Probuď se a žij

01.07.2014

Věřím, že ve třicátých letech minulého století mohla být kniha bestsellerem. V dnešní době, kdy byly o duševním rozvoji napsány stovky a stovky dalších (a hodnotnějších) publikací, je už ale absolutně postradatelná. Některé pasáže jsou vlastně až úsměvné, třeba když autorka odsuzuje jako jakousi prokrastinaci a osobní selhání, když se někdo pokouší zalíbit všem a chová se k nim přátelsky, stejně jako je ostudným nadměrně navštěvovat divadlo či plést. A opovažte se žádat své kolegy o vykonaní určité práce zdvořile! Víte, jak moc jste jim tím protivní? Chápu, že jiná doba rovná se i trochu odlišné názory, ale historické umístění už Brande neomlouvá, že si po většinu času knížky protiřečí. Jednou čtenáře nabadá k pozitivnímu myšlení, pak opět tvrdí, že pozitivně myslet teda opravdu nemáme. Vyzdvihuje představy, ale ten, kdo sní, je už blázen. A zatímco většina příruček radí sugesci a takové ty motivační věty "To zvládnu.", "Všechno dobře dopadne." (což mezi námi opravdu blábol není), autorka opět před takovým chováním odrazuje. Což je asi největší WTF čtení, protože nezní náhodou podtitul knihy, jednejte, jako byste nikdy neměli selhat!? A co jiného tedy má člověk provozovat, když tuhle sugestivní sebedůvěru ani omylem!?... No po přečtení jsem zkrátka těžce zmatená, co nám tím básník chtěl vůbec říct. Nebudu odsuzovat ženu, která se narodila v úplně jiných společenských sférách, nicméně čtenáři 21. století radím: Nebrat, absolutní ztráta času.