Bretaňská pýcha
Jean-Luc Bannalec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326095/bmid_bretanska-pycha-3xZ-326095.jpg
4
180
180
Případy komisaře Dupina série
< 4. díl >
Na břehu malebné řeky Belon, v oblasti, kde se pěstují světově proslulé ústřice, objeví svéhlavá stárnoucí herečka mrtvolu muže. Jen o něco později obdrží komisař Dupin zprávu z legendami opředených kopců Monts d’Arrée, z kraje pověstí o vílách a ďáblovi. Také tam byl nalezen mrtvý člověk, jehož identitu policie nezná. Když komisař zjistí, že stopy vedou k mafii, keltským bratrstvům a záhadným druidským kultům, začne tušit, že tohle bude jeho nejbizarnější případ...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Bretonischer Stolz, 2015
více info...
Přidat komentář
Čtvrtý případ komisaře Dupina už byl víc akčnější,líbí se mi také paní Nolwennová,i celý komisařuv tým,jak spolu dokážou všechno domluvit.Knížka je místy i zábavná,ale je napínavá.Ještě mám pár knih z této série nepřečtených,ale doufám,že i další díly budou tak napínavé,jak tenhle díl.
„Ústřice člověku zprostředkují chuť určitého moře, konkrétního místa, dokonce i specifické lokality.“ A přesně totéž se dá říct o Bannalecově bretaňské sérii. U případů komisaře Dupina se občas přistihnu, že mě vlastně ani tolik nezajímá, kdo je vrah; prostě si jen vychutnávám atmosféru, popisy pohádkové krajiny a života uprostřed ní. Ale ústřice asi jíst nezačnu.
Je to jisté, zamilovala jsem se do komisaře Dupina. Je mi sympatický úplně vším, svou zarputilostí, způsobem vyšetřování a uvažování, láskou ke kávě i dobrému jídlu a vínu, vztahem k přírodě i snahou stát se Bretoncem. Tento poslední prvek mě baví snad ještě víc než vyšetřování případu, pořád si představuju Pražáka v Brně.
Zábavná klasická detektivka, kde netečou hektolitry krve a vyšetřovatel používá víc šedé buňky mozkové než svaly. Doporučuji
Na těchto detektivkách - klasicky pomalých, bez velkých akčních scén, zato se spoustou rozhovorů - mě nejvíc baví, že se pokaždé dozvíme něco málo o životě v Bretani a že nás autor pokaždé vezme na exkurzi do nového prostředí; v tomto případě mezi chovatele ústřic a moderní druidy. Co ovšem pokládám problém, je všudypřítomná přítomnost jídla a vína v knihách, a v této zvláště: jak má člověk hubnout, když se komisař neustále cpe nějakým dlabancem? Nezbývá než mu závidět :-).
Ano, přátelé, ten prefekt mě taky rozčiluje, ba přímo štve. Ale miluju Nolwennovou!!! Její obzory, přehled, schopnosti a bretaňskost!
Komisař Dupin již počtvrté.
Dostala jsem to, co jsem očekávala, detektivní příběh zasazený do prostředí Bretaně. Vedle vlastní detektivky baví ten bretaňský kolorit a popisy bretaňské přírody, městeček a vesniček, bretaňských lidiček a bretaňského způsobu života. Někde už autor v tom velebení všeho bretaňského tlačí na pilu, ale ve všem je současně obsažen lehký humor, takže i ta barvitá bretaňská pohlednice s nadhledem je vlastně milá a úsměvná. Plus za ústřice, i když k nim mám stejně odtažitý vztah jako komisař.
------------------
Na jeden kiks ale musím upozornit, nevím, zda je to chyba autora nebo překladatele, ale jednu chvíli jsou pomotané dvě postavy a dalo mi práci se v tom vyznat. Až dorazíte na str. 156 a 157 (vydání 2017, Knižní klub), zjistíte, že jednu z postav, majitelku podniku Chateau de Belon, autor (překladatel) nazývá paní Premelovou, a to několikrát. A tahle paní je vdaná, má dvě dcery a momentálně dlí na dovolené v Maroku. A najednou se o pár stránek dál objeví zase paní Premelová, která je vdaná, má taky dvě dcery, ale je právě teď fyzicky přítomná v Bretani. Je to ta samá? Jiná paní Premelová? Vrátila se z Maroka? A teď se v tom čtenáři vyznej a docela velké množství podezřelých nepopleť! Navíc všichni mají co dělat s ústřicemi, takže ani podle povolání postavy nerozlišíte…
A ouha, když zalistujete o pár stránek zpět ve snaze se dopátrat řešení v identitě postav (str. 140, 142), tak je tu najednou paní Pemelová se dvěma dcerami… (písmenko sem, písmenko tam…) Než se zorientujete, kolik těch Pemelových a Premelových se dvěma dcerami v knize je, trochu se zapotíte…. Jednu chvíli jsem si myslela, že nás takhle autor balamutí schválně, aby nás zmátl a počet žen se dvěma dcerami a jménem od písmene P. byl nejasný… :)
Ve skutečnosti se ta marocká paní Premelová jmenuje úplně jinak, jména se dopídíte při zpětném listování na str. 115, je v knize uvedeno jen jednou, pak ho autor (překladatel?) zřejmě zapomněl… Rozklíčovat se to dá, i z dalšího děje, ale…
To si fakt vůbec nikdo knihu před vydáním nepřečetl a popletená jména neodhalil?
Další díl ze série pohodových detektivek z jinak poklidné Bretaně. Popisy přírody - moře, řek, lesů, ale i městeček se svými hospůdkami a hlavně lahodnými pokrmy čtenáře lákají k návštěvě. Rozhodně si přečtu i další díl a tím si Bretaň aspoň na dálku užiji.
To jsem celá já. Čtu až čtvrtou knihu v pořadí. Nevadí. Vlastně jsem už byla na odchodu z knihovny, když můj pohled padl na tuto knihu. Bretaň......? Tato část světa mě uchvacuje, nikdy jsem tam nebyla, ale třeba se to jednou změní. To nemění nic na tom, že je to země zahalená tajemstvím, historií a překrásnou krajinou. Už jen proto jsem tu knihu čapla. To si musím přečíst! A nezklamala mě. Popisování té krajiny, moře, ústřic.....to všechno - bylo krásné. A ty tři předchozí díly? Ty si také přečtu. Mimochodem......ani já ústřice nemusím :)
Stala jsem se asi závislá na těch pár knihách o Bretani...Jean-Luc Bannalec se mi dostane pokaždé pod kůži a pokaždé si jeho knihy užívám.
A vážně nevím, jestli bych někdy pozřela ústřice..
"Někteří lidé vás potěší, když přijdou,
jiní zase, když odejdou."
( Bretaňské přísloví )
Oddechovka, ve které se každou chvíli pije kafe. Ano, víme, že komisař musí být závislý na kofeinu nebo alkoholu. Tento si vybral to první :-)
K Bannalecovi se člověk zřejmě musí pročíst stejně tak, jak se musí projíst k ústřicím. Musím přiznat, že si na jeho ne příliš schopného vyšetřovatele (mám totiž pocit, že na všechna podstatná zjištění přijde spíš sekretářka a ne komisař) začínám zvykat. Bannalec tedy rozhodně není mistr zápletky, ale řadí se po bok Petera Mayla či Martina Walkera, kteří do svých knih vkládají obří porci fascinace Francií.
Začínám mít pocit, že univerzální odpověď na cokoli není 42, ale Bretaň. :) Na ústřice koukám stejně jako komisař Dupin, ale nahlédnout do tohoto kousku světa mě to láká čím dál víc. :) Pěkný příběh. A doufám, že už brzy někdo praští pana prefekta něčím těžkým přes kokos. :)
Zase báječné počtení o Bretani, ústřicích a zločinu. Tentokrát mě až tak moc nebavila podstatná keltská nitka (ale všichni jsme Keltové, tak jsem poslušně spřádala i to), ale bretaňská linka je prostě čím dál neodolatelnější, stejně jako mon commissaire. Děj je svižný, komplikovaný až hrůza, ale rozhodně přes všechny odbočky k nejzazší minulosti lidstva (Keltů, samozřejmě) a světa (Bretaně, pochopitelně), trudným osudům ústřic a dudům velice napínavý.
Dokonalé! Líbily se mi všechny předchozí případy, ale třetí a tento čtvrtý zatím jasně vedou. Opět skvěle popsána Bretaň, její krásy, lidé a zvyky a k tomu, jakoby mimochodem, komisař Dupin řeší složitý případ mrtvoly, která zmizí.
Každým dalším dílem se mi detektivky tohoto autora víc líbí. Mimo detektivní zápletky jsem se dozvěděla nějaké novinky o ústřicích. Zase ta krásně popsaná příroda, lidi, jídlo,..... Doporučuji
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Francie tajemství Bretaň krimi ústřice
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bretaňské poměry |
| 2015 |  Bretaňský příboj |
| 2018 | Bretaňský příliv |
| 2017 | Bretaňská pýcha |
| 2016 | Bretaňské zlato |
Komisař Dupin, epizoda 4 – další dokonalá reklama na Bretaň, dokonce vše podstatné pro lidstvo má prý původ v Bretani. Odborníci na Járu Cimrmana by to jistě vyvrátili bod po bodu.
Druidové, propojení posledních šesti keltských komunit, jejich bohatá historie a navíc ústřice, další bretaňská pýcha, to vše vede svérázného komisaře k překvapivému finále.
Příjemný a pohodový návrat mezi „své“.
85 % (aktuálně 90 hodnocení, průměr 86 %).
…
Během uplynulých týdnů Riwal testoval znalosti svých kolegů pomocí kvizových otázek; o poledních přestávkách se za tím účelem shromažďovali všichni zaměstnanci komisařství. První monumentální stavba v lidských dějinách? Nikoli, nebyly to egyptské pyramidy, jak by se někdo mohl domnívat, nýbrž pětasedmdesát metrů dlouhá kamenná hrobka v Bretani: Cairn de Barnenez. Kdy vznikla? 4500 let před Kristem. Takže o 2 000 let dřív než zmíněné pyramidy!...
…
I na Dupina to udělalo dojem. Věděl už, že pro Bretaňce je minulost stejně reálná jako přítomnost a události, k nimž došlo například před pěti sty miliony let, mají stejnou platnost jako to, co se děje dnes. Bylo by nanejvýš nespravedlivé a egocentrické považovat současnost, která je pouze náhodně zvoleným bodem v nepřetržitém kontinuu času, za významnější než ostatní doby, a to jen proto, že se v ní nacházíme my.
…
„Keltské bratrstvo, mezi Shelter Houses a Abris du Marin existuje úzké spojení.“ Tohle bylo jedno z velkých témat bretaňských lekcí jeho sekretářky v poslední době: Interceltisme, propojení různých evropských oblastí, v nichž dnes žijí miliony potomků Keltů, a ti se teď konečně mohou opět sblížit! Skotsko, Irsko, Wales, Cornwall, ostrov Man a Bretaň. „Šest keltských národů“, jak se samy označovaly. Miliony nositelů tři tisíce let staré, velké a hrdé civilizace! Říše, která v době svého největšího rozmachu, ve 3. století před Kristem, zahrnovala téměř celou Evropu (Bretaň byla keltská již od 8. století před Kristem!). Rozprostírala se od britských ostrovů přes Galii až do Španělska a Portugalska, po celé délce atlantského pobřeží, na východě zahrnovala dnešní Česko, Slovensko, Polsko, Srbsko a Chorvatsko.