Přístav volá
Jaroslav Foglar
S touto knížkou je neodmyslitelně spjat pojem „modrý život”, dodnes známý nejen těm, kteří prožívali mládí za první republiky, ale i dalším generacím. Sedm zásad rytířského života, které spisovatel vložil do knihy Přístav volá, pomáhá již mnoho let dětem být zdravými, čestnými a podporuje jejich sebevědomí. Příběh Jiřího Dražana, který hledá pravého kamaráda, jemuž by mohl důvěřovat a svěřovat mu svá tajemství, se odehrává ve spleti tajemných uliček Přístavní čtvrti. Jiří zde prožívá v partě obyčejných kluků spíše nepříjemné zážitky, a tak se snaží podobat svému vytouženému vzoru Láďovi Vilemínovi.... celý text
Přidat komentář
„Ulice se vyprazďnovali. Byl tajuplný, větrný večer.“ Poviem na rovinu, toto nemá ani na 3*. Knihe Přístav volá chýba nie že zaujímavá, ale HOCIJAKÁ zápletka. Príbeh, ak to takto vôbec môžeme volať, pozostáva z navzájom voľne pozliepaných kapitol, ktoré majú spoločné iba postavy. Kým v Chlapcoch od Bobrej rieky sme pátrali po identite tajuplnej Zelenej príšery a kým v Chate v Jazernej kotline chlapcov prenasledoval desivý, všetkého schopný (áno, i najohavnejších skutkov ako vražda) šialenec, tu sa chvíľu motáme pri tamtom, potom pri onom a vo výsledku je to letargická, monotónna nuda. Foglar opakuje svoje obľúbené prvky, takže chlapci cvičia so švihadlom, sú štíhli a vyšportovaní, neodvrávajú rodičom a ak je vonku škaredo, tak nemyslia na prasačiny, ale si pekne doma dve hodiny skladajú a lepia papierové lietadlo (v najhoršom prípade listujú ilustrovanými časopismi, ale to už je fakt že hardcore). Toto k Jestřábovi proste patrilo ako Maine ku Kingovi, mal to skoro všade a mne nevadilo, že to dal aj sem, pravdupovediac by mi skôr vadilo, ak by nedal. Super sú opisy počasia, prírody a záhadnej Prístavnej štvrte, kde nie je vždy bezpečne, ale je ich strašne málo.
(SPOILER)
2023/49
Není to moje oblíbená Foglarovka, ale má svoje hezké momenty. Modrý život se mi taky hrozně líbí, jako děcko jsem to několikrát zkoušela. ;)
(SPOILER!!!) Škoda, že to končí tak, jak to končí. Kluci se konečně skamarádili (už mi z toho Jiřího "co mám jenom dělat, on je Vilemín tak skvělej, tak ctnostnej, tak hezkej, tak dokonalej, co bych dal za to být s ním kámarád" šla hlava kolem), a teď tohle. Mohli si aspoň dát adresu a psát si, nebo něco... U knih pana Foglara často používám výraz "úsměvné", a tady ho využiji taky. Láďa Vilemín je jak svatý obrázek, dokonalost sama. Už mi chybělo jenom "má svaly jak flašky od kofoly". :D
(SPOILER)
Pamatuji to těšení se, kdy Olympie vydá další Foglarovku, a přemlouvání rodičů, aby mi ji koupili. Jak mi některé kusy, včetně "Přístav volá" chyběly, a jak jsem se třásla, abych knihu měla v knihovničce, a počítala, co mi ještě chybí a těšila se, co ještě budu číst. (Kupříkladu po "Tajemné Řásnovce" jsem prahla několik dlouhých měsíců a nebyla s to ji nikde sehnat, alespoň jako zápůjčku k přečtení.) Jiné foglarovky si pamatuji lépe a detailněji, tuhle jsem zjevně četla pouze 1x v 90. letech, z čehož usuzuji, že mě tenkrát nevzala tolik jako jiné. Nevzala mě tolik ani nyní. Jako dospělý čtenář s odstupem věku - i těch mnoha let od prvního čtení - vidím, že knížka má hodně nešvarů a nejde jen o útlý rozsah. To, že dospělí - a rodiče zvláště - zde hrají minimální roli (s výjimkou škodící sousedky), bych autorovi odpustila, to je rys všech jeho knih. Ale spousta dalších věcí, se kterými šlo pracovat do hloubky, zůstalo nevyužitých. Ačkoli první část knihy byla velice významná, z děje se kupříkladu po navázání přátelství s Láďou zcela ztratila parta, předtím tolik aktivní ve Vilemínově pronásledování. S výjimkou jednoho dopisu se po Michalovi, Kočkodanovi i Lexovi zcela slehla zem - nechce se mi věřit, že by ze dne na den přestali Láďovi škodit. To spíše autor upnul pozornost jiným směrem. Ale i zde: Přátelství hlavního hrdiny je sice líčeno velkými slovy, ale nikterak detailně jako třeba u Chaty v Jezerní kotlině, a v knize vlastně zabírá hrozně malý prostor. Zápletka s Rudou Šaflířem, vztahy ve školní třídě a ukradenou třídnicí mizí zcela do ztracena, přitom i zde by to bylo na pořádné drama a morální vítězství hlavního hrdiny. Stejně tak setkání s Dvouhlavcem a jeho tajemné kopání zůstalo epizodou. Dala by se čekat i nějaká katarze stran paní Zábranské či alespoň vytouženého kola, tolik důležitého v úvodních kapitolách, ale ani toho se autor nedotkl. Na knížce je hodně znát, že jde o jednu z autorových prvních, a možná i to, v jak krátkém časovém úseku byla napsána pro literární soutěž. Přesto nesporně svoje morální kvality má a ať hodí kamenem, kdo se jako dítě alespoň chvíli nepokoušel také žít Modrým životem (a kdo si snad po vzoru hlavního hrdiny nezavedl vlastní sešit, kam si opsal Jiřího pravidla :-) ).
EDIT: Jde taky o zajímavé svědectví doby, jak žily tehdejší děti. Dnes zcela nemyslitelná třeba situace, kdy Tondova sestra má jednu rozbitou panenku, kterou ukládá do krabice od cukru. Jiřího tatínek shání každou korunu pro bratra, kdy vezme i pracně naspořené synovy peníze, či chování Tondova otce k synovi.
EDIT 2: Vzpomněla jsem si ještě na rozhlasové čtení namluvené Alfrédem Strejčkem, které běželo na pokračování v rádiu na polštář. Kterak jsem na vlastním rádijku s dlouhatánskou anténou ladila Touláček a nesnášela temně pronášené intermezzo "Přístav volááá!" Nevím, zda to bylo u téhle Foglarovky, ale zúčastnila jsem se i soutěže, správně zodpověděla dotaz na ilustrátora Rychlých šípů a vyhrála jeden sešit jejich příběhů :-).
Tahle mi do sbírky v dětství přečtených Foglarovek chyběla. Jsem ráda, že jsem ji přečetla teď, byť už ve středním věku. Připomínka, že žít MODRÝM ŽIVOTEM je správné a krásné, mi v dnešní pošramocené post-covidové době celkem sedla.
P.S. Kniha o Modrém životě se žlutou obálkou, výzva 2023
Všichni již popsali, slušné dílo, které mělo hlavně vyzdvihnout chlapeckou snahu po ušlechtilosti duše a přišlo s konceptem Modrého života. Bohužel mohlo být dílko delší, protože takto jsme si nabytého přátelství, společných zážitků a zábavy (a Vilemínovy muskulatury) příliš neužili.
I jako menšímu patřil Přístav volá k mým méně oblíbeným Foglarovkám. Stále ale stojí za přečtení.
Takova slabsi Foglarovka. Pribeh se nestiha dost rozproudit, navic je velka cast utopena beznadejnym bloumanim s bandou. Asi proto jsem si ji z detskych cteni nepamatovala a sahla pro ni do vyzvy.
Autor, který mě provázel dětstvím, skvělé dobrodružné knihy, po kterých by měla sáhnout hlavně dnešní generace.
Autorova prvotina vydaná v knižní podobě byla tenkrát i mou prvotinou, kterou jsem od něj četla. Bylo mi asi deset let a též jsem si přála takové přátelství. A bylo mi nesmírně divné, že se nenašel nikdo, kdo by jej se mnou sdílel. Postupem času jsem pochopila, proč.
Nemohu a nebudu soudit, jaké autorovy pocity a preference se zrcadlily v popisovaných scénách. Osobně bych neprožívala zjitřenou touhu v případě, kdyby mi nešlo o víc, než o čisté přátelství. Co ale vím jistě, tak tento příběh dokáže velmi dobře kopírovat pocity rozrušených chlapců (a třeba i dívek) v období coming outu.
Mou knihovnou tehdy prošlo mnoho dalších příběhů z pera tohoto autora a protože jsem si chtěla připomenout modrý život, tak po devětadvaceti letech jsem se k této prvotině vrátila. Z pohledu dospělého se již v případě hodnocení budu držet při zemi, kdyby knihu hodnotilo mé desetileté já, asi by dostala o hvězdu (možná i dvě) více. Mám v podstatě dvě výtky. Za první autor nemůže, jelikož přejmenování knihy z "Modrý život Jiřího Dražana" na "Přístav volá" bylo podmínkou vydání knihy, což se mi jeví poněkud nešťastné. Původní název je lepší a výstižnější a o modrý život šlo autorovi především - chtěl v mládeži probudit smysl pro čest a disciplínu. Věřím, že i tak se mu to povedlo, určitě nejsem jediná, kdo tehdy modrým životem zkoušel žít. Druhá výtka už hodnotí dílo jako takové - Jiří ztrácí zbytečně mnoho času hledáním Vilemína, než mu potom přinese přátelství samotné. Dostatečně dobře a možná přespříliš vykresluje Jiřího různé pocity, jsme bohatě obeznámeni s tím, jaké má Vilemín parádní nohy a zbytek pak ve srovnání s tím vším působí jako dopisovaný na koleni hodinu před odevzdáním. Jinak kniha určitě neurazí.
Autor je zasloužilý umělec a to mu nikdo nevezme. Komentáře o tom, že psal o párečku gayů bych nebral moc vážně. Je potřeba si uvědomit, kdy a v jakém režimu byla kniha publikována. Foglar měl až snovou představu o cti, přátelství a dobrodružství,ale jestli si někdo z mladších myslí, že by si jen tak zaobiral tématem gayů v 70tých letech, tak je mimo. V době totality by ho utloukla nejen cenzura, ale i vládnoucí strana, což by pro něj znamenal konec tvorby a začátek působení coby politického vězně. Foglarovo slušně průměrné dílko.
(SPOILER)
Krásná, ač nepříliš veselá foglarovka, která by klidně mohla pokračovat v Láďově odkazu tak, že ho Jirka bude předávat třeba dalším kamarádům.
Při čtení některých komentářů se nelze ubránit smutnému konstatování, že dnešní doba a doba vzniku této foglarovky jsou bohužel některým lidem velmi vzdálené. Ve vznešených ideálech a popisu těla kamaráda (nevinném, obdivném, tehdy zcela běžném) vidí někteří "čtenáři" ovlivněni dnešní dobou to, co vidět chtějí. Čest výjimkám, které pravé poselství příběhu pochopily :)
Příjemná jednohubka z prvoknih od Foglara. Čekají mě teď Hoši od Bobří řeky, kde se Foglar už začíná autorsky rozjíždět:-)
Zajímavý je jeho podrobný rozbor charakteristik a citů obou hlavních hrdinů. Kontroverzní autorova sexualita možná v těchto prvotinách vyniká na síle. Četl jsem i v devadesátkách, ale takový dojem na mě tehdy knížka neudělala.
Hodně slabá gay romance a i hodně slabá agitka na modrý život. Zdá se mi to fakt odfláklý. Kdyby se aspoň Foglar tak strašně nebránil, že to o čem psal, vážně nebylo obyčejné přátelství mezi dvěma chlapci.
“Představil si Láďu, jak teď už cvičí své skvostné tělo, jak mu hrají svaly…”
“Jiří si toužebně přál dozvědět se to! Hledal příležitost k přátelskému zápasu - a přece se ho tajně obával.”
“Ale trnul při myšlence, jak si tu věc bude vykládat banda! On chodí s Láďou a banda přece Vilemína pronásleduje!”
“Ale na Láďu nemohl Jiří zapomenout. Každou volnou chvíli věnoval vzpomínkám na něj.”
“A tady je to místo, kde se Jiří přesvědčil o Láďově síle, když se přetahovali. Zde u toho krámu kdysi na Láďu čekal. Jiří je bolestně vzrušený. Na skráních cítí nový příval slz.”
Četl jsem se synem. Moc jsme si to užili. Foglar to s kluky prostě umí, s malými i velkými ;-)
Ten příběh je jednoduchý, nenáročný a přesto chytlavý. Kniha má co nabídnout a je i částečně jako motivační.
Řekl bych, že to tehdy Foglar asi tak nemyslel, ale přátelství Jirky a Ládi v dnešní době nutně musí působit spíš jako homosexuální láska. Nevím, jestli by jinak někdo takhle dokola řešil, jak je jeho kamarád hezký, čistý a svalnatý. Nebylo by na tom nic špatného, ale dělá to zkrátka dojem, že je ta kniha o něčem jiném, než sama tvrdí. Druhá věc, co mi neseděla, je míra bídactví, které Jiříka zpočátku dost beznadějně obklopuje. Jako by jediný v celém městě, kdo za něco stojí, byl Láďa. To by nebyla moc hezká vizitka klučičího světa. Za mě tedy trochu rozpačité ***. Dobrá a napínavá místa tam ale jsou a Modrý život je určitě inspirativní, takže když občas přimhouříte oko, za přečtení to pořád stojí.
Nádherná kniha o přátelství! Příběh člověka rychle vtáhne do děje a čtenář si připadá, jako by byl jednou z postav v knize.
Opět obsahuje to co mě na knihách od Foglara tolik baví.
A kdo nezkusil nebo nezkusí po přečtení knihy žít Modrým životem?
Kniha byla velmi napínavá a dojemná a určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Určitě doporučuji, protože kniha za přečtení rozhodně stojí!
Jedna z nejkrásnějších knih o přátelství mezi chlapci jaká kdy byla napsána. Byť se smutným koncem... První vydaná Jestřábova kniha. Doporučuji všem, kteří si váží přátelství. Howgh.
Knížka se čte opravdu moc pěkně. A byť je samotný příběh ve finále dosti prostý, má v sobě skryté kouzlo, které dělají knížku tak krásnou.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
návrat ke klasice z mládí :)