Přístav
Magdaléna Rejžková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524869/bmid_pristav-65330429d332d.jpg
3
59
59
Třicátnice Klára se rozhodne, že musí se svým jednotvárným životem něco udělat. Chce se vymanit ze zajetých kolejí vyznačených zastávkami „studium – práce – nájem“ a konečně začít se psaním. A tak se sbalí a odstěhuje se do ciziny, do přístavního města. Zabydlí se v ulici, která má lepší časy dávno za sebou. Na chodníku posedávají vyžilé prostitutky a střetává se tu zašlý svět s chutí bezhlavě bořit a modernizovat. Klára chtěla hledat samu sebe, ale nakonec objevuje hlavně tohle zvláštně přitažlivé místo a jeho obyvatele, jako jsou Pán nebo Zaseklá. Jako Východoevropanka však nedokáže situaci místních zcela porozumět. Co na první pohled vypadá jako příběh o hledání vlastní identity, se posléze mění v aktuální román tematizující gentrifikaci, migraci, masovou turistiku nebo stereotypy spojené s tím, co by žena měla nebo neměla dělat.... celý text
Přidat komentář
Trochu jsem se bála, co to bude, nechala jsem se ovlivnit negativními komentáři, ale nakonec musím říct, že to pro mě byl zajímavý příběh a vhled do jiného prostředí. Podle mě to odráží aktuální nastavení mladé generace a jejich omezenou potřebu se vázat, ale zároveň neustálé hledání vlastního místa ve světě, který nabízí tolik možností a zároveň je ne vždy přívětivý.
Tenhle pokus o román klouže hodně po povrchu. Asi nejlépe se autorce podařilo vystihnout atmosféru přístavního města, kde jde vše tak nějak od deseti k pěti. Sem tam je v textu načrtnuto nějaké téma, aby bylo zanedlouho zcela opuštěno bez nějakého většího zanoření se do problému a následného rozvedení. Autorka ho prostě vytáhne jako králíka z klobouku, chvíli ho nechá viset na očích a vzápětí ho opět skryje a už se k němu nevrací. Hlavní představitelka je taková nemastná, neslaná, bez hlubší charakteristiky, typově odpovídající spíš generaci nejméně o deset let mladší. Kniha je naštěstí psána jednoduše, výrazy, které jsou vlastní mladé generaci, takže se dobře čte.
Tohle jsem si poslechla jako audioknihu.Nijak zvlášť mě to nezaujalo. Pár věcí tam sice k zamyšlení bylo. Spíš jen poukázálo na různé praktiky vlivných lidí. Což ve světě stále děje.
Souhlasím s bosorkou, poslechla jsem jako audio knihu a vlastně vůbec nepochopila, co mi kniha měla říct. Velké zklamání.
Pro rádio Wave velmi příjemně načetla Pavla Gajdošíková. Ale to je asi jen jeden z plusů této knihy. Vlastně netuším, co nám autorka chtěla říct. Je to takové klasické poplakávání nad problémy současného světa, nadhozeno několik témat k zamyšlení. Ale vlastně právě jen nadhozeno stylem: Helejte, co se teď děje, líbí se vám to, a jestli ne, jak jak se k tomu postavíte? Žádná nabídka řešení, větší rozpracování do hloubky, jen pouhé konstatování. K tomu samotný příběh je absolutně nijaký, moc odnikud nikam nevede, jen tak nějak je. Nestrhne, postavy jsou nezajímavé. Škoda, atmosféra života v jiném místě, v přístavu, kdy hrdinka je obklopena místními lidmi s prostředím sžitými, by mohla být parádní a dalo by se s ní rozehrát leccos. Bohužel se tak nestalo. Mimochodem, nejpovedenější ze všeho mi přišel skoro všeříkající epilog.
Tak nevím, na člověka z toho padá taková beznaděj. Kdyby aspoň v tom jak žije byla šťastná, když už si zvolila takový způsob života. No něco tomu chybělo, kousek štěstí, nějaké světlo na obzoru... Posloucháno na rádiu Wave
Zvláštní kniha, která má cca tři “citáty, které stojí za to a je mnohovrstevnatá. Současně s ohledem na počet stran se nepřečte úplně za jedno odpoledne, tedy pokud si na knihu neuděláte opravdu čas.
Je to taková zvláštní kniha, ve které se seznamujeme s životem v Přístavu a taky s Klárou, která se tak nějak plácá v životě. Kromě Kláry moc lidí nemá konkrétní jméno, ale jen takové neutrální (Pan, Spolubydlící, Ledničkář). Mě postava Kláry moc nesedla a celkově mě příliš kniha neoslovila. Možná jen ale nedokážu pochopit život v Přístavu.
téma gentrifikace je v české literatuře zatím ojedinělé, Rejžková se jej zhostila zaujatě a představuje ho v souladu se současnými názorovými trendy jako výrazně negativní jev, možná by trochu relativizace a nazírání problému komplexněji, v širších souvislostech neškodilo... tradiční zákoutí starých městských čtvrtí až ghett, kde polovinu roku tráví minority na chodníku, squoty, lidová tržiště, bazary, šňůry se zapraným prádlem natažené přes balkony, bláto, oprýskané omítky a všude ušmudlané děti a podvraťáci... má to své kouzlo, ale...
současně se hlavní aktérka příběhu snaží nalézt smysl života a vymanit se z přetrvávajících stereotypů o budování stabilního rodinného zázemí a prestižní kariéry... nezdá se mi, že by se jí to ale únikem do cizí země podařilo, soužití s obyvateli "přístavu" ji jistě naplňuje (snaha pomoci slabším), zároveň ale přináší i rozčarování z nejistoty (bydlení, bezpečnost, nespolehlivost a přelétavost milenců...)
románový příběh tak nějak vyšumí do prázdna, stejně jako postupně mizí původní obyvatelé, obchodníci, trhovci a kurvičky z přístavní čtvrti
Autorovy další knížky
| 2019 |  Bez práce nejsou bagety aneb Jak Češi žijí ve Francii |
| 2023 |  Přístav |
| 2017 | Chtěj Marsej |
| 2023 | Malá Strana ještě žije |
Tak nějak mi vadilo, že nám toho bylo spoustu skryto a vypravěčka vybírá pouze to, co se jí hodí do příběhu. Navíc pasitita lidí, kteří v přístavu bydlí mě teda namíchla. Roky si hoví na místě a pak postarejte se o mě.
Jinak se mi to docela líbilo, ale byl to jenom tah šťětcem, ráda bych viděla více tahů.