Přítelkyně z kamenné vily
Frances Mayes
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488547/bmid_pritelkyne-z-kamenne-vily-sHG-488547.png
4
40
40
Strávit rok v Itálii, pít víno, cestovat a potkávat nové přátele. K tomu se spontánně rozhodne trojice žen, které odmítnou jen usedle dožít. Vyberou úspory a pronajmou si starý kamenný dům v Toskánsku. O příhodách nadšených cestovatelek vypráví jejich sousedka, americká spisovatelka, která na toskánském venkově pracuje na biografii své blízké přítelkyně. Příjezd nových obyvatelek ji vytrhne od práce a ona se stane průvodkyní po jejich toskánském dobrodružství. Všechny tři ženy se s chutí vrhnou do italského života a vydají se za dávno zapomenutými vášněmi – s radikálními a nepředvídatelnými výsledky. Frances Mayesová po průvodcích, kuchařské knize a osobním vyprávění napsala román, který stejně jako její předchozí knihy vypráví o zážitcích z kuchyně a krásách Itálie a nabízí tipy na památky, města, jídlo a pití. V tomto románu se jí navíc povedlo vystihnout nejen vůni italských tržišť a chuť dobrého vína, ale i sílu ženského přátelství a touhu po životě jako takovém.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , PasekaOriginální název:
Women in Sunlight, 2018
více info...
Přidat komentář
Milé odpočinkové čtení, které ale nutí k zamyšlení. Není to jednohubka na jeden večer. Chce svůj čas. Rok v životě 3 přítelkyň, které svedla dohromady náhoda a společný život v Itálii, kde si pronajmou krásnou vilu. Vyrovnávají se s minulostí a zjišťují , že i ve vyšším věku lze žít a užívat si života a začínat nové věci, mít nové plány, nové vztahy....
Trošku jsem si v knize četla jako v kuchařce, vybírala jsem si jen některé pasáže.
Především kniha je zbytečně dlouhá, takže jsem musela přeskakovat. Myslím, že i mnohem méně stran by postačilo vylíčit příjemné prostředí italského venkova a osudy všech protagonistek.
Nehodnotím a odkládám do nedočtených, protože kniha je na můj vkus psaná přinejmenším divně. Příběh i vyprávění na mne působilo chaoticky a zmateně, takže jsem ztratila trpělivost.
Vlastně nevím, jak knihu zhodnotit. Podle anotace jsem si udělala představu, že to bude příjemný román o Itálii, u kterého budu mít možná hlad a dostanu touhu okamžitě sbalit kufr a vyrazit do Toskánska. Něco jako Anthony Doerr a Čtvero ročních období v Římě, nebo Peter Mayle a jeho série z provence.
Ale nic z toho se nedostavilo. Právě naopak, přišlo mi to celé takové rozhozené, jakoby autorka měla nějaký záměr, který následně přesměrovala, pak znovu a znovu a pak si vzpomněla, že vlastně chtěla psát o něčem jiném a tak se vrátila.
Nemám problém, když se v románech střídají vypravěči, ale tady mi to vysloveně vadilo. Když odstavec začal vyprávěním ve er formě a pak plynule přešel ve vyprávění v ich formě, tak mě to rušilo. Vytrhávalo mě to ze čtení a probouzelo touhu vzít tužku a dělat korektorské poznámky. "E-mailový" povrch nádobí mě dost pobavil.
(SPOILER)
Román byl takové tuctové vyprávění o třech (evidentně bohatých) Američankách, které nechtějí do penzionu pro seniory, rozhodnou se společně přestěhovat do Itálie, kde i když jejich pes zakousne sousedům slepici, tak je všichni vřele přijmou, vytvoří úžasné harmonické soužití v malebném městečku, najdou pozdní lásku a navíc probudí zasunuté talenty a konečně začnou žít ten pravý život. A abych nezapomněla, tak drogově závislá dcera se pochopitelně odrazí od dna a konečně podstoupí úspěšnou terapii.
Jako pohádka pro ženy, dobrý, jako román od Paseky, bída.
Knížka mne nadchla. Není to jednohubka na jeden večer. Chce svůj čas. Plynutí je asi hlavní téma. Rok v životě 3 přítelkyň, které svedla dohromady náhoda a společný život v Itálii, kde si pronajmou krásnou vilu. Vyrovnávání se s minulostí a objev, že i ve stáří/starším věku lze žít a užívat si života a začínat nové věci, nové plány, nové vztahy. Carpe diem je leitmotivem celého vyprávění. Tomu přizvukuje básnířka žijící ve vedlejším stavení. Střídavé vyprávění/střídání role vypravěče je pak již jenom třešnička na dortu.
Konečně jsem se dočkala pěkného odpočinkového čtení ....
Tři šedesátnice stojí na prahu domova seniorů .... ale jim se ještě nechce uzavřít svůj život do čtyř stěn ....
A tak se rozhodnou pronajmout kamenný dům v idylickém Toskánsku ....
Kniha je reklamou na Itálii .... ať se týká cestování, kulinářství, dobrého vína ....
ale hlavně mezilidského porozumění a přátelství ....
Pěkně se to čte .... Benátky, Florencie, Capri či Cinque Terre ... to jsou krásná místa a stojí za to je shlédnout ....
A jak to vše dopadne ?
Mohu jen prozradit, že ta kamenná villa Assunta nezůstane osamělá ...
Život prostě nekončí - a věková hranice zde nehraje roli .... doporučím.
Na tuto knížku je třeba vyhradit si čas a věnovat se jí. Je pomalá, vláčná a taky rozvláčná :), ale ve výsledku tvoří milý a přátelský příběh o ženách, cestování a dobrém jídle.
Trojice žen odmítne strávit zbytek života v „domově důchodců“ a rozhodnou se, že si chtějí ještě užít. Pronajmou si starý kamenný dům v Itálii. Seznámí se zde s americkou spisovatelkou a společně vyrážejí poznat krásy Itálie a díky přátelství a ženské síle ještě mnohé dokážou.
To byla taková nádhera! Při čtení jsem měla pocit, že jsem společně s nimi v Itálii a vůbec se mi je nechtělo opustit.
Ze začátku se mi trošku pletly jednotlivé postavy, nahodile se v textu střídaly ve vyprávění, ale postupem času jsem si na to zvykla a bylo mi jasné kdo je kdo. Psáno je to čtivě, pěkně. Některé pasáže a věty byly opravdu nádherné. Příběh je to pomalejší, ale vůbec mi to nevadilo, naladila jsem se na stejnou vlnu a čtení jsem si užívala stejně, jako milé dámy život v Itálii.
Autorka nás přenese do Furlánska (regionu v Itálii), poznáváme tu místní obyvatele, ale hlavně pak památky, přírodu, jídlo, víno. Úplně jsem to všechno viděla před očima a cítila všechny vůně a chutě. Nutně se tam potřebuji vypravit, ideálně do podobného domku, o jakém se v knížce psalo.
Nádherná knížka plná cestování, umění, přátelství, lásky, jídla a všeho, co přispívá k pohodě a dobré náladě. Pokud si chcete užít svou dovolenou v knižním příběhu, určitě zvolte tuto knihu.
Atmosféra italského městečka je úžasná, ale děj je až moc idylický a pomalý. V knize jsou samé kladné postavy a je až k neuvěření, jak se všechno třem hrdinkám dařilo. A trochu rušilo nahodilé střídání ich- a er-formy.
Frances Mayesová patří mezi mé oblíbené autorky. Tato kniha je pohodová, ale děj plyně někdy až příliš pomalu. Musím přiznat, že 3 přítelkyně - Susan, Camila a Julie, se mi docela dlouho pletly. Nejvíc jsem si užila zážitky z kuchyně a popisy společných sezení hlavních hrdinek s přáteli z městečka San Rocco.
Laskavá, pohodová, klidná a velice zábavná kniha o radosti ze života a o tom, že nikdy není pozdě začít si plnit sny.
Štítky knihy
Toskánsko Itálie senioři optimismus kamarádky stárnutí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pod toskánským sluncem |
| 2010 | La bella Toscana – Sladký italský život |
| 2012 | Toskánsko na každý den |
| 2022 | Přítelkyně z kamenné vily |
| 2021 | Sejdeme se na piazzetě |
Téma knihy se mi líbilo, ale to, jak je kniha napsaná, už bylo horší. Četla jsem dlouho, nemohla se začíst, chybělo málo, abych knížku odložila.