Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385705/bmid_probudim-se-na-sibuji-Ios-385705.png
4
1320
1320
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutující japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.... celý text
Přidat komentář
Heej, tohle bylo dobrý!! :-) Přesně takovou knihu jsem teď chtěla číst. Bylo to bezvadný, moc se mi líbila. Sice trochu teenage, ale vůbec mi to neva. Hrozně čtivý, vlastně si přečtete několik děl najednou :) Ale nutně potřebuju ještě tak 20 stran příběhu, to přece nejde takhle to utnout!! :-D Úplně mě to vcuclo, prostě skvělý nápad. Díky za nové poznatky o japonské literatuře a Japonsku vůbec. Je to zábavné, rozhodně doporučuju na současnou trudomyslnost.
Byla jsem zvědavá, protože kniha měla hodně recenzí a ohlasů. Přišlo mi to jako takový lepší holčičí román (to není zle míněno). Jana je sympatická hrdinka (moje krevní skupina). Líbily se mi vstupy s překlady japonského autora, méně mne bavilo motání se po Šibuji. Ale nakonec to všechno do sebe docela zajímavě zapadlo. A protože mám jako většina ženských čtenářek ráda „love story“, tak jsem byla spokojená a místy dojatá.
Kniha byla ze začátku docela čtivá, ale jsem se blížila konci, tak mě to víc nudilo. Část v Praze byla malinko lepší, než kapitoly z Šibuje. Musím však ocenit námět a krásné ilustrace na obalu a v knize :-)
Prvotina od české autorky, super se četlo. Jen konec mi přišel trochu useknutý.
Neuvěřitelně jiné...podmanivé, stále vtahující do děje a pro mě velmi zajímavé. Inspirující téma, které pro mě bylo nové. Japanologie, Japonsko a vše zasazené do skvěle padnoucího příběhu, který láká ke čtení a noření se do života hlavních postav.
Ne, takové knihy by neměli nikdy skončit! Neskutečně podmanivé, příjemné, vtipné a obohacující čtení! Já to nechápu, prvotina, tak mladičká autorka a hned taková pecka.
Povídky od Kijomarui Kawašity se mi neskutečně líbily a doslov patřící tomuto autorovi byl třešničkou na pomyslném dortu. Ne, že bych se teď po vzoru hlavní hrdinky vrhla na japanologii, ale japonští autoři mě teď budou asi trochu více zajímat :)
Pro mě je to výborné, všechno!
„Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích:
Já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?“
Jak už někteří zmínili, také mi trvalo než jsem se do knihy začetla, takže zhruba do půlky jsem se musela celkem nutit do čtení i přesto, že styl psaní autorky se mi líbí a právě díky němu dávám tři hvězdy.
Zajímavá kniha, míchání kultur, časoprostoru, dech Japonska, inspirace japonskou kulturou. Murakami na mě dýchal celou tu dobu čtení. Různé roviny, někdy jsem se hůře orientovala. Nakonec hodnotím kladně.
Skvěle to ubíhá. Líbila se mi provázanost, lehký humor, autentičnost dialogů (kterou dost často u českých autorů postrádám) i závěrečné napínání. Ve středu knihy jsem si vzpomněla na Murakamiho a jeho Norské dřevo i zmiňovaný Afterdark. Určitě si od Cimy přečtu i další knihy, pokud je vydá.
Trvalo mi dlouho než jsem se začetla. Prvních 70 stran minimálně, skoro jsem knihu odložila. Ale potom se to konečně rozjelo a i když Japonsko není moje obíbená země, knihu hodnotím kladně.
Já jsem ohromená, úžasně čtivá a působivá prvotina. Ano, nejde o veledílo, ale to by snad ani nikdo nemohl očekávat, ne? Navíc autorka umí krásně kreslit a pravděpodobně bude velmi schopná i ve svém oboru. No prostě pecka, autorka si rozhodně zaslouží obdiv.
Hovorová čeština mě ze začátku zaskočila, ale později jsem se na ni už tolik nesoustředila. Myslím si, že právě použitý jazyk pomohl té plynulosti, knížka se fakt četla jako po másle.
Jen mě mrzely chyby v textu a škoda toho rodokmenu (bratr Kawašity je v graficky zpodobněném rodokmenu uvedený jako strýc).
Přečetla jsem si kousek rozhovoru s autorkou, a mám pocit, že kniha bude v mnohém autobiografická. Tak jsem zvědavá, jestli přijde ještě s nějakou knihou, a jestli dokáže vystavět postavy i bez všech těch (auto)biografických prvků :)
Zajímavý námět, četla se dobře. Obdiv spisovatelce, napsané je to velice zajímavě.
Hlavní postavou je Jana, nadšená japanoložka. Jedna žije v Praze, druhá uvízla v Japonsku, omezená časem i prostorem.
Autorka vykresluje Japonské prostředí - jednou v Japonsku, podruhé jeho vnímání a postavení v Česku.
_
Mně to přišlo jako taková snaha o Murakamiho magický realismus. Jenže nikdo neumí psát tak, jako Murakami. Navíc jsem se těšila, že se dozvím něco o japonské kultuře, bohužel mi kniha nic nového nedala. Každopádně je to čtivě psané a příběh rychle ubíhá.
Takže v souhrnu takový lepší průměr, nějak zatím nejsem v souznění s Magnesií literou.
Knihu jsem pořídila kvůli tomu, že získala cenu Magnesia Litera, a proto jsem měla i velká očekávání. Ta se bohužel nenaplnila, prostě jsem čekala mnohem víc, pointu, větší náhled do Japonska, vytříbený jazyk. I přes to mě ale příběh pohltil tak, že jsem s napětím otáčela každou stranu. Ano, část ze Šibuji už mi začínala připadat dost ohraná, ale pak se to zase rozjelo a celkově mi to dojem z knihy nijak nepokazilo. Navíc jsem si oblíbila postavy a styl vyprávění, takže se knížka četla opravdu dobře. Jako lepší oddechovou určitě doporučuju.
Před nějakou dobou jsem si pročítala své komentáře ke knihám a až jsem se podivila, kolikrát zmiňuji, že mě postavy v knihách štvou. Ovšem na postavy z této knihy jsem se každý den těšila. Stejně tak mě bavil příběh i mnoho výborných nápadů od “rozdvojení” po odkrývání života fiktivního japonského spisovatele. Bavil mě styl a jazyk, kterými byla kniha napsaná, i místa, kde se příběhy odehrávaly. Jen toho nadpřirozena na konci bylo možná víc než jsem čekala. Na konec si překvapivě nemohu stěžovat, přijde mi, že doslovně popisovat následné události už nebylo vůbec potřeba. Konec mě mrzel, protože to byl konec knihy, kterou jsem si moc užila. Opravdu nesmírně milá četba.
Svěží a zábavné, ale jedna hvězda dolů za konec-nekonec. Můj další pes se asi bude jmenovat ハチ公.
Probudím se na Šibuji
Skvělý příběh, bavil mě jazyk, promyšlenost a provázanost všech dějových linek, odkazy na Japonsko, spisovatele, i dobře známé pražské hospůdky :-) Konec se mi zdál trochu slabší. Po celou dobu také dumám, jak moc je text autobiografický. Rozhodně doufám, že to není první a poslední román Anny Cimy.