Případ jantarové komnaty
Ludvík Souček
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90335/bmid_pripad-jantarove-komnaty-xT7-90335.png
4
126
126
Martin Anděl série
< 3. díl >
V knížce Případ jantarové komnaty se klasik české „záhadologie“ zabývá pravděpodobnými osudy slavné jantarové komnaty, zdaleka největšího jantarového pokladu, která byla německými speciálními jednotkami převezena do Německa a nakonec umístěna na zámku Wildenhof. Oprávněně lze předpokládat, že, přes přímý Hitlerův rozkaz, unikla zničení, přesto však v posledních válečných letech zmizela a už ji nejspíš nikdo nespatřil. Autor pátrá po osudech těch, kteří ve se ve zmíněné době pohybovali v její blízkosti, a z nalezených informací rekonstruuje tehdejší události a vytváří vlastní logické hypotézy.... celý text
Přidat komentář
Jako teenager jsem hodně hltal Součkovy Otazníky nad hroby. Ale vlastně nic jiného z jeho tvorby jsem nezkusil. Tak jsem to po letech napravil. Téma Jantarové komnaty je pro mě přitažlivé, nicméně tady o komnatě téměř nic nebylo. Na druhé straně tu bylo hodně UFO a otrlý nacista za každým bukem. Ve výsledku i po letech celkem čtivá detektivní fikce. Jen jsem se musel smát, jak si tam českoslovenští redaktoři a výzkumníci volně cestují po kapitalistické cizině, což jistě muselo čtenáře zavřeného za železnou oponou nesmírně těšit. Ale jak říkám, je to fikce:)
Očekával jsem, že se, já neználek autorova díla, dozvím něco více o zmizelé jantarové komnatě, ale nebylo tomu tak! Je to kniha nabitá encyklopedickými znalostmi a domněnkami autora, jak to bylo, či mělo být - a až potom se děj rozběhne. Podle mne si autor vzal na sebe velké sousto - a jantarová komnata je tam na okraji.
Poklady ukradnute nacistami, tajomstva odhalovane po dlhych rokoch. Vyskumnik/detektiv ako by z oka vypadol Nerovi Wolfovi, ktory nevyjde z domu lebo nemoze. U mna Martin Andel snad najzaujimavejsia detektivna literarna postava ceskej literatury. Po precitani som chcel silou mocou aj ja patrat, odhalovat, skumat, nebolo vsak co :) Vyborne oddychove knizky, cela seria. Vecna skoda ze nema viac pokracovani. Andel mal silny potencial, u mna na urovni Sherlocka.
Ano, cesta slepých ptáků to není. Pan Souček si nemohl vybrat jestli bude psát dokument, nebo akční knihu. A dopadlo to podle toho
První část knihy obsahovala spoustu technických a odborných informací a tudíž jsem při čtení špatně udržovala pozornost.
V druhé polovině se hlavní hrdinové vydali na cesty a tato část pro mě byla zábavnější.
Bylo to jak sledovat několik dokumentů Prima Zoom a jen tak mimochodem se zmínila Jantarová komnata.
Zcela subjektivně: jeden ze Součkových "slabších" kousků. Jako vždy, neuvěřitelně širokospektrý badatel namixoval dohromady záhadnou destičku z Armoriky, nacistické výzkumy létajících talířů, eskymácké dobrůtky, americký slang a milion dalších věcí, ve kterých se vyznal, protáhl Karla s Barbarou přes půl světa a vznikl z toho trošku přeplácaný koktejl, kde je víc /zajímavých/ fakt než akce. Pro poučení zvědavého čtenářstva OK, zápletky a napětí se zde zas tolik neužije. Ne že by se nedělo vůbec nic, ale většina dobrodružných scén je popsána mírně vybledle a odtažitě.
Nakonec největší sci-fi na této knížce je ta lehkost, s jakou si občané socialistického Československa mírnix dírnix bez problémů odcestovali tu do Grónska, tu do USA... Tady pan Souček předběhl dobu o dost ;-)
Součka mám rád, ale tohle je jeho nejhorší kniha. Je o něm známo, že byl schopen vyfabulovat román spojením různých tajemných jevů a sepsat ho za pár dní. Prvního Dänikena, který u nás vyšel, prý při překladu přepsal a upravil z více jak poloviny, protože to byla slátanina. Tady sám jednu slátaninu napsal. Souček byl velmi inteligentní člověk s encyklopedickými znalostmi z mnoha různých oborů, ale tady to přeplácal jako když kočička a pejsek vařili dort.
Tohle pro mě nebylo šťastné setkání, budiž mi pro příště výstrahou, že nemám číst série od prostředka... Unikaly mi tak souvislosti s předchozími díly, na které se odkazovalo, o samotné Jantarové komnatě tam toho zas tolik nebylo, leč oceňuji autorovu invenci při míchání fikce a historických faktů. Ráda bych Součkovi dala ještě šanci, přeci jen u českých spisovatelů mám velký rest, ale tak nějak váhám, po čem sahnout, abych nedopadla stejně jako s Jantarovou komnatou...
Moje hodnocení mi rve srdce. Rve mi ho fakt moc hodně. Souček je klasik, který mě kdysi dávno naprosto uchvátil trilogií slepých ptáků. A obohatit výzvu o knihu tohoto autora se tak zdálo jako sázka na jistotu.
Ale tahle scifi detektivka je fakt peklo. Bez emocí, bez napětí, zmatené, zblábolené všemožné konspirační a jiné teorie dohromady, od přeživšího hitlera, přes létající talíře, vyráběné nacisty v avii letňany, až po cestování časem. A celé tak neskutečně suše podané se spoustou výkladových nudných pasáží, že dočtení knihy se pro mě stalo dost velkým utrpením a opravdu to byla výzva.
Autora samozřejmě nezavrhuji, na to je moc velkým scifi českým klasikem a jistě si někam tu trilogii do čtecího plánu ještě někdy vsunu, ale na experimenty už to nevidím.
První kniha od tohoto autora, spíše než kolem jantarové komnaty se vše točí kolem nácků, ufo a různých teorií. Celkem čtivé, akorát mi unikaly souvislosti, jelikož jsem nečetl předchozí díly, o kterých zde byla zmínka.Uvidím, jestli si sérii doplním.Nejzáživnější byla asi část s Grónskem.Dojem průměrný, ale konec a vše kolem mi bude v hlavě vrtat dlouho.
Je mi to trapné, takový klasik...
Ale knížka se mi skoro vůbec nelíbila. Připadá mi to hodně chlapské čtení, připomínalo mi to dědečkovy válečné historky, které mi šly vždycky jedním uchem tam a druhým ven, a podobně jsem vypínala pozornost i v tomto případě.
Dosud jsem od Součka nic jiného nečetla, a tohle možná nebyla na začátek dobrá volba.
Byla jsem přehlcena informacemi a nakonec vlastně skoro nevím, o čem to bylo. Na chvilku mě začala bavit třetí část, ale pak mě zase umlátila data a informace.
Víc než detektivkou je Případ Jantarové komnaty dobrodružným románem, přičemž na Martina Anděla tentokrát připadla vedlejší role. Otěží se chápe redaktor Karlíček, který se společně s doktorkou Medunovou pouští do strastiplné cesty „kolem světa“. V tomhle ohledu působí vyprávění chvílemi až cestopisně, kdy autor zachycuje mentalitu a zvyklosti grónských obyvatel. Ovšem nebyl by to Ludvík Souček, aby čtenáře nedokázal přikovat ke čtení záhadologickými motivy. Dovedně míchá fakta s fikcí, nezapomínající na důležitost humoru a fantazie, díky kterým se stal tak slavným. Člověk mu dokonce i odpustí to neustálé vykřičníkování. Příběh se navíc točí kolem nacistické hrozby, a to je vždycky voda na můj mlýn.
Přesto bych nějaké výhrady měl. Čekal jsem asi něco maličko komornějšího, tady těch tisíce konspiračních motivů slouží jen k tomu, aby byla záhada Jantarové komnaty odsunována stále dál a dál. Ovšem při srovnání se Stevem Berrym je to pořád za jedna, i když od sebe knihy dělí třiatřicet let.
Souček byl dobrý spisovatel, který vás vtáhne do děje ani nevíte jak. Jede na pomezí fikce a fakt, takže ani nevíte co je pravda a co autorova skvělá fantazie. Každopádně po přečtení máte chuť vzít si nějakou encyklopedii a hledat, zda se zde popsané historické události vážně staly nebo je to jen románová událost.
Co dodat - prostě starý dobrý Souček. Možná je to i z nostalgie, ale za 5 hvězd. Mimochodem, knihu jsem dostal k vánocům v sedmdesátých letech, a obsahovala řadu technických chyb. Některé stránky byly celé bílé, některé části byly dvakrát, a ty co tam měly být chyběly. Snad také nějaká záhada tohoto mistra záhad. :-)
I když jsem tuhle knihu četla až teď, připomněla mi vzdálené doby strávené s Cestou slepých ptáků, Runou Rider a Krotiteli ďáblů… Starý dobrý Souček z konce šedesátých let a jeho nezaměnitelný styl. I když ten zapálený pohled na skrývající se nacistické zloduchy a současně lehce protiamerický nátěr vyznívá dnes už poněkud zastarale, nakonec stejně hodnotím nadprůměrně.
Plus za to, jak autor umí skloubit historická fakta (např. to, že na Jestřábích boudách skutečně za války Němci trénovali na polární podmínky) s fikcí. A hlavně pak velké plus za moje dětská léta s jeho knihami, myslím, že mě to tenkrát hodně ovlivnilo…
Moc pěkné sci-fi, i když v případě geniálního L. Součka je čtenář tak vtažen do děje a zahlcen tolika informacemi, že ani nechce věřit, že se jedná o sci-fi. Co také čekat od tak nesmírně inteligentního a nadmíru všestranného spisovatele, jakým byl. Zajímal se takřka o všechny vědní obory a o všem dokázal psát tak, že i pro laika, je to fascinující, zajímavé a poučné čtení - ať je to Tušení stínů, Tušení souvislostí či Otazníky nad hroby.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Tušení stínu |
| 1980 | Tušení souvislosti |
| 1964 | Cesta slepých ptáků |
| 1983 |  Bohové Atlantidy |
| 1970 | Případ jantarové komnaty |
Já Součka miluju. Bylo to napínavé, zajímavé a fotodokumentace tomu dodávala na věrohodnosti.