Probuzení
Laurent Gounelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503652/bmid_probuzeni-Do4-503652.png
4
87
87
Nový román autora světoznámých bestsellerů Muž, který chtěl být šťastný a Den, kdy jsem se naučil žít své čtenáře tentokrát překvapí: Představte si, že žijete ve světě, kde moc a vládnoucí elity ve jménu obecného blaha a „pro vaše dobro“ neustále zmenšují už tak dost okleštěný prostor vaší svobody. Používají důmyslné techniky manipulace, aby vás přiměly chovat se tak, jak potřebují; čas od času ve vás cíleně vyvolávají strach, aby vás snáze ovládaly; dokážou sledovat každý váš pohyb, každý váš krok, aby vás měly plně pod kontrolou; vštěpují vám, že vědí lépe než vy, jak máte žít a co si máte myslet. A když se vám tohle všechno přestane líbit a konečně pochopíte, že už vás připravily o veškerou svobodu myšlení, a začnete se vzpírat, bránit, protestovat a odhalovat mechanismy a nástroje moci, které používají, označí vás za vyvrhele, přívržence zavrženíhodných názorů, zastánce konspiračních teorií, nebo třeba šiřitele „fake news“… V takovém světě žije hlavní hrdina románu s názvem Probuzení, kterým jeho autor tentokrát odvážně vybočil z linie příběhů, na které jsme u něj zvyklí. Laurent Gounelle ve svém posledním díle, které psal v době vrcholící pandemie covid-19, totiž nelíčí pozitivně laděný příběh, nýbrž přináší mrazivé podobenství současné reality – naší reality. Obraz noční můry, z níž bychom se měli konečně probudit. -- z knihy: „V diktatuře stačí lid umlčet silou. V jiných režimech se na to musí jít mnohem rafinovaněji a trpělivě čekat na příležitost, třeba na nějakou aktuální událost, která se využije k tomu, aby se lidé přiměli postupně se vzdát svých svobod a smířili se s tím, že budou stále více a více kontrolováni, až se dosáhne stavu, kdy z demokracie nezbude nic…“ „Nejlepší způsob, jak přimět lidi, aby se vzdali svých svobod, je využít strachu. ,Kdo ovládá strach lidí, stává se pánem jejich duší, řekl Machiavelli. Čím víc jsou lidé ovládáni strachem, tím snadněji se podřizují autoritě, která je má chránit. A čím déle je v tomto stavu udržujete, tím více si zvyknou na to, že jsou ovládáni.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Rybka PublishersOriginální název:
Le Réveil, 2022
více info...
Přidat komentář
Myslím, že jsem všechny metafory a alegorické obrazy pochopila, ale jako beletrie to bylo dosti chabé. Raději bych si na toto téma přečetla nějakou esej, nebo rovnou odbornou stať, byla by rozhodně přínosnější.
Velice podobné jako Válka se stromy od Jana Tománka. Ale tady ten příběh pro mě tolik nefunguje, ale v knize jsou zase spousty zajímavých faktů.
Velmi odvážné myšlenky, které autor vepsal do příběhu, vedou čtenáře k hlubokému zamyšlení nad současným děním a to v celém světě.
Svět, ve kterém vládne manipulace, vyvolávání strachu, svět lží a nepravd... svoboda myšlení a vlastních názorů je potlačována. A to vše s jediným cílem... "Ovládnout nás".
V knize mimo jiné najdeme "Soupis nástrojů masové manipulace" tzv. Bidermanovu tabulku donucování.
Obdivuji autora a jeho odvahu otevřeně tuto tématiku v příběhu odkrývat....
Naprosto nesouhlasím s tvrzením, že kniha je nudná či odpad. Tohle může napsat jen ten, kdo knihu vůbec nepochopil. Ano, kniha nemá takřka žádný příběh, ale má nás tak trochu probudit, donutit přemýšlet a používat mozek v tom, jak vypadá současný svět a jak se dají ovládat lidé, aby byli poslušné a tupé ovce. Kdo tohle všechno řídí ? Rozdělení společnosti, schvalování blbostí a nesmyslů. Ztráta svobody. Zkrátka tak trochu novodobé "1984". Obávám se, že možná za čas, bude kniha zakázaná.
(Můžeme opravdu v rámci svobody slova a projevu říkat úplně cokoli?)
ANOTACE: Hodíte-li žábu do hrnce s vroucí vodou, okamžitě vyskočí, aby si zachránila kůži. Ponoříte-li ji však do hrnce se studenou vodou, bude se jí to líbit. A budeme-li vodu pomalu přihřívat na velmi mírném plameni, klidně si v ní bude plavat. Až si uvědomí, co se děje, bude už pozdě. Bude uvařená.
Zajímavě napsaná kniha, bylo i cílem autora, jak psal v komentáři a myslím, že jednoduše, někdy až naivně vložil v příběhu omezení, které se začaly aplikovat na lidi. I v životě, banální věci můžou začít měnit životy lidí. Právě ta naivita a jednoduchost je to, nad čím by se měli lidé zamyslet, nebrat to v příběhu, jako fakt, ale uvažovat nad tím, protože takové věci se dějí i nyní kolem nás a ani to nevnímáme. To že někteří čtenáři knihu nedočetli, protože se jim zdála nesmyslná, tak tady je ten bod k zamyšlení. Do toho pohled kamaráda v Řecku, uvažování nad souvislostmi, dohledání historických záznamů a faktů, je právě ten otevřený pohled na věc a zamyšlení se nad systémem v pozadí. Určitě doporučuji k přečtení a dávám 5*.
Nebylo to vyloženě špatné a chápu, že tyto myšlenky autor chtěl/potřeboval ventilovat, ale přeci jen už se těším na dalšího klasického Gounella :)
Za těch šílených časů covidu jsem byl mimo jiné zhnusen působením většiny médií. Doufám, že se tomu bude jednou věnovat nějaká podrobná studie, protože lidi zodpovědní za ten nekončící příval beznaděje, by měli být buď potrestáni, nebo aspoň konkrétně jmenováni, dohnáni k vyvození nějakých citelných důsledků. Abychom viděli, kdo může za poškození či rovnou zničení mnoha životů a vztahů, které nezpůsobil samotný virus.
Takže jsem měl chuť přečíst si nějakou alegorii na to všechno, co se dělo. Ale je mi líto, tahle knížka to není. Je hloupá, banální, špatně napsaná. Umělecká hodnota nulová, informační též. Honosně se nazývá románem, ale má 150 stran, přičemž takových 30 jsou jen prázdné listy. Žádný souvislý děj, jen sled slaboduchých myšlenek.
A z naprosté obsahové prázdnoty usvědčuje i sama sebe. Je tam scéna, kdy může hlavní hrdina (což je dost nadsazené označení pro tak nijakého protagonistu) zásadním způsobem pomoci někomu jinému, protože má oproti němu jistá privilegia. Ale neudělá to, ani ho to nenapadne, a zabývá se dál jen sám sebou a lituje se.
Pouze v tu chvíli to je funkční alegorie, zobrazující tupost a omezenost některých jedinců, kteří dohlédnou jen na špičku vlastního nosu. Čili tahle knížka je skutečný odpad a mezi něj také poputuje.
Autora hodně rád čtu, ale že napíše takovou skvělou knihu a nebude se bát dát kůži na trh, mě hodně překvapilo a zároveň potěšilo.
Je hodně lidí okolo nás, co si myslí , že když jdou s proudem, mají tu jedinou pravdu.
Je škoda, že právě ti lidé ,si tu knihu nepřečtou, a když se k ní náhodou dostanou, tak ji nepochopí. Jasných deset hvězd, jasně ,ono to nejde, tak pět.
Literárně nic moc, poselství knihy je na místě. Chápu autorovo nutkání popsat současnou situaci ve společnosti napříč celým světem a se vším mohu bohužel jen souhlasit, přesto se těším na autorův návrat k jeho klasickým tématům. Každopádně knihu doporučuji.
Autor hned na začátku říká, že tahle jeho kniha je výjimka. Raději zapaluje svíčku, než nadává na tmu.
Někdy je ale dobré upozornit, že tma se možná nenápadně a pomalinku může blížit, i když se na první pohled třeba tváří jako světlo a i o sobě rozhlašuje, že je zářivé slunce.
A vy se nenamáhejte, přemýšlíme za vás, samozřejmě i víme a rozhodujeme, co je nejlepší.
V tomto případě příběh trochu pokulhává, ano, jak už tu někdo psal. Důležité je ovšem poselství, nenechat si kýmkoliv pomalu ukrajovat svoji svobodu.
Většina lidí neví, co se děje, a ani neví, že to neví. Noam CHOMSKY
Od zpracování tématu jsem upřímně čekala mnohem víc. Autor celé vyprávění pojal trochu nešťastně - střídání příběhu inženýra (původem z Francie), který se podrobuje stále striktnějším pravidlům, aniž by o nich přemýšlel a filozofa (Řek), který jako by žil na jiné, radostnější, krásnější planetě, kam žádné ze zaváděných pravidel ani nepáchlo, je přinejmenším maličko kostrbaté. Knížce to hodně ubírá na vyváženosti - jako kdyby autor nevěděl, na co se soustředit víc, jestli na příběh čím dál víc omezovaného člověka, nebo na zajímavé filozofické otázky... Osobně jsem si vychutnala tu filozofující část - citáty Chomského, Bidermanovu tabulku, přepracované do popisu nástrojů masové manipulace, nebo Rodrikovo trilema (národ nemůže být zároveň suverénní, globalizovaný a demokratický, současně mohou existovat pouze dvě z těchto charakteristik, nikdy všechny tři najednou - pokud chceme zachovat suverénní státy, pak existují pouze dvě řešení - vzdát se globalizace nebo vzdát se demokracie). Kam kráčíme v současné chvíli my, je myslím už pár let naprosto zřejmé...
Jedná se o podobenství. Střídají se vždy dvě kapitoly. V jedné vystupuje muž, vzděláním inženýr, který postupně přijímá pravidla - opatření, která jsou v jeho zemi (Francie) zaváděna v rámci bizardní války se smrtí. Ve druhé jeho přítel ze studií, filozof, reflektuje vzdáleně (žije v jiné zemi - Řecku) situaci svého kamaráda ve formě jakési přednášky pro neznalé - o Noamu Chomskym, Edwardu Bernaysovi atd. Já jsem třeba neznala Rodrikovo trilema. V zásadě zde Gounelle v dosti zjednodušené, stručné formě předkládá různé techniky manipulace, které (nejen) stát používá či může využít, aby přiměl své občany k poslušnosti. Osud inženýra je hyperbolou, záměrným zveličením, jasným varováním autora, kam snaha o kontrolu a manipulaci ve jménu dobra a bezpečí nás všech může vést. Schematické. Mám však za to, že autor zde úmyslně neměl příliš velké literární ambice, ale něco se z toho člověk dozví, pokud tomu bude dostatečně otevřený.
A pak se člověk diví, že "něco" jako COVID dokáže rozdělit společnost, když to dokáže i tato drobná, ne moc dobře napsaná kniha. Když vidím ty hodnocení, tedy buď pět hvězd nebo odpad, sám sebe se ptám, proč tomu tak je. A nevím. Původně jsem chtěl dát hvězdy dvě, ale pokud tato kniha skutečně někomu tzv.otevřela oči nebo mu došlo něco, co je již delší dobu více než evidentní, zaslouží si hvězdu navíc.
Došlo mi to!! Jsme ovlivněni kovidovým syndromem, ale když si uvědomíte, že autor používá co známe a snaží se nám otevřít oči.... Tohle lze číst v kterékoliv době! Musím říci, že moje prvotní zmatení se změnilo v pocit, že někdo se podíval hluboko pod povrch a nechal na čtenáři, co s tím „provede“, jak se bude dívat na svět, jak si „přebere“ info/fakta co se mi nabízí od rodiny, přátel, kolegů, médií.... Díky, snad se neztratím:o)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie francouzská literatura moc manipulace (psychologie) svoboda vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2008 |  Muž, který chtěl být šťastný |
| 2015 | Den, kdy jsem se naučil žít |
| 2010 | Bůh chodí po světě vždycky inkognito |
| 2013 |  Filozof, který nebyl moudrý |
| 2017 | A objevíš poklad, který v tobě dřímá |
Tak trochu zbytečná kniha. Už u předchozích knih jsem měl pocit, že autor je sice skvělý pozorovatel, ale jako spisovatel sotva průměrný. Takže vždycky to hodnocení bylo jako nějaký kompromis mezi myšlenkovým dosahem a formou. U Probuzení mám bohužel pocit, že těm, kdo s ním myšlenkově souzní vlastně nenabízí nic nového, naopak mohou mít u jeho hloupě zvolených metafor pocit, že téma zesměšňuje. A ty na druhé straně stejně nepřesvědčí. Ostatně osud hlavního hrdiny ukazuje, že si to nejspíš sám uvědomuje a knihu napsal hlavně pro vlastní pocit. A bylo mu jasné, že kdyby děj zasadil přímo do covidové doby, že by mu ji nikdo nevydal.