francouzka, která se odstěhovala do Prahy a Lenka je češka žijící ve Francii.
Tato kniha je psána formou poklidných dopisů o jejich dětech, práci, politice, myšlenkách, jejich dojmech a poznatcích o obou zemích.
Není tu nic napínavého, žádná tajemství ani nečekané zvraty, jen dva životy dvou kamarádek :-), starosti i radosti.
Příběh není ani nijak dopodrobna rozepsán, ale ráda jsem si tuto knihu přečetla :-)