Přízrak Bělověžského pralesa
Aleksander Omiljanowicz
Tajemný zámek v srdci Bělověžského pralesa se za druhé světové války stává centrem štábu německé zpravodajské služby. Jako nepolapitelný přízrak se pohybuje mezi německými důstojníky sovětský vyzvědač polského původu Andrzej Stanger.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1975 , Naše vojskoOriginální název:
Duch Białowieży, 1971
více info...
Přidat komentář
Asi bych opakoval předchozí komentáře. Knihu jsem našel po rodičích a zkusil jsem to číst jako válečný příběh. Němci jsou zde úplně trapní a mezi nimi se pohybuje James Bond agent bez chyb. Asi ani pionýři by to nechtěli za povinnou četbu. Ale toto je jen můj názor.
Ačkoliv předpokládám, že cílová skupina této knihy jsou dvanáctiletí pionýři, musím se přiznat, že jsem ji přečetl téměř jedním dechem. Rozdělení na zlé fašisty a hodné sověty bylo spíše úsměvné, ale na druhou stranu, napětí knize nechybělo. Nečekejte žádné složité a hluboké myšlenky, ani detailní historické rozbory válečných událostí, jde o popis akcí jednoho sovětského špióna na německé zpravodajské základně. A ty prakticky vždy dopadnou dobře.
Velmi napínavý román.Příběh polského vyzvědače-špiona ve štábu nacistických vojsk je napsaný velmi dobře. Omiljanovicz nedemonizuje polského agenta, Nečiní s něho nesmrtelného člověka, tak jak to známe s některých podobných knih a románu.
Tuto knihu jsem kdysi nalezl jako malý kluk v knihovně mých rodičů a ve své ji mám dodnes. Možná z pohledu dnešního čtenáře je to už jen hloupý a naivní příběh, ale pro mne, jako desetiletého kluka to byla tehdy skvělá kniha, kterou jsem hltal a četl asi i vícekrát a jako dospělého mě zavedla na místa, která jsou v knize popsána. Dnes už bych jí asi nečetl, ale jsem rád, že jako kluk jsem měl o nudných večerech bez televize o zábavu postaráno a to je určitě lepší, než je trávit v obchodních domech a u televize...