Bretaňský příboj
Jean-Luc Bannalec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240483/bmid_bretansky-priboj-VsK-240483.jpg
4
288
288
Případy komisaře Dupina série
< 2. díl >
Druhý případ komisaře Dupina z letní Bretaně okořeněný humorem, venkovským koloritem a místními kulinářskými specialitami Deset námořních mil od Concarneau: Legendami opředené souostroví Glénan působí svými bílými písečnými plážemi a křišťálově průzračnou vodou jako karibský ráj – dokud jednoho krásného květnového dne moře nevyplaví na břeh tři mrtvoly. To komisaři Dupinovi ještě chybělo: cesta ve vratkém člunu hned po ránu, nervy drásající prefekt, málo kávy a žádný záchytný bod. Kdo jsou ti tři mrtví na pláži? Stali se obětí prudké noční bouřky? Vše nasvědčuje tomu, že se utopili. Ale vyšetřování zavede komisaře hluboko do historie ostrovů a jejich svérázných obyvatel, odkud vytěží dramatickou jistotu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Bretonische Brandung, 2013
více info...
Přidat komentář
Druhý díl série mě zaujal více než první, ale stále mi do úplné spokojenosti něco chybí. Možná ten závěr nebo z mého pohledu ne moc policejní práce.
Zatím nejlepší díl série. Vyšetřování na mizejících ostrovech, uzavřená společnost lidí, kteří se z různých důvodů oddělili od pevniny, vývoj případu zrádný jako moře a motiv stejně nelítostný. A po bouři poklidný příliv. Detektivka, co rozproudila mou zděděnou námořnickou krev.
Druhý případ komisaře Dupina byl napínavý,ale popis přírody byl uchvatný.Rozhodně si přečtu i další díly.
I tento druhý případ komisaře Dupina se mi líbil, v podstatě podobně jako ten první. Vyšetřování jako takové je spíš poklidné, žádné velké zvraty se nekonají, ale přesto - nebo právě proto? ;-), se jedná o solidní, klasickou detektivku, které však do dokonalosti něco málo chybí. Z toho důvodu dávám o jednu hvězdičku méně. Zápletka mne však v této knize zaujala o něco více a rozuzlení případu opravdu stálo za to ;-). Přestože cesta k němu je docela dlouhá, Dupin se totiž musí ponořit do minulosti ostrovů a také jejích obyvatel. A i když se poměrně brzy ukáže, že mrtví si sice svoji smrt víceméně zasloužili, přesto dlouho není jasné, kdo za tím vším vězí a hlavně, jaký byl jeho motiv. Ale nebyl by to Dupin, aby nakonec vyšetřování nedovedl do zdárného konce ;-). Na knize určitě oceňuji nádherné popisy přírody a svéráznosti Bretoňců, které případům dodávají tu správnou atmosféru. A na další setkání s tímto sympatickým chlápkem se budu časem zase moc těšit ;-).
Kniha se mi líbila, měla zajímavou zápletku, která jak jinak, zasahovala do minulosti, to můžu. Inspektor Dupin už je pro mě docela ¨zkousnutelný ¨i když občas to jeho chování....Popisování přírody, poznávačka skvělé, ale popisování těch gastronomických lahůdek... no to nemělo chybu! Ale co mi chybělo a to bylo i v prvním dílu (čtu postupně), tak pořádné vysvětlení, jak se co provedlo a trochu více se pověnovat závěru a trochu mi chybí více zapojení čtenáře, abych mohla zapojit tu svoji šedou kůru mozkovou:-)
Hezká série, myslím, že mě bude bavit. Dupin je sympaťák, případy zajímavé, zvlášť tento druhý byl díky prostředí zase něco jiného, než člověk běžně v detektivkách čte. Není to příliš komplikované, zároveň si ty příběhy drží čtivost. A hlavně je to asi nejlepší bretaňský turistický průvodce - pořád googlím a už plánuju dovolenou. :-)
Na Dupina si člověk lehce zvykne. A dobře dělá, je to moc prima čtení, není to obyčejný thriller, je to DETEKTIVKA!
Komisař Dupin, epizoda 2 – znovu dokonalá reklama na Bretaň. Kromě vraždy a nenadálé bouře mě autor dokázal nalákat na všechno: na přírodu, historii, dary moře, přístavy, ostrůvky, kavárny, hospůdky, stavby zaplavené mořem. A lákají mě samozřejmě Bretaňci - lidé s hrdostí na svůj kraj, chránící své tradice a kouzelně zveličující všechno bretaňské, což autor (v těle komisaře) jako náplava z Paříže dokáže vtipně vystihnout. Až se otevře koronaklec, mám tu jeden jasný cestovatelský cíl – Concarneau.
85 % (zatím 94 hodnotících, aktuální průměr je 80 %).
…
„Za posledních deset tisíc let stoupla hladina oceánu o sto metrů! Sto metrů! Před několika tisíci let mohli Britové přejít suchou nohou do Francie, Bůh nás ochraňuj!“
Úchvatná Bretaň a svérázný komisař Dupin podruhé.
Říkala jsem si, už to nebude ono, první díl měl pro mě přidanou hodnotu v Paulu Gauguinovi a malířském Pont Avenu, jachtaření a potápění není moje parketa… Ale ono mě to zase tak chytlo!
Autor má talent pro skvělé popisy a atmosféru, mě to přiblížení ostrovů a ostrůvků Glénan ztracených uprostřed moře zase tak okouzlilo (zvlášť když se tady během četby projdeme za pomoci Street View), zajímavá zápletka, vyšetřování ve stylu klasických detektivek; dedukce, úvaha a intuice má přednost před akcí a popisy násilí, nicméně při dobré představivosti je tam toho dramatického až až…
Oddechová detektivka s cestovatelským přesahem a lehounkým humorem podle mých představ.
A jak si představuji komisaře Dupina? Přesně jako autora! :) viz fotky na netu. Pasquale Aleardi mi nějak k mým představám nesedí (filmy jsem ale neviděla).
P.S. A jméno Dupin? Inspirace Edgarem Allanem Poe?
Tento díl se mi líbil o trochu víc než první ale na víc než 3 hvězdičky to nevidím. Chybí tomu trocha napětí a akce.
Nevadí mi, že knihy tohoto autora nejsou akční trháky. Baví mne a užívám si je kvůli Bretani a zasvěceným prožitkům, které Jean - Luc předává čtenářům.Opravdu jsem zatím nenašla lepšího průvodce touto fascinující krajinou.
Musím do Bretaně! Vidět úchvatnou krajinu, barvy moře a oblohy. Ochutnat místní speciality. Slyšet zvláštní keltsko-francouzská slova.
Inspektora Dupina miluju, jeho styl vyšetřování (á la Maigret nebo Poirot) se mi líbí - žádné divoké honičky s pistolí, žádné erotické eskapády, nýbrž zjišťování informací a dedukce. Kniha splnila všechny požadavky na kvalitní beletrii - svižný děj, zábavné dialogy, dobře propracované charaktery, naprosto úžasné popisy. Až do posledních stránek jsem byla napnutá, jaký vlastně bude motiv vraždy (dobře jsem odhadla, že ten vysvětlí všechno). Prostě skvělá detektivka. Jdu na další případ z Bretaně.
Souhlasím se všemi, kteří by po přečtení knihy nejraději vyrazili - samozřejmě s kávou v ruce a humrem před očima - do Bretaně. :) Velmi příjemná oddechovka, trochu rozvláčná, ale milá. Další příběhy pana komisaře si určitě ráda přečtu.
Pro mě tedy průměrná oddechové detektivka. Žádná krvavá hrůza. Zde může člověk vypnout a relaxovat.
Prima oddechová detektivka. Trochu autora podezřívám, že spolupracuje s nějakou bretaňskou cestovkou - a funguje to - hned bych se tam rozjela.
Výborná detektivka, přehršle horkých stop až do konce... a závěr jasný a přece ne. Skvěle jsem si početla, jen se nemůžu zbavit pocitu, že potřebuju kávu, dovolenou v Bretani a humra k večeři... :-)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bretaňské poměry |
| 2015 |  Bretaňský příboj |
| 2018 | Bretaňský příliv |
| 2016 | Bretaňské zlato |
| 2017 | Bretaňská pýcha |
První díl série byl zajímavým překvapením - nový hrdina, nové atraktivní prostředí a tak by se dalo pokračovat. Už tam se ale ukázalo, že komisař nebude tradiční a snadný hrdina. V tomto díle se jeho povaha ukázala v plné síle - jeho urputná paličatost se postupem času stávala nesnesitelně únavnou... Nezavolá, ne, prostě nezavolá...
Samotný děj knihy byl spíše průměrný. Postupně zemřeli tři neoblibení muži a jeden spíše oblíbený muž. Komisař létal a plul sem a tam, až nastalo rozuzlení. To bylo pak vlastně slabé a těžko uvěřitelné. Pachatel možná pachatelem nebyl, motivem byla prastará událost a návrh podivného projektu byl jaksi navíc... Ale i tak to komisaře nechalo chladným. Nevím, nevím. Dneska ještě dám tři hvězdičky, ale jen krajní velkorysostí s ohledem na atraktivní prostředí. Od opravdu dobré detektivky čekám více.