Iluze
Jeffery Deaver
Případy Lincolna Rhyma série
< 5. díl >
Další příběh geniálního detektiva Lincolna Rhyma se začíná odvíjet na prestižní hudební škole v centru New Yorku, kam se po útěku z místa činu uchýlí pachatel vraždy. Policie do několika minut obklíčí uzamčenou učebnu a chystá se s vrahem vyjednávat. Vzápětí se zevnitř ozve výkřik a výstřel, a tak policisté vyrazí dveře. Místnost je však prázdná. Na pomoc jsou povolání Lincoln Rhyme s Amélií Sachsovou a okamžitě začínají s důkladným šetřením. Ochrnutý Rhyme musí i tentokrát spoléhat na pomoc své přítelkyně, pro ctižádostivou Amélii by zase úspěšné vyšetření případu mohlo znamenat povýšení. Proti nim však tentokrát stojí mistrný iluzionista přezdívaný Kouzelník, který si s nimi pohrává a burcuje jejich profesionální ctižádost prostřednictvím úděsných vražd, jejichž bestialita se neustále stupňuje. Počet mrtvých narůstá a hodiny nelítostně ukrajují čas. Rhyme se Sachsovou proto musí co nejrychleji proniknout skrz kouřovou clonu a zabránit hrůzyplné pomstě, která se hrozí stát nejokázalejším zmizením v dějinách kriminalistiky...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2013 , DominoOriginální název:
The Vanished Man, 2003
více info...
Přidat komentář
Asi už těch Deaverů bylo moc. První jsem četla Prázdné křeslo, které bylo super, pak Tanečníka, který je snad ještě lepší. Pak byly Hodiny, které mi už ke konci přišly trochu překombinované a pak toto? Přišlo mi to hodně podobné, tisíc závěrů a pokaždé to bylo jinak. Dočetla jsem tak nějak z donucení a pustila se na C. Cartera Dvojitý kříž a to je teprv nářez :) Podle mě mnohem lepší, i ti vyšetřovatelé mají trochu víc šmrncu a vtipu než Rhyme se Sachsovou.
Podlehnout iluzím je nebezpečné. Ví o tom své Lincoln Rhyme i jeho kolegyně Amélie, kteří čelí nadanému iluzionistovi. Ten používá své umění k pomstě. Jeho způsob msty pomocí iluzí se mi zdál teda "krkolomný", ale početla jsem si.
Rozdíly mezi kulturami? Mezi rasami? Nic takového. Existuje pouze jeden rozdíl: mezi dobrem a slušností na jedné straně a zlem na straně druhé. Str. 361.
Odvedení pozornosti je tělem i duší iluzionismu. "Slyšeli jste rčení, že ruka je rychlejší než oko? Tak to není pravda. Oko je vždycky rychlejší. A tak iluzionisté "ošálí" oko, aby si nevšimlo, co dělá ruka."
Neobvyklé případy série vražd umocňuje tajuplné prostředí iluzí a čar. Klíčovou postavou příběhu je Kejklíř se svými kouzelnickými triky a nevysvětlitelnými úniky. Kriminalista Lincoln Rhyme se svým týmem a přítelkyní, detektivkou Amélií Sachsovou, se musí co nejrychleji zorientovat ve složité situaci plné nečekaných zvratů, aby zabránili obrovské tragédii...
Sérii s Lincolnem jsem začala Prázdným křeslem a byla jsem nadšená a natěšená na další díly. Bohužel Iluze mě zklamala, byť se četla rychle a lehce... tolik zvratů a nereálných situací, že jsem se místy i smála :-)) Tohle se opravdu nedá brát vážně, je mi líto. Sto lidí, sto chutí - a já už jsem se pana Deavera nejpíš přejedla.
Jeden z nejlepších dílů celé série. Kouzla, triky, iluze... Když už jsem si říkala, že už přece musí být konec, že všechno bylo vyřešeno, tak se ukázalo, že je to úplně jinak...
Někteří zde odebírají hvězdičky za to, že kniha není reálná a uvěřitelná. Uznávám, že není. Ale vůbec jí to podle mě na kráse neubírá.
Iluze byla moji první knihou tohoto autora, ani jsem nevěděla, že kniha paří do série detektivních případů. Každopádně autor se mě zalíbil velmi a chválím nejen styl psaní, které upoutá a dokáže čtenáře uchvátit, nebo alespoň já se od knihy neodtrhla. Spisovatel se smyslem pro detailní popisy postav, okolí, celého děje. Námět se skvělou zápletkou v tomto případě vraždou hned na úvodu, pachatel schován ve škole, kde se zazní výstřel a křik... na místě činu v uzavřených prostorách a bedlivě hlídanými úniky, nikoho policisté nenajdou. Rozjede se propracovaný děj pátrání s tématikou iluzí. Detektivka jak má být se zápletkami i rozuzlením a sympatickými postavami. Tohoto spisovatele jsem nečetla naposledy.
Tato kniha byla tak nabitá kouzly a magií, že jsem měla pocit, že mi snad začne levitovat i v rukách :-D.
Neee, ale teď vážně!
Tento díl byl perfektní. Celé to byla jedna velká iluze, která člověka udržovala ve stavu pozornosti. Taky jste si říkali, že jste to celé prokoukli, ale ve finále to bylo zase jen šikovné odvedení pozornosti? :-) Já jsem s tímto pocitem bojovala od první do poslední stránky.
Bravo, Deaver!
Deaver opět nezklamal. Když jsem si myslela, že jsem pachatele uhodla, opět to bylo jinak. Prostě paráda
Při čtení Sběratel kostí jsem byl ještě spokojený i když trochu v rozpacích. Použité vyšetřovací metody mi připadaly mírně řečeno fantaskní a hlavně rychlost zpracování výsledků vzorků s místa činu naprosto galaktická.
No tady je to už naprosto otevřeně k smíchu. Např. rozbory vzorků mají ještě ten den (to nikdo nic jiného nevyšetřuje...?). A to je prosím ještě víkend!!! Nebo jsou schopni téměř okamžitě obsadit obrovský park desítkami policistů, kteří hledají.. No právě - nikoho.
A nejvíc je pro mě legrační, jak se všechny věci tak nějak objevují, zjišťují a "dořešují", když je to pro plynulost příběhu potřeba. Např. vyšetřovatelé, kteří mají projít více než 600 pokojů v hotelech tak to stihnou zrovna ve chvíli, kdy se příběh zastaví.
Za mě fakt blbost.
Jedna hvězda za nahlédnutí pod pokličku ilusionismu jako takovému.
Jako všechny autorovi knihy je i Iluze krásně čtivá až do konce. Svět magie mám moc ráda a spojení iluze a krimi mě fakt bavil. Rozuzlení přišlo klasicky až na posledních stránkách. Za mě opravdu paráda!
Iluze...
Jeffery Deaver prostě umí... ;-)
Sérii s Lincolnem Rhymem a Amélii Sachsovou čtu pěkně postupně, aby mi něco neuteklo... ;-) Je až neskutečné, jak si s knihou Jeffery Deaver vyhraje - vše propracované do detailu (v jakémkoliv prostředí)... V tomto dílu vše začíná vraždou, po které se pachatel ukryje v prostorách učebny hudební školy (z této vedou pouze dva východy, oba jsou obsazené)... Když se však z učebny ozve výkřik a vzápětí výstřel, tak policisté vtrhnou do prostoru této učebny... V učebně však nikdo není... Zde začíná další případ pro Lincolna Rhyma a jeho asistentku Amélii Sachsovou...
... Nejlepší iluzionisté dokážou nastražit svůj trik tak dobře, že ukazuje přímo na jejich metodu, přímo na to, co se doopravdy chystají učinit... Jenže vy jim nevěříte... Díváte se přesně opačným směrem... Jakmile k tomu dojde, je po všem... Vy jste prohráli, on vyhrál...
Kniha má nyní hodnocení od čtenářů na databázi 89 %... Zcela zaslouženě, knížka je skvělá... U mě má za pět... Hvězdiček... ;-)
Krásné propojení detektivního příběhu s iluzionistickými prvky, je velmi poznat, že se k této knížce připravoval, abych znal správnou terminologii a fungování některých triků. Byla to jedna z prvních knížek, které jsem od něj četla. Považuji ji za nejlepší z jeho tvorby, s dalším čtením bohužel klesala míra překvapení, styl psaní se totiž nemění a děj je tak lehce průhledný.
Deaver tu detektivku rozjíždí opravdu skvěle: propojení magie a zločinu je vskutku neotřelý nápad, text je psán čtivě a čtenář stále udržován v napětí.
Jenže čeho je moc, toho je příliš. Druhá polovina příběhu je zbytečně překombinovaná, na scéně se objevují nové postavy, průběh vyšetřování se stále se opakujícími motivy začíná nudit. Škoda.
Jojo ... tohle je autor, který nikdy nezklame. Přečetla jsem 2 knihy, které se mi tak úplně nelíbili, takže jsem si musela spravit chuť někde, kde mám jistotu - a to jsou právě knihy od Deavera. Tahle byla ale ještě o něco lepší, než ostatní. Miluju totiž kouzla, baví mě iluze a mentalismus (mimochodem, jsem velká fanynka seriálu Mentalista!), takže tuhle knihu jsem naprosto hltala a pronikla jsem opět trochu více do toho světa. Taky jsem přišla na to, že už začínám poznávat ten Deaverovský styl psaní - ze začátku je vše většinou v pokoji Lincolna, páchají se vraždy, hledají se řeší důkazy, pak se děj začíná čím dál více zaplétat a pohled se přesune na konkrétní postavy a jejich problémy nebo prostě příběhy, a až úplně na konci do toho zase vstoupí Rhyme a všechno, co jste dosud věděli nebo si mysleli, že víte, dokonale "překope". A přesně tenhle styl miluju. Je ale pravda, že na něj musí mít člověk trochu chuť, třeba dvě knihy od Deavera za sebou, nevím, jestli bych úplně zvládla. Chce to prostě stíhat zápletky, rozuzlení a Rhymovu inteligenci. 5* a doporučení!
Knížka byla suprová, akční, bez hluchých míst. Sice trochu nereálná, ale bez těch nereálných situací by zas nebyla tak akční a čtivá.. Těším se na další Deaverovo dílo..
Štítky knihy
kouzla vraždy sérioví vrazi tajemství plánovití, inteligentní vrazi detektivní drsná škola společnost krimi optické klamy a iluze nájemní vrazi kriminální thrillery kouzelnické trikyAutorovy další knížky
| 2014 |  Sběratel kůží |
| 1999 | Tanečník |
| 2016 | Sběratel kostí |
| 2019 | Hra na nikdy |
| 2000 | Prázdné křeslo |
Ze začátku jsem byla nadšená- téma iluzionismu, zručný vrah, super kombinace. Ale bylo to na mě dost překombinované. Zapojení Constabla bych vypustila, politika mi do toho opravdu nesedla. V poslední třetině jsem některé pasáže musela číst dvakrát, abych rozmotala klubko autorových myšlenek. Lincolnovu genialitu beru s rezervou, kéž by se z drobných důkazů daly opravdu vyčíst tak jednoznačná řešení. Upřímně jsem se zasmála schopnosti rozeznat plemeno psa z pár chlupů pod mikroskopem :-D