Pro drogy nemá smysl umírat
Radek Hanykovics
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70157/mid_pro-drogy-nema-smysl-umirat-cSv-70157.jpg
5
62
62
Před několika lety věnovala naše média pozornost případu Radka Hanykovicse – Čecha, který byl za pašování heroinu v Thajsku zatčen a odsouzen k 50 letům vězení. Jeho čin lidé právem odsuzovali, přesto nás ale zaráželo, když jsme se z jeho dopisů rodině dozvídali o tvrdých podmínkách, v jakých musel on i všichni spoluvězni žít. Po několika letech byl díky dohodě obou vlád převezen do vlasti a zbytek trestu, možná jen jeho část, si má odpykat zde. Na základě svých thajských vězeňských zápisků sepsal deník, v němž se zpovídá z toho, co ho k drogám přivedlo, popisuje okolnosti svého zatčení a život v thajském vězení na konci 20. století.... celý text
Přidat komentář
O drogách si nemyslím nic pozitivního a tahle kniha mě v mém přesvědčení jen utvrdila.
Ano, Radek Hanykovics pašoval drogy a nějaký trest si zasloužil, ale... Vnímám ho především pořád jako člověka. Člověka, který byl potrestán neuvěřitelně krutě.
Celý thajský vězeňský systém je postavený na hlavu a pro člověka s řekněme evropskou mentalitou naprosto nepochopitelný.
Při čtení knihy si uvědomíte, jak divné místo svět je - na jedné straně čím dál tím rozmazlenější západní země, kde se lidé pomalu psychicky sesypou ve chvíli, kdy se na ně špatně podíváte, a na straně druhé věci, které se dějí v thajském vězení (ale myslím, že budou země, kde je to ještě horší).
Nic proti velikánům naší literatury, ale myslím si, že by mělo smysl zařadit tuhle knihu jako povinnou četbu. Snad by to mladé lidi odradilo od pašování drog...
Velmi sugestivní kniha. Člověk se neubrání jistým sympatiím i přes hanebný čin, za který byl odsouzen. Vězení je trestu neadekvátní, nelidské, prostě pro našeho člověka nepředstavitelné. Jsem ráda, že taková kniha existuje a dala bych ji jako povinnou četbu na střední školy.
Knížka se četla sama. Příběh z thajského vězení, kde by si opravdu nikdo nepřál skončit. V určitých momentech nešlo zadržet slzy. Doporučuji k přečtení.
Poutavá a vtahující nedobrovolná exkurze do thajského vězení je hodně silným textem i díky tomu, že nelíčí život před zatčením, ani krátký život po návratu. Úvahy o vině a trestu si musí každý čtenář vyřešit sám v sobě.
Radek Hanykovics, mladý muž, otec rodiny, pašerák drog, vězeň a nový člověk. Takto by se dal charakterizovat autor a zároveň hlavní postava knihy, který prožil nedobrovolně v Thajsku téměř osm let. Říkám si, kdyby jej na letišti Don Muang v Bangkoku nechytili s 2,4 kg heroinu, odvíjel by se jeho život jinak a nepoznal by hrůzu vězeňského systému odlišného od našeho, možná by splatil dluh a žil by spokojeným životem a možná by pokračoval v nelegální činnosti a podporoval by protizákonný obchod, na něž doplácí mnoho lidí.
V knize, která je vezeňským deníkem první rok vylíčil skoro každý den, postupem si na vězení zvykl a zapisuje významné dny. Trest smrti mu byl zmírněn na 50 let a poté na polovinu. Díky dohodě mezi ČR a Thajskem o předávání vězňů a spolupráci při výkonu trestních rozsudků se vrátil do vlasti i se svým pašeráckým kolegou Emilem Novotným. Je mi líto, že Radek Hanykovocs podlehl těžké nemoci v roce 2007. Přečetl jsem si komentář uživatele sibinka a pokud bych se mohl zeptat autora na jednu otázku, byla by to, jak dokázal přežít ve velmi tvrdém vězení.
Nevzdal to a s velkou pomocí rodičů, příbuzných, přátel a neznámých lidí, kteří jej podporovali bojoval a vyhrál nad nepřízní osudu. Vážím si, že na sklonku života když byl vážně nemocný ještě besedoval se žáky základních a středních škol. Nemusel. Mohl rezignovat a zapomenout na svoji nedávnou minulost. Chtěl předat něco víc, co se nedá jen tak vyčíst z knihy, chuť žít a kvůli penězům neudělat něco špatného. Byl to vnitřně silný a empatický člověk.
velmi emotivní knížka
čtivá, člověk má chvilkama pocit jak kdyby v tom vězení s Radkem seděl.
muselo to být hodně zlý, drsný.
ano může si za to svou hloupostí, naivitou, trest si odpykal, škoda
že nedostal šanci na nový život
Radka Hanykovicse si pamatuji z doby, kdy měl u nás na základní škole přednášku a už tehdy, v mých 14 letech, se mi hluboko vryl do paměti. Nyní jsem se konečně dostala k přečtení jeho knížky a obnovily se mi vzpomínky, které tehdy ve mně zanechal. Knížka je skvělá, ale nemohu se ubránit dojmu, že tam spoustu věcí zamlčoval, nebo obaloval, aby ta krutost thajského vězení nebyla tak do očí bijící. Kniha je přesto skvělým odstrašujícím příkladem pro ty, kteří by chtěli udělat podobnou blbost jako pan Hanykovics. Škoda že kniha nepokračovala dále, jak to bylo když přijel do ČR, nebo když se dozvěděl o své nemoci. Já si to naštěstí pamatuji z jeho přednášky, ale i kniha by byla bohatší o autentické poznatky z rozdílů thajského a českého vězení.
Knihu jsem četla v době, kdy autor ještě žil, takže to pro mě bylo o to zajímavější. Jedná se o deník z thajského vězení, který mě opravdu velmi zaujal a knížka se četla téměř jedním dechem. Je to velmi silná autobiografická kniha a rozhodně ji k přečtení můžu doporučit.
Radka jsem poznala osobně, jelikož je to bratranec mého otce. V knize zmiňuje Ladislava Macha :) Každý z nás ví, že to byla hloupost, co udělal. Jeho dcera Agáta svého otce vlastně nepoznala. :( Radku.. kniha je ponaučení pro ostatní kam až drogy mohou člověka zavést. R.I.P. ...
Přečetla jsem ji asi před 4 roky jedním dechem - doposud jsem nenašla odvahu ji nějak okomentovat. V podstatě by to vystihlo jedno slovo. "Hrůzné!" - Upřímně se divím, že jsem se svoji povahou toto dokázala přečíst. Udělal blbost, hrozně velkou - ale přesto jsem při čtení této knihy a vědoma si jeho následného osudu, brečela. A on za to zaplatil.
Toto je pro mě kniha, která ve mně zanechala opravdu moc...
Proboha, toto nechť si přečtou všichni, kdo by si chtěli podobně přivydělat nebo se zaplést s drogami celkově!
Je pravda, že jsem knížku přečetla už před pár lety, ale příběh Radka Hanykovicse jsem fakt zhltla. Podmínky, ve kterých vězni žili, byly opravdu hrozivé. V den, kdy jsem knihu dočetla jsem se dozvěděla, že Radek Hanykovics zemřel.
Pro drogy nemá smysl umírat
Těžko říct, jak bych knihu vnímala v době, kdy vyšla. Možná by ve mně zanechaly poslední řádky naději, že se pro Radka přeci jen život začne ubírat jiným směrem a celkově by pro mě byla asi vlastně pozitivní. Bohužel jsem knihu četla až teď, tolik let po jeho úmrtí. Příběh Radka Hanykovicse jsem sledovala již v době, kdy se vrátil z Thajska a byl mediálně známý díky besedám a rozhovorům. I přesto, že udělal kardinální pitomost, jsem mu vždycky držela palce, protože na mě dělal dojem člověka, který se ze své chyby poučil a bohužel za ni musel zaplatit krutou daň. O to víc mě zasáhla zpráva o jeho smrti, protože jsem mu držela palce, aby se jeho život podařilo dostat na tu správnou kolej. I kvůli tomu, že jsem věděla, že tenhle příběh bohužel dobře neskončil, jsem si párkrát při čtení sušila slzy o to víc. Pro někoho to byl jen pašerák, co si to všechno zasloužil. Pro mě to byl napravený hříšník a těm by se přeci druhé šance měly dávat. Hrozně silný příběh, který se mi dostal nesmazatelně pod kůži.