Problém filozofie v arabském středověkém myšlení
Pavlína Šenk Kopecká
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432306/mid_problem-filozofie-v-arabskem-stredo-4Rd-432306.jpg
5
1
1
Kniha seznamuje čtenáře s hlavními přístupy středověkých myslitelů reagujících na problematické postavení filozofie v arabském světě, jež vycházelo z úsilí harmonizovat řecké myšlenkové dědictví s náboženskou tradicí islámu. Proti těmto harmonizačním tendencím s cílem obrany náboženství před filozofy velmi ostře vystupovali mnozí vládci, učenci a duchovní. Postavení filozofů v arabském světě proto nebylo jednoduché. Mnozí museli své teze skrývat mezi řádky vědeckých spisů a vyhýbat se veřejnému filozofování. Vedle nepřátelského prostředí určovalo místo filozofie v tehdejší společnosti také mezi učenci všeobecně sdílené přesvědčení o škodlivosti filozofických názorů prezentovaných nepřipravenému posluchači či rozvoj arabské mystiky. Ibn Bádždža, andaluský filozof z 12. století, reaguje na nejasnou pozici filozofie v arabském prostředí a ve své filozofii osamoceného se snaží velmi důrazně spojit obec s životem filozofa. Nabízí tak v arabské filozofii zcela originální pojetí role filozofa ve společnosti. Stěžejní část knihy proto představuje analýzu Ibn Bádždžova filozofického textu Řízení osamoceného.... celý text
Přidat komentář
Autorovy knížky
| 2019 |  Problém filozofie v arabském středověkém myšlení |
Neobvyklé ale nesmírně zajímavé téma. Autorka se snaží postihnout jeden z mnoha problémů filosofie v arabském středověkém myšlení - role a postavení filosofa ve společnosti. Kniha zcela určitě obohatí čtenářův často velice jednoduchý náhled na filosofii islámského zlatého věku. Ve škole se učíme, že Arabové pouze přejímali a překládali, to je ovšem velice zkreslený názor. Osobně mě udivilo, jakými problémy se falsafa zabývala - jak spojit rozum a náboženství, je Korán zjevený nebo napsaný, jak by měla vypadat dobře ideální obec, jak dospět k vyššímu poznání Pravdy, atd. Studie rovněž názorně ukáže, jak různorodý monolit představoval abbásovský chalífát. Centra vzdělanosti se táhla od Granady až po Turkmenistán a představitelé falsafy pocházeli často z nearabských národů (Peršané, Židé píšící arabsky, Arabové z Andalusie, turkistické národy Střední Asie atd.). Nesmírně zajímavým shledávám způsob, kterým se filosofové snažili propojit antickou filosofii s náboženstvím, které např. Platón ve své ideální obci opomíjí. Na druhou stranu zároveň čtenář pochopí, proč falsafa nakonec upadla ve prospěch islámské ortodoxie a částečně i mysticismu. Představitelé falsafy se skutečně zabývali tématy, která by z náboženského hlediska mohla být považována za hříšná nebo minimálně na hraně popírání náboženství samotného a tudíž nepřijatelná pro většinu tehdejší společnosti. Kupříkladu se zde objevovaly myšlenky, že s Bohem (= Aktivním intelektem) může filosof navázat kontakt za pomoci svého intelektu a tím pádem není odkázán na Boží volbu (= tj. i zpochybnění úlohy proroka). Jako další provokativní názor uveďme tvrzení Ibn Bádždžy, že Korán neposkytuje odpověď na všechny situace v životě a je nutno používat rozum k jeho interpretaci či nezávislé řešení problémů (= zpochybnění zjevení Koránu). Po přečtení této knihy doporučuji zájemcům přečíst si Wásitské vyznání od Ibn Tajmíji s kritickou úvodní studií. Já jsem to četl obráceně a nyní mohu potvrdit, že by se mi Wásitské vyznání četlo mnohem snadněji, kdybych si nejprve přečetl tuto studii.