Jak to bylo doopravdy s Pinokiovým nosem
Leif G. W. Persson
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274255/mid_jak-to-bylo-doopravdy-s-pinokiovym--AdB-274255.jpg
3
40
40
Případ pro komisaře Everta Bäckströma série
< 3. díl >
Tento román je ošklivá pohádka pro dospělé děti, která by se nikdy neodehrála, nebýt posledního ruského cara Mikuláše II., britského premiéra sira Winstona Churchilla, ruského prezidenta Vladimíra Putina a kriminálního komisaře Everta Bäckströma ze Stockholmu. Každý žil ve svém světě, nikdy se nesetkali (nejstarší z nich byl zavražděn o čtyřicet let dříve, než se narodil nejmladší z nich, a jejich životy dohromady pokrývají více než sto let). Příběh je vyústěním událostí, které uvedli do pohybu právě tito čtyři muži...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Den sanna historien om Pinocchios näsa, 2013
více info...
Přidat komentář
Zbytečně zdlouhavé a místy nastavované krimi. Je štěstí, že se děj občas stočil i jinam než k rozpravám hlavního vyšetřovatele nad jeho super klobásou, k hektolitrům vypitého alkoholu, večerním drinkům v županu a tunám jídla. Evert Bäckström si mě svým vtipem a svérázným hodnocením veškerého dění vůbec nezískal. Doslova jsem k této postavě cítil odpor. Kdyby nebylo několika zajímavých pasáží ve druhé polovině knížky, bylo by mé hodnocení určitě nižší. Za mě velmi slabé 3*
Uboze napsané, ještě hůře přeložené, redakce nedetekovatelná. Prostě standard nakladatelství MoBa.
Sice mě to baví, ale nakonec ztratím pozornost a usínám. Místy za to může i překladatel. Tedy celkově mírně vtipná dřina. Jo a končím s podlouhlými uzeninami.
Pribeh nebol zly ale informaciu o svojej klobase a posteli znacky hester tusim na kazdej druhej strane si autor mohol odpustit
Výborný příběh. Dlouhý, hodně postav, odbočky k carskému dvoru, ale rozhodně nijak rozvláčné.
velmi dobře rozložený příběh, a ta odbočka do historie carské rodiny, to byl bonbónek navrch...
Vzdala jsem to v půlce. Pořád jsem čekala, že s to rozjede, ale na můj vkus to bylo strašně rozvláčné. A když jsem viděla, že mě čeká ještě 300 stránek, než se dostanu k rozuzlení, neměla jsem na to nervy :-) Škoda, kdyby to bylo kratší, svižnější, nemuselo by to být zlé. Dokonce to bylo místy i vtipné. Dokonce mě bavil i ten hajzlík hlavní hrdina, který je zřejmě všechno, jen ne sympaťák.
Bylo to dobré. Ovšem mám pár výhrad. :D Jednoduše jo, dobrá krimi, ale některé pasáže zbytečně zdlouhavé. Mohlo se ubrat pár stránek - ale nemuselo. Ono se to četlo tak dobře, že se to vlastně ztratilo - no, trochu tu motám páté přes deváté - přečtěte si raději mou recenzi v záložkách :-)
Šovinistický narcis jeden... Znáte to, když se štěstí unaví... Ale nebýt jeho, asi bych tloukla hlavou do zdi od 50. stránky. Celou knihu zachránil. Více v mé recenzi v záložkách.
Knihu už na Slovensku vyšla a je dosť zvláštna. Chvíľu mi trvalo, kým som sa v deji zorientovala, kto je kto a až potom príbeh nabral spád. Zaskočila ma postava komisára, ktorý prípad vyšetruje, pripadal mi ako karikatúra všetkých tých fešáckych, úspešných seriálových policajtov. Bol taký nechutný, až to bolo nakoniec zábavné.
Únavný, nekonečne dlhý príbeh. Prvých 200 strán sa ešte dá čítať, potom sa dej zauzľuje až do chvíle, kým čitateľ tratiac záujem o príbeh nezačne preskakovať riadky, aby to už mal konečne za sebou. Problém nie je dĺžka, čitateľ rád prečíta aj oveľa dlhšie aj niekoľko zväzkové publikácie za predpokladu, že niečo prinášajú. Tento príbeh je len kratochvíľou komisára Bäckströma a jeho hyperaktívnej citujem: "klobásky" (výraz vyskytujúci sa v tejto podobe na každej druhej, tretej strane). Koniec je vyslobodením.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Linda: Příběh zločinu |
| 2012 |  Mezi touhou léta a chladem zimy |
| 2014 | Ten, který zabil draka |
| 2018 |  Umírající detektiv |
| 2012 | V jiném čase, v jiném životě |
Zdaleka ne tak dobré jako Umírající detektiv, ale zato poměrně dost vtipné. Série o Bäckströmovi je totiž oproti sérii o Johannsonovi a Jarnebringovi, která je s ní personálně provázaná, o poznání odlehčenější. Autor o sobě tvrdí, že jako těžký piják pravidelně a plánovitě střídá půlroční heavy drinking a půlroční naprostou abstinenci. Pokud tomu tak opravdu je, tak sérii o Bäckströmovi píše nepochybně v té heavy fázi. Ale proč ne? Až na první GeGurrovu historickou exkurzi o postavičce Pinokia, která byla skutečně příliš zdlouhavá, jsem se bavil velmi slušně.