Iluze
Jeffery Deaver
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/1334/iluze-1334.jpg
4
1258
1258
Případy Lincolna Rhyma série
< 5. díl >
Další příběh geniálního detektiva Lincolna Rhyma se začíná odvíjet na prestižní hudební škole v centru New Yorku, kam se po útěku z místa činu uchýlí pachatel vraždy. Policie do několika minut obklíčí uzamčenou učebnu a chystá se s vrahem vyjednávat. Vzápětí se zevnitř ozve výkřik a výstřel, a tak policisté vyrazí dveře. Místnost je však prázdná. Na pomoc jsou povolání Lincoln Rhyme s Amélií Sachsovou a okamžitě začínají s důkladným šetřením. Ochrnutý Rhyme musí i tentokrát spoléhat na pomoc své přítelkyně, pro ctižádostivou Amélii by zase úspěšné vyšetření případu mohlo znamenat povýšení. Proti nim však tentokrát stojí mistrný iluzionista přezdívaný Kouzelník, který si s nimi pohrává a burcuje jejich profesionální ctižádost prostřednictvím úděsných vražd, jejichž bestialita se neustále stupňuje. Počet mrtvých narůstá a hodiny nelítostně ukrajují čas. Rhyme se Sachsovou proto musí co nejrychleji proniknout skrz kouřovou clonu a zabránit hrůzyplné pomstě, která se hrozí stát nejokázalejším zmizením v dějinách kriminalistiky...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2003 , DominoOriginální název:
The Vanished Man, 2003
více info...
Přidat komentář
Určitě kniha stojí za přečtení, ale hvězdičku srážím za překombinovanost - sem tam mi to přišlo až moc přitažené za vlasy a pro mne zbytečné natahování děje. U této knihy jsem bohužel nebyla tak "zažraná" jako u předchozích. Moje top zatím stále zůstává 1. a 3. kniha
Tohle jsem si opět užil, ostatně jako ostatní Deaverovy knihy, které jsem dosud přečetl. A kvůli tomu už začínám mít pocit, zda nepřestávám být při hodnocení jeho knih dostatečně objektivní.
Kouzelník, to vážně? Kroutila jsem hlavou, co je vše možné nechat zmizet, ukázat a přesvědčit k iluzi. Co se skrývá v mozku vraha, jak čeho dosáhnout svých schopností. Děsivé.
Trochu nechápu to nadšení. Jeho knihy miluju, ale tohle byla jedna ze slabších. Zbytečně dlouhá a teda hoooodně překombinovaná. Myslím, že tohle nebylo úplně zapotřebí to takto zamotávat. Jako přečíst doporučuji, hlavně pokud čtete celou sérii, ale zas taková pecka to nebyla.
Ani tentokrát mě Jeffry Deaver nezklamal. Kniha plná neočekávaných zvratů. Super
Přiznám se, že se mi do tohoto dílu moc nechtělo. Zvolené téma mě nelákalo, dokonce spíše odrazovalo. Nicméně, jakmile jsem knihu otevřel, tak mě děj pohltil a dokonce se ke konci knihy bodování opět vyšplhalo na plný počet. Na další případ se už teď moc těším.
Opět výborné,začínám být na této dvojici závislá. I když plný počet tentokrát nedám, zaprvé nemám ráda kouzelníky a tady to kouzlení bylo místy dost přehnané,a také mi nesedlo to zamontování politiky do příběhu.Trošku mi chybí to nevrlé Rhymovo kybicování všech okolo a také mě přišel první útěk podezřelého hodně přehnaný, obzvlášť v takovém prostředí. Zato konec mě zase stejně jako Amélii dostal, a úplný závěr velmi potěšil.
Něco tak neuvěřitelného a překombinovaného jsem snad ještě nečetl....Spoiler: nechápu proč ten člověk dělal takový cirkus kolem.Měl přijít zapálit to a hotovo konec představení:-)
Tak to zas byla jízda!!! Tak jsem byla na sebe pyšná, jak brzy jsem odhalila vraha, ha! Ano - odhalila - a nechala se napálit, stejně jako Lincoln a celý jeho tým! Iluze a zas iluze. Když se radujete, že jste něco odhalili, záhy dospějete k názoru, že ale nevíte, na co vám to je, nebo to nakonec vede do slepé uličky, halda postupných důkazů a neustálé zvraty a ještě přidružený případ, který ze začátku vůbec nesouvisí s hlavním. Totálně mi to zamotalo hlavu.
A ten konec!? Tak ten mě srazil na kolena a musela jsem to vydýchat jako Amélie.
Prostě - sice klasická detektivka, kdy skládáte kousky skládačky, ale přitom nejvyšší kvality. Kdo má rád rozum při řešení problémů - zde si přijde na své. Doporučuji.
Iluze to je detektivka ,která má zajímavé téma iluzionismus,který vede k vraždám.Je to napínavé chvílemi a rozuzlení jsem nepředpovídala.Jen za mě jsem se někdy zrácela v ději.
Sice místy trošku překombinované, ale tak chytlavé a čtivé. Nápadité prostředí i zápletka a sympatické postavy. Nejdůležitější: Konec dobrý, všechno dobrý:-)
Moc se mi líbila jako všechny knihy od Deavera. Napínavá od začátku do konce. Konec nepředvídatelný. Autor pokaždé překvapí =) Mohu všem milovníkům napětí doporučit =)
80% - Tak tentokrát se nám v pozici vraha ocitl kouzelník-iluzionista. A je to těžký protivník, protože se dokáže v mžiku převléknout za kohokoli, vzbudit iluzi čehokoli, která zastírá jeho pravé úmysly, a rovněž se například i dostat z jakýchkoli pout. Téma bylo zajímavé a brala jsem ho, dokud se do toho nezačala plést ta politika, přičemž nakonec se zase, co se motivů týče, vrátilo všechno v podstatě na začátek. A nebyl by to Deaver, aby se v ději někdo nevydával za někoho jiného. Ke konci jsem si už říkala, že je to vážně příliš překombinované, a proč ten pachatel sakra vymýšlel celý tenhle veletoč, když by mu stačilo jít rovnou na věc. Nicméně zdůvodnění jistou logiku nepostrádalo a s ohledem na pachatelovu vášeň pro magii jsem to ještě nějak skousla. Psané je to stále čtivě a ráda jsem se dozvěděla něco ze zákulisí iluzionistické kuchyně.
Ze začátku jsem byla nadšená- téma iluzionismu, zručný vrah, super kombinace. Ale bylo to na mě dost překombinované. Zapojení Constabla bych vypustila, politika mi do toho opravdu nesedla. V poslední třetině jsem některé pasáže musela číst dvakrát, abych rozmotala klubko autorových myšlenek. Lincolnovu genialitu beru s rezervou, kéž by se z drobných důkazů daly opravdu vyčíst tak jednoznačná řešení. Upřímně jsem se zasmála schopnosti rozeznat plemeno psa z pár chlupů pod mikroskopem :-D
Štítky knihy
kouzla vraždy sérioví vrazi tajemství plánovití, inteligentní vrazi detektivní drsná škola společnost krimi optické klamy a iluze nájemní vrazi kriminální thrillery kouzelnické triky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Sběratel kůží |
| 1999 | Tanečník |
| 2016 | Sběratel kostí |
| 2019 | Hra na nikdy |
| 2000 | Prázdné křeslo |
Jakooo dobrý. Bohužel jenom dobrý. Za mně moc překombinované. Kdyby byla kniha souborem povídek, pak si napětím asi uhryžu nehty až k zápěstí, takhle to byla projížďka na centryfůze těsně po opulentním obědu.... :o)