Pro co si jdeš, vlku?
Eva Vežnavec (p)
Nejnovější román Evy Vežnavecové Pro co si jdeš, vlku? nabízí neotřelý současný pohled na klasická témata běloruské literatury, jako je válka, kolektivizace, stalinské represálie, osudy běloruského lidu ve 20. století – to vše nahlíží autorka očima svých ženských hrdinek. Hlavní vypravěčkou je lidová léčitelka, která po celý život zaznamenává do soukromého deníku události v rodné vsi a jejím okolí. Její vnučka, žena středního věku, která má problémy s alkoholem, se vrací ze zahraničí na babiččin pohřeb a objeví deník, z nějž se dozvídá četné podrobnosti o životě své rodiny za posledních sto let. Román je napsán nezaměnitelným lidovým jazykem, který Vežnavecová, vystudovaná filoložka původem z běloruského venkova, důvěrně zná a brilantně ovládá. To nejlepší z běloruské literatury – drsnou autenticitu Světlany Alexijevičové a filosofickou hloubku Vasila Bykava – spojuje autorka s černým humorem a magickým realismem ve stylu Gabriela Garcíi Márqueze. Román Pro co si jdeš, vlku? patří v současné běloruské próze k tomu nejlepšímu a nikoli náhodou se dostal do short-listu nejprestižnější běloruské literární ceny Jerzyho Giedroyce (2021).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Pavel MervartOriginální název:
Па што ідзеш, воўча?, 2020
více info...
Přidat komentář
Velmi zvláštní kniha, v tom dobrém slova smyslu.
Hodně mi to formou připomínalo Evropanku od A. Sevruka.
Velice zajímavá kniha, na kterou jsem narazila díky Noci literatury 2023. Trochu mi připomíná naše Žítkovské bohyně, nicméně ty byly lépe propracované a vyprávěné. Děj se odehrává v Bělorusku, kde se během 20. století vystřídalo hned několik režimů, které všechny zažila babička hlavní postavy. Většina knihy tak jsou jen převyprávěné vzpomínky babičky hlavní postavy, která byla léčitelkou. Vzpomínala proto na všechny hrůzy, které se tímto územím od počátku 20. století do zhruba roku 1948 odehrály. Vyprávění bylo barvité, nechyběly ani velmi brutální vzpomínky - pogromy na Židy, ale i Poláky, Bělorusy, komunisty, partizány, no zkrátka šílená doba. Děj okolo hlavní postavy nebyl nijak závratný ani překvapivý.
Osobně jsem byla občas ztracená ve vyprávění, protože nebylo jasné, kdo co zrovna vypráví, a protože mnoho postav nebo historii Běloruska tak dobře neznám. Tam jsem ocenila poznámky pod čarou s vysvětlením.
Knížka je útlá, takže ji přečtete za jedno odpoledne. Já jsem ráda, že mi trochu rozšířila obzory, co se týče historie Běloruska ve 20. století a hlavně života obyčejných lidí.
Velice zajímavá knížka, která mě nechala nahlédnout tam, kam tak často nenahlížím.
Vyprávění trochu krkolomné, zmatené, občas jsem se ztrácela. Je to ten typ knížky, ze který víc než myšlenka zůstává pocit.