Temnoty hlubin
Kateřina Ševčíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540589/bmid_temnoty-hlubin.jpg
5
30
30
Přízraky noci série
< 2. díl
Volné pokračování slovanské fantasy Přízraky noci. Na rugijském knížecím dvoře si všichni myslí, že Noyiným posláním je bavit hudbou vybranou společnost. Nikdo netuší, že ve skutečnosti pracuje jako špeh pro odboj. Noa ví, že by se měla držet stranou. Touha zapojit se je však silnější. Jael nemá co ztratit. Jeho rodina se topí v dluzích, takže když přijde nabídka vydělat si, neváhá. Představa, že bude muset spolupracovat s Noou, ho dvakrát netěší. Oba však brzy zjišťují, že existují horší věci než staré křivdy...... celý text
Přidat komentář
„Jak to jen bylo zvláštní – že člověk pociťoval k druhému zášť zkrátka proto, že mu připomínal, co on sám udělal špatně.“
Mám ráda knihy se slovanskou mytologií a nejlépe ty, které se dějem pouze inspirují a převypráví již známé pověsti po svém. Přesně taková je kniha Temnoty hlubin. Jedná se o volné pokračování knihy Přízraky noci a odehrává se nějakou dobu po událostech z první knihy. Znovu se zde objevují již známé postavy, kterými jsou rusalka Noa a syn Moggastského knížete Jael, k nim se přidá několik nových postav známých ze slovanské mytologie.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, sledujeme Nou a Jaela, a to, jak se každý musí vypořádat s událostmi, které se staly v minulosti. Ze začátku děj ubíhal trochu pomaleji a na řadu přišlo i zopakování událostí, které se staly v předchozí knize. Jakmile se obě linky začaly propojovat nabral děj svižnější tempo a s každou další stranou jsem se do příběhu ponořila hlouběji a stránky mizely rychleji.
Celý příběh byl skvěle promyšlený a velmi napínavý. Ke konci bylo hned několik velmi nečekaných situací a zvratů, které mě opravdu překvapily. Hlavní postavy jsem si zamilovala a bavil mě jejich vývoj v průběhu příběhu. V knize najdete i romantickou linku, která je velmi dobře zpracovaná, a navíc je stále spíše na pozadí, takže nijak neruší.
Autorka má velmi zajímavý styl psaní, sama si úplně nejsem jistá, jak bych ho správně vystihla, ale je to jako, když se přes vás něžně přelévají malé vlnky, a tak hezky plynou a vy se v nich ztrácíte. Přesto že některé scény jsou vlastně tak trochu drsné, tak celkový pocit ze čtení je spíš jako vznášení se na obláčku i když se s hlavními postavami zrovna brodíte močálem.
Jako bonus je kniha nádherně zpracovaná po grafické stránce a obsahuje několik krásných ilustrací. Navíc si autorka připravila i bonusový materiál, který je v obálkách označených příslušnou stránkou, na které máte obálku otevřít a dostanete pár krásných dárečků, které dokreslí atmosféru knihy.
Děj se odehrává více jak 2 roky po událostech v prvním díle. Příběh vypráví už jen Noa a Jael. Hned na začátku mě překvapily změny, které je potkali a chtěla jsem vědět, co se stalo. Jsem ráda, že postavy se v určitých věcech změnily, vyvíjely, Získaly na některé věci ve svém životě a různé události nový pohled a nebylo to na škodu.
Přišlo mi to lehce temnější než Přízraky noci, objevilo se tu víc tajemství, záhad, akce a různých zvratů, které si udržely mou pozornost po celou dobu knihy. Některé zvraty jsem nedokázala uhádnout, přestože takový šok jako v prvním díle se už nekonal. V jedné věci jsem podezírala každou chvilku někoho jiného a nakonec to bylo jinak.
Bylo tu několik různých ponaučení. A také nic nebylo takové, jak se zdálo na první pohled.
Za mě mnohem lepší než první díl. Opět tu byla moc hezky zpracovaná slovanská mytologie a různé pověsti
Volné pokračování Přízraků noci se zaměřuje na Nou, která baví společnost na rugijském dvoře a na Jaela, jehož situace mu nedává na výběr a přijme nabídku si vydělat, i když to znamená, že bude muset spolupracovat s rusalkou.
Hlavní postavy už jsme poznali v předchozí knize, kterou doporučuji začít, pokud jste náhodou Příznaky noci měli v plánu vynechat. Vyspoilerování děje by byla velká škoda.
Ponurá a temnější atmosféra, která vyzařuje na první pohled z obálky, je i v samotném příběhu a není ideálnějšího období než sychravé podzimní dny, kdy by vám Temnoty hlubin měly dělat společnost.
Kateřina Ševčíková si nádherně hraje se slovy a místy až poetický styl vyprávění mi velmi vyhovoval. Neskutečně se k tomuto příběhu hodí, je pomalejší, ale vůbec ne rozvleklý.
Patříte mezi fanoušky slovanské mytologie? Věřím, že si knihy od autorky velmi oblíbíte, protože právě tyto bytosti, na které Noa s Jaelem narazí při cestě za živou vodou, dělají z Temnot hlubin nezapomenutelný počin.
- "Stačily by odpovědi na otázky, když se na ně zeptám." Jeho oči měly barvu lesa za první letní bouřky. Najednou jí připadalo, že sedí příliš blízko, že tak může dohlédnout až na dno její mysli a ještě dál, že ucítí vyceněné zuby temnoty, která se tam přelévá a sápe vzhůru." -
Tak tohle jsem zhltla jedním dechem!
Příběh: ***** (5 hvězdiček z 5) styl psaní: ****** (6 hvězdiček z 5). Ne opravdu, po dlouhé době jsem četla knihu, na které šlo poznat, že autorka si vyhrála s každou větou, a že si dává záležet na kvalitě použití českého jazyka. Barvitá a místy až poetická přirovnání se dokonale hodila k atmosféře celého příběhu i k celkovému stylu psaní.
Oba hrdinové si moje sympatie získali od samého začátku a moc jsem jim fandila.
Příběh mě do sebe okamžitě vtáhl a obzvlášť od Jaelové linky v první části knihy jsem se doslova nemohla odtrhnout s hltala každou stránku. Velmi si mě totiž získala pečlivě vykreslená ponurá atmosféra, bezvýchodnost celé situace a přesto nikdy neutuchající Jaelův vtip i důvtip.
Hlavní hrdinové se chovají opravdu reálně a uvěřitelně, což mně osobně jako čtenáři jinak nepříliš holdujícímu fantasy žánru, velmi vyhovovalo a dokázala jsem se s postavami sžít a prožívat příběh s nimi.
V knize bylo pár momentů, kdy jsem si s myšlenkou "Ne, to snad ne, to tak nemohla napsat!", div nehlodala nehty, protože o zvraty tu není nouze a autorka se s postavami příliš nepáře. :D
Četla jsem i "jedničku" Přízraky noci, která se mi také moc líbila, ale musím říct, že dle mého názoru jsou Temnoty o level víš, a to nejen stylem psaní, ale i příběhem a vykreslením postav.
Těším se na autorčinu další tvorbu. :))
Temnoty hlubin - jsou napsány českou autorkou, která nyní vydala volné pokračování. Hned na začátek bych chtěla říct, že pokud jste ještě nečetli první díl, je nejvyšší čas. Je důležité si jej přečíst, jinak budete hozeni do víru příběhu a nebudete se orientovat, co se děje. Zbytečně byste si také prozradili důležité informace.
I když autorka připomíná, co se v předchozím díle stalo, ti, kteří jej nečetli, to stejně nepochopí. Já jsem knihu četla už dávno a na spoustu věcí jsem zapomněla, takže oceňuji, že nám autorka osvěžila paměť.
Příběh je pomalejší, ale najdeme zde i menší milostnou linku! Knihu také doplňují krásné ilustrace, které při čtení dodávají tu správnou atmosféru. Vůbec by mi nevadilo, kdyby v knize bylo více akce, aby to příběhu dodalo pořádný šmrnc, ale to je můj názor.
Dále se mi líbilo, že hlavní postavy prošly změnou a osobním rozvojem. Dozvěděli jsme se o nich další zajímavé věci. Celkově mě příběh opravdu bavil a užívala jsem si ho. Autorka má podle mě něžný a klidný styl psaní, což je cítit i z jejích předchozích příběhů.
PS: Ocení milovníci Slovanské mytologie.
Hodnocení 4,5 z 5 #spolupráce
Temnoty hlubin - Kateřina Ševčíková
Volné pokračování Přízraků noci. Přízraky byly hezky uzavřené a neměla jsem pocit, že bych potřebovala sledovat linku rusalky i nadále. Ale dala jsem tomu šanci a jak to dopadlo?
Ne moc šťastně.
Určitě tuhle knihu nečtěte, pokud jste nečetli Přízraky noci. Vyzradíte si spoustu důležitých momentů a zvratů. A především závěr předchozí knihy.
Autorka tu udržuje stále stejné tempo děje. Vleklé, líné a ne moc akční. Tady mi to ale tolik nevadilo, protože se tu objevila minulost Henryka, potkala jsem mavku či slibku a víc se ponořila do magického světa. Nejvíce mne udržovaly při čtení právě tyto poznatky z bájí a pověstí. Dočkala jsem se tu i menší romantické linky. Dokonce se tu inspirací byla jedna známá lidová pohádka.
Postavy tu projdou velkou změnou. Najednou jsem měla pocit, jako by to byl někdo jiný, ale Jael s Noou jsou tu otevřenější, pracují na sobě a drží při sobě za každé okolnosti.
Ač se hodnocení může zdát pozitivní, tak musím přiznat, že Temnoty jsou opět takový průměr. Až na magické bytosti je hlavní linka slabší a opět jsem se málem nutila do čtení. Pokud ale máte rádi něco nového, tak to bude váš šálek kávy.
Já nemám slov… to bylo tak úžasné, promyšlené, napínavé, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Sice byl začátek trochu pomalejší, ale pak to šlo samo
Dozvídáme se více o postavách, o jejich minulosti a také nové souvislosti. Tento díl je takový více politický, ale objevují se tam nové úkazy slovanské mytologie a to mě na tom hodně bavilo. Autorka si toho musela mnoho nastudovat a s její fantazií to vytváří překrásné dílo, co budu jen všem doporučovat. Má skvělý styl psaní a dost se vyžívá v brutálních popisech bojů a nepříjemných záležitostí, tady tomu není jinak, chvílemi jsem dokonce musela přestat číst, abych to vstřebala
Většinu zvratů jsem nečekala a konec mě zase překvapil, nejdříve jsem nic nechápala, a když mi to došlo, seděla jsem jen s otevřenou pusou.
Romantická linka je vykreslená hezky a věrohodně, úplně to miluju
Postavy mi byly sympatické a byla jen radost o nich číst, nějak mě moc neštvaly a to hned zlepší náladu
Doufám, že bude autorka psát dále a je mi jedno, jestli z tohoto světa, nebo něco úplně jiného, přečtu si to určitě všechno!
A ta poslední věta v příběhu? Co to jako byloooo?! Potřebuji vysvětleniiiii
Přízraky noci zbožňuji od první do poslední stránky, a nemohla jsem se proto dočkat návratu do tohoto světa. Tentokrát to ale nebylo takové jako poprvé, a trvalo mi začíst se.
Vyprávění je hodně bohaté, květnaté. A proto lze velmi snadno ztratit pozornost a ztratit se v ději. Často jsem se bála, že mi mezi všemi popisy unikne nějaká důležitá část. A to byl také hlavní důvod, proč jsem se na putování za živou vodou dlouho nedokázala naladit.
Celkově je ale příběh skvěle promyšlený, napínavý, a v několika okamžicích i úsměvný. Nudit se tedy rozhodně nebudete a postarají se o to nejen hlavní hrdinové v podobě Jaela a Nou, které známe z prvního dílu, ale také množství vedlejších postav ze Slovanské mytologie. Všechny bytosti působí velmi reálně a rozhodně nepatří do pohádek.
Dlouho jsem nevěděla komu fandit, a kdo si živou vodu skutečně zaslouží. Každý úmysl měl dvě strany, a nic nebylo jen černé nebo bílé. Některé situace čtenáře vedou hodně do hloubky, a příběh dokáže předat i něco trochu víc, než jen originální vyprávění o slovanské mytologii. Rozhodně je o čem přemýšlet.
Hodnocení: 4/5
#humbookblogeri
Kateřina Ševčíková je krásnou ukázkou toho, že i čeští fantasy autoři mají co nabídnout a jejich knihy můžou konkurovat i zahraniční tvorbě, která je u nás bohužel vidět někdy víc, než ta česká.
Temnoty hlubin jsou volným pokračováním Přízraků noci, ale není nutné je mít přečtené (ale doporučuji si je před Temnotami přečíst kvůli možným spoilerům). V Temnotách potkáváme Nou a Jaela z první knihy a sledujeme jejich nové dobrodružství v podobě putování za živou vodou. Přišlo mi, že se autorka v této knize nebála přitrvrdit. Příběh je drsnější, napínavější a místy i poněkud děsivý. Děj je opět inspirovaný slovanskou mytologií a starými pověstmi českými. Nejsilněji Dívčí válkou. Líbí se mi, jakou si Kačka dala práci s rešeršemi a vším okolo a že svoji knihou vzdává hold našim kořenům a tradicím. Kniha je doplněná krásnou grafikou, která příběhu dodává ještě něco navíc. Hlavně mapa se mi tentokrát velmi hodila, vzhledem k tomu, že se prakticky celou knihu putuje. Samozřejmě nechybí ani romantika, bez toho by to nešlo. Romantická linka se přirozeně vyvíjí, není na sílu a moc se mi líbilo jak se Noa a Jael snaží najít k sobě opět cestu.
Za mě Temnoty hlubin můžu opět jen a jen doporučit! Na tyhle podzimní dny to bude ideální čtení. P. S. Autorka má na Spotify i speciální playlist ke knize - ten také doporučují :)
Já jsem se moc těšila musím říct, že jsem nadšená. Abych se přiznala tak se mi to líbilo více než první díl. Nejdřív bych teda chtěla pochválit krásnou obálku, mapu a ilustrace uvnitř knihy. Líbilo se mi jak to je propracované. Ke čtení jsem si pustila i hudbu, kterou autorka při čtení poslouchala. Moc se mi to líbilo a k ději se to i hodilo.
Co se týče samotného příběhu tak ten nemá za mě chybu. Byl tajemný a každá z postav měla svoje chyby. Byla tam moje oblíbená mytologie, která byla moc dobře zpracovaná. Místy se to možná trošičku táhlo a konec byl na mě zase trošku moc rychlý. Co se týče konce tak ten byl skvělý. Autorka mě držela v napětí až do samotného závěru.
Za mě to je skvělý druhý díl u kterého si odpočinete. Rozhodně si myslím, že kdybych si ho přečetla na podzim tak by to mělo ještě lepší atmosféru. Rozhodně doporučuji i novelu na webových stránkách autorky o Kardenovi. Ta je za mě totiž taky skvělá.
Temnoty hlubin
Volné pokračování knihy Přízraky noci a odehrává se cca o 2 roky později. Dá se číst i samostatně, je tu vysvětleno, co se v předchozím díle událo, určitě ale doporučuji přečíst nejdřív Přízraky noci.
Příběh je opět inspirován českou pověstí a tentokrát shodou okolností mou oblíbenou Dívčí válkou, což jde hned poznat.
Díky tomu, že už jsem si zvykla na styl vyprávění, čtení bylo mnohem lepší.
V příběhu vystupují dvě dobře známé postavy a to Noa a Joel, které osud svede opět dohromady. Střídají se jejich kapitoly a my se o nich dovídáme víc. Oba si za dobu, co se neviděli, něco prožili a nosí si stále staré křivdy vůči sobě. Což si neváhají dát najevo. Nechybí ale samozřejmě i nové zajímavé vedlejší postavy.
Začatek je krapet pomalejší, ale celkově je kniha o něco akčnější, temnější, napínavejší a ta atmosféra člověka pohltí. Naše hrdiny totiž čeká dobrodružná a nebezpečná výprava. Není nouze o mrtvoly, lidi tu padají jak hrušky a je to docela masakr.
Nejedná se v žádném případě o romantasy, ale nějaký ten romantický momentík tu taky je.