Přirozené a duchovní základy světa a života
Vladimír Hoppe
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352417/mid_prirozene-a-duchovni-zaklady-sveta--fMe-352417.png
5
1
1
V knize Hoppe filozofii výslovně spojuje s křesťanským náboženstvím: je prý třeba „přetrhnout styk jak s vědeckými úvahami, tak s rozumovými úvahami filozofickými a kráčet cestou vlastních subjektivních poznatků a zážitků“ vedoucích „do světů, jež jsou daleko od smysly vnímatelného světa“ – k Bohu, k této hlubině bezpečnosti, dávající smysl individuu i dějinám, k ideálu „bohočlověčství“, k obrazu člověka „sjednoceného po příkladu Ježíšově s Bohem v trvalém stavu duše“. Ani náboženská víra sice tajemství Absolutna zcela neřeší, nicméně poskytuje člověku potřebnou jistotu, že se ve svých zážitcích transcendentna nemýlí, a dovoluje mu soustředit se na naplňování smyslu života vlastního i společenského.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1925 |  Přirozené a duchovní základy světa a života |
| 1928 |  Úvod do intuitivní a kontemplativní filosofie |
Osobně jsem hluboce nespokojen s tím, co mi věda nabízí; pravda, v mládí mě okouzlovala a rád jsem si budoucnost představoval jako obklopen vědeckými vynálezy. A když jsem se té budoucnosti dožil, pociťuji spíše rozčarování. (Už v tom slově je určitý rozpor...) Hoppeho doba proto podle mého teprve přijde - až toto rozčarování a pubertální okouzlení vědou pocítí více lidí. Hoppe se prostě stává stále aktuálnějším. Věda nedokáže proniknout k podstatě skutečnosti: její pojmy, zákony a teorie jsou sice „prostředkem naší orientace vůči světu, nemohou však vyjádřit svět v celé jeho hloubce“ (je to „lahvička obsahující nepatrný zbytek Oceánu kvalit“). Zvláště bezradná je se svou objektivizující a kvantifikující tendencí, když má něco říci o člověku samém, o jeho duchovním životě, hodnotách, touhách, cílech. „Moderní civilizace, tím že dala rozhostit mechanistickému světovému názoru a technické vzdělanosti, přetrhla jakékoliv spojení s duchovním a mravním kosmem.“ Věda proto také nemůže rozhodovat o „celistvé a nepřevoditelné kvalitativní oblasti náboženských zážitků“ – např. Bůh pro člověka existuje v subjektivních mravních nebo náboženských zážitcích, jež „nesmíme anulovat objektivním měřítkem a hodnocením vědeckým“. "Vědecká filozofie“ je contradictio in adiecto: filozofii musí jít o směřování k absolutnu a o život sub specie aeternitatis.