Probouzení Moravanů. Moravská mytologie
Jaroslava Grobcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313704/mid_probouzeni-moravanu-moravska-mytolo-tD8-313704.jpg
3
9
9
Po pádu Velké Moravy byly písemnosti země Moravy spáleny a její dějiny jsou od té doby zamlčovány a falšovány. Je to zázrak, že neshořela v ohních katolické církve také kniha vysokého církevního hodnostáře Mauro Orbiniho: Historiografie – původ názvu, slávy a rozšíření národa slovanského z r. 1601. Máme možnost ji dnes číst a vyvrátit smyšlenky germánských a posléze i českých historiků, násilně měnících dějiny moravského národa. Být Slovanem neznamená jen příslušnost k určité lidské rase, etniku, či národu, vymezenému společným druhem jazyka. Slovanství je pojem, který přesahuje všechna tato dělení a odkazuje nás na původní zdroj stvoření, při kterém byl lid vybaven všemi potřebnými schopnostmi pro důstojný a svobodně tvořivý způsob života všeho lidu v souladu a JEDNOTĚ se zákony přírody a vesmíru. Dnes slovanství znamená návrat k původnímu zdroji, návrat k božskému projektu života lidu na naší planetě Zemi. Více o autorce knihy Spisovatelka Jaroslava Grobcová vydává již šestou knihu, ve které chce populárnější formou přiblížit moravskému lidu pravdivější obraz života slavné Moravy a našich předků. Vrací se do dávné historie Moravy a Slovanů, zobrazuje život lidu ve svobodných, bohatých rodových sídlech a provází čtenáře prostřednictvím studánek a pramenů k posvátným horám a menhirům.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha se nedá přečíst najednou. K určitým zajímavým místům se opakovaně vracíte. Je zde mnoho zajímavostí a postřehů.
Poslouchala jsem tuto knihu na Youtube a je tak úžasně namluvená a plná zajímavostí o Slovanech a božství, že jsem si ji hned musela pořídit.
***Pohanské znamená venkovské, přírodní. Tu přírodu ctili prapředkové rodní. Církev se stala ovládnout lid mocí, ale dřív musela ty bohy přemoci. Dávní pohanští bohové byli beze sporu mocné síly nadčasové, která z vesmírných sil jim byla svěřena, z té podstaty živlu, měli také jména. Slovanští předkové vírou světla žili, posvěceným modlám by se nekořili. Stařešiny svého rodu uctívali, přímo k Stvořiteli hlavy pozvedali. Církev díky vojsku šířila svou víru, ve výběru prostředků neznala míru. Celou dobu středověku, dobou temna svévolnou neomezenou mocí žehná. I u nás na Radhošti a na Hostíně pálila moravské slovanské svatyně, pronikala všude v místa drahá lidu. Ve vznešená místa nebeského lidu. Proto přírodní bohy neuctíváme, přírodu, co by boží chrám nevnímáme, bereme z ní život a dáváme smetí, klaníme se více zlatému teleti. Zlobí nás povodně, větry, sucha, bláto, lásku k bohům příliš zaslepilo zlato. Ne však to, co voní v květech, slunci svítí, ne však to, co v lidském srdci lásku vznítí.
***Slovanská bukvice, všeslovanské písmo: Písmo při používání určitých znaků slov udržovalo v lidech potřebné vibrace, energii a ta jim umožňovala vysokou úroveň vnímání světa. Byť mnohé úpravy tvar písma změnily, základ slov s jiskrou "RA" slované chránili. A národ moravský ke slovanským patří, jeho jazyk i dnes s jiskrou "RA" se bratří. Je v základu slova pravda, právo, víra. Mnoho slovanských slov kmen RA podepírá: Praděd, Radhošť, hora, rada, zdraví, potrava, mravy a výklad další praví, že obrácení k víře světla boha RA, pro lidské chování má strážit kulturu. Božská jiskra "RA" prostupuje moravské písmo a řeč.
***Nejen přetvořené písmo chtěli tzv. slovanští věrozvěstové vnutit moravskému lidu, chtěli mu podsunout také řeckožidovskou morálku a kulturu. O tom, že se to dodnes nepodařilo i přes krutý fyzický a ekonomický postih přesvědčují nádherné moravské, slezské i slovenské kroje, jejich překrásné výšivky zcela ve slovanském přírodním duchu a také lidové a duchovní staroslovanské písně a zvyky. Proto se církev uchylovala k tomu, že do slovanských obřadů a zvyků zanášela dogmata z církevních příběhů.: Oslava zimního slunovratu byla nahrazena Vánocemi. Oslava jarní rovnodennosti Velikonocemi... Ale vymýtit staré zvyky se nepodařilo. - Vynášení zimy, otevírání studánek, dožínky, hody, posvícení se nám z dob našich předků dochovaly. A mnohé duchovní písně, které si lid nedal vzít, byly pokřestančeny.
***Tabule na posvátném Radhošti nám sdělují, že krásná dřevěná svatyně s věštírnou, postavena bohu Radhostovy měla stěny popsány staroslovanským písmem. Byly do nich vepsány dějiny Valachů a proto byla po příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, do základů spálena na popel.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Od Velké Moravy svítá |
| 2016 |  Probouzení Moravanů. Moravská mytologie |
| 2018 |  Věčný hlahol moravské země |
| 2010 | K pramenům života |
Jednu * by som dal za to, že som sa dozvedel viac o moravskom národnom povedomí, a na základe toho som začal aj trošku inak nazerať na dejiny krajín (česky: zemí) súčasnej Českej republiky (viď napr. 35. číslo časopisu Reconquista). Ako však odôvodním nižšie, ani tú jednu hviezdu nemôžem udeliť. Napr. Palacký vo svojom diele „Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě“ (už podľa názvu) moravský národ neuznával, pretože v tom videl oslabovanie v rámci Českého kráľovstva (v prospech nemeckého živlu). Na rozdiel od Palackého, podobne ako pani Grobcová to vidia aj iní bádatelia:
https://www.databazeknih.cz/knihy/prodromus-moravographiae-to-gest-predchudce-morawopisu-333055
https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-slovenska-a-slovakov-v-casovej-naslednosti-faktov-dvoch-tisicroci-501135
To je však jediný klad, ktorý si z prečítania knihy odnášam. Zvyšok sa vezie na vlne „tajných“ dejín, a ako kľúčový prameň slúžil pôvodkyni napr. Mauro Orbini, avšak jeho dielo nie je prameňom, lež spisbou/literatúrou. Klady i zápory Orbiniho diela som rozobral tu na databáze. Nezatracujem Orbiniho dielo, som úprimne rád, že sa zachovalo (podobne ako staré uhorské kroniky napríklad), no stavať temer výhradne na ňom celý výklad dejín? Viete si predstaviť, ako by vyzeral maďarský dejepis, keby sa vychádzalo iba z Anonymovej kroniky alebo z Kroniky Jána z Turca (časovo bližšej Orbinimu)? A veľká časť „dejinných skutočností“ je prevzatá ani nie tak z Orbiniho, ako z Chineviča – teda jeho velikášskeho výkladu ruských a svetových dejín stavaných na tzv. Slovansko-Árijských védach, ktoré si sám napísal a vydal (i k jeho védam som napísal stručný dejepisno-jazykovedný rozbor tu na databáze).
A zas a opäť odvolávanie sa na slovanskú rasu. Prosím, vie mi niekto odlíšiť Slovana od Germána? :) Rasa, starším slovom plemä, je biela, alebo možno použiť novšie slová, ale etniká či nadkmeňové spoločenstvá ako Kelti, Germáni, Slovania, Balti a mnohí iní sa natoľko premiešali, že síce hovoríme slovanským jazykom, ale sme Slováci, Moravania, Slezania či Česi so slovansko-germánsko-keltsko-dáckou krvou... Aj Rusi hovoria slovanským jazykom, ale v ich krvi je menej slovanského ako u priemerného obyvateľa Maďarska.
Čo sa predkresťanskej viery v tejto knihe týka, ide o zmes:
- nového ruského védizmu (tzv. slovansko-árijský);
- ústnej ľudovej slovesnosti zbieranej v 18. – 21. storočí, a teda výrazne ovplyvnenej cudzorodými nánosmi (nejde o číry odkaz z 9. storočia);
- výmyslami J. Středovského (1679 – 1713) (viď VÁŇA, Z.: Svět slovanských bohů a démonů, s. 101)
Českí historici menili dejiny Moravy, rovnako ako maďarskí historici menili tie slovenské či sikulské. Keby bolo hlavné mesto nie v Prahe, lež v Brne, moravskí historici by skresľovali dejiny Čiech. To však nie je dôvodom na to, aby sme umelo živili nevraživosť medzi národmi. A mňa by úprimne zaujímalo, či pani Grobcová je úmyselný podvodník ako na Slovensku pôsobiaci Vladimír Laubert, alebo prosto na staré kolená sama podľahla bludom (tu v žiadnom prípade nevysmievam úctyhodný vek pani spisovateľky).
Knihu teda naozaj neodporúčam širokej verejnosti.