Neřesti mé krve

22.09.2012

[032/12] Příběh jednoho kanadského detektiva pokračuje. Vedlejší postavy odcházejí stejně jako přicházejí a k mému velkému potěšení se některé dokonce vrací z dějového archívu. A právě za to v tomto dílu děkuji. Za návrat jedné z postav, na kterou jsem se celou dobu těšila asi nejvíce.

Samotný příběh je opět dobře zpracovaný. Lehká detektivka na mírné zapaření šedých buněk mozkových. Trochu jsem se obávala, že autorka až příliš zabředla do zajetých kolejí dvou případů, problematických domácností a klasických zápletek, ale tentokrát nás vzala na úplné dno historické Kanady, za což děkuji. Sice bych konečně uvítala i nějakou vyšší hru, kdy může Murdochovi po každém kroku pod podrážkou zakřupat tenká vrstvička, která ho nese jen s vypětím všech sil nad propastí kariérního konce, ale ani prostředí bezdomovců, žebráků a tuláků není od věci. Zase se rozšířil plánek z části fiktivního Toronta, naše představy byly okořeněny o další sféru a Murdoch si udělal další známé, které by mohla autorka využít pro příští příběhy.

Na Maureen se mi nejvíce líbí dobové detaily. I když se nevrhá do monumentálních dobových extrémů a nepopisuje každou malůvku na nočníku, obraz tehdejší doby je lehce představitelný a nenáročný. Člověk odbourá svou mysl a ponoří se do špíny a pachu síry, což není před spaním pro zajímavé sny úplně od věci. Text se čte stále dobře a hezky to utíká a vůbec bych se nebránila hutnějšímu příběhu. Na druhou stranu je psychologie postav stále slabší a povrchní a i když Murdoch má za sebou již 6 svazků, stále je mu jen těžko vidět do hlavy. Ovšem, takový je autorčin styl a ten se nejspíše hned tak nezmění. Co od ní ale doceňuji jsou poznámky k historickým faktům, které nějakým způsobem pozměnila. Docela by mě zajímalo, jak na vlastní oči vypadá čelní stěna bývalého chudobince.