Přistání na Venuši
Konstantin Sergejevič Volkov
V roce 1957 vzlétly do kosmického prostoru první sovětské umělé družice Země. V roce 1959 obletěla kosmická stanice Měsíc. Co bude následovat po těchto úspěších? Dnes už nepochybujeme o tom, že člověk navštíví druhé planety naší sluneční soustavy. A jednou z prvních bude nepochybně Venuše. Co však tam naleznou badatelé? Snad to budou opravdu soptící vulkány a horká rudá moře. Snad bude opravdu třeba bojovat na život a na smrt s obrovskými pavouky. A kdo ví, možná, že tam někde v hloubi pravěkých jeskyň kdesi v pralese opravdu objeví lidé prapůvodní formy života. Kdo ví? Jedno je však jisté. Že taková cesta nebude půlhodinovým výletem za město. Že bude vyžadovat celých lidí, odvážných a přitom uvážlivých, lidí schopných riskovat a přitom vzdělaných a všestranně připravených. A to je právě to, čím je Volkovův román pravdivý už dnes. Vědeckofantastický román o prvním letu skupiny sovětských astronautů na Venuši líčí problematiku kosmických letů, nesnáze, překvapení i katastrofální události, jež vědci prožívají na neprozkoumané planetě, a vítězství vědy a odvahy nad ničivými přírodními silami.... celý text
Romány Sci-fi Fantasy
Vydáno: 1960 , Svět sovětůOriginální název:
Zvezda utrennjaja: Dlja srednego i staršego škol’nogo vozrasta, 1957
více info...
Přidat komentář
Starší sovětské sci-fi, tak nějak krásně naivní. Jak kdyby někdo smíchal Julese Verna a bratry Strugacké a vytvořil z toho krátký román.
Knížka byla napsána v roce 1957 a stáří je na ni poznat. Děj se odehrává někdy krátce po roce 1970, kdy se Sověti rozhodnou uspořádat vědeckou expedici na Venuši. První přistání na jiném vesmírném tělese. Na Měsíci si netroufnou přistát, protože lépe se přistává ve vodách a ty jsou na Venuši.
Chybí mi tady pořádné hlavní postavy. Posádka kosmoletu je dokonale sovětská, bezchybná. Neprochází žádným vývojem, nemá žádné chybné charakterové vlastnosti, nehádá se a dbá jen na blaho SSSR, lidstva a komunistické strany.
Po těžším přistání mají kosmonauti problém se vrátit na Zemi. Ale zvládnou neustále popíjet čaj, udělat si dobré pirohy s masem a spávat v pyžamu. Na Venuši je zvířectvo, je tam voda a je tam dýchatelno…
Knížka už je dávno překonaná, nečetlo se mi to dobře, místy jsem se dost nudil. Ale jsem rád, že jsem si to přečetl a o trochu více se dobrodružně obohatil
Celkem průměrná kniha o sovětském přistání a životě na Venuši, která je jakousi Zemí v prvohorních dobách. Některé části byly na můj vkus až moc rozvláčné, ale sem tam se udála i nějaká akce.