Probuzení
Kate Chopin
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
The Awakening, 1899
více info...
Přidat komentář
Velmi nezajímavé, literárně nevýrazné, konec předvídatelný a nemohl ubohost knihy nikterak zachránit. Jediné, v čem byla autorka vůči čtenářům shovívavá, že tento "román" napsala na pouhých 190 stran poměrně řídkého písma, takže waste of time nebyl na dny, ale jen na hodiny.
Ač jsem po této knize sáhla pouze z důvodu povinné četby na vysoké škole, nic moc jsem od knihy neočekávala. Vlastně je to pouze příběh vyprávějící o osamělé ženě. I přes to, že kniha neobsahuje BOOM děj, bylo to velice čtivě se zajímavým popisem života nešťastné ženy. Takové odlehčené, a kratší, vyprávění Paní Bovaryové, jak už někdo pode mnou zmínil. Kdyby se mě ovšem někdo zeptal na obsah knihy, asi bych mu nedokázala sestavit i ty nejjednodušší střípky.
Také se vám zdá, že Emma Bovaryová a Anna Karenina neprávem trpí syndromem poběhlic, co to nemají v hlavě v pořádku? S tímto názorem se setkávám tak často, že mě rozcupování Edny Pontellierové - hlavní postavy knihy Probuzení - vůbec nepřekvapuje.
.
Tento román, který vyšel na sklonku 19. století, byl odmítán jako pohoršující a vulgární a znovuobjeven byl až v 60. letech. Nešťastná žena se probudí do svého pravého já. Odmítá být majetkem svého manžela a nechce se mu celý život podřizovat. Svoboda ducha jde ruku v ruce i se svobodou milostnou.
.
Je překvapující, že spousta čtenářů vůbec tyto hrdinky nechápe a označuje je za bezduché ženy, které nevědí, co chtějí. Zjednodušují jejich trápení, protože jim zřejmě nevadí jejich emancipovanost, ale jejich sexuální volnost? Nevím, jen je úsměvné, že se ještě dnes někdo dokáže takhle pohoršovat nad ženami, které jen chtějí jít svojí cestou.
Román o věčném hledání sebe sama. O nenaplněné touze, o nedostatku lásky, o zklamání, o snech, které se nikdy nesplnily.
Příběh, který jste četli už mockrát a který vám nic moc nového nepřinese. Nejhlubší dojem, který ve mně kniha zanechala, byl pocit beznadějnosti a bezútěšnosti. To, že cesta z tohoto bludného kruhu vlastně nikam nevede...
Nemyslím, že bych se k příběhu chtěla někdy vracet...
Kdyby žila moje nebožka babička, zřejmě by řekla, že toto dílo je "drek". Jako studentka anglistiky jsem jej musela přelouskat a nikdy jsem nepochopila, co se na něm panu docentovi tak líbí. S odstupem času si pamatuji jen konec a také to, že v jedné kapitole Kate Chopin poruší vypravěčskou perspektivu, což svědčí o nekvalitě tohoto kusu. Nestojí mi však za to, abych si to přečetla znovu a pak to nejmenovaným kantorům přišla na katedru anglistiky omlátit o hlavu.
(SPOILER) Tak si říkám, kam až může zajít lidská duše, když nemá dostatek práce... K udržení zdravého rozumu je zapotřebí mimo jiné také sebekázeň, které se hlavní hrdince nějak nedostává. Odmítla svůj stav řešit, odmítla si přiznat, že něco je špatně, vlastně odmítla i pomoc druhých a vrhla se ze skály rovnou střemhlav dolů (ne, že by třeba její manžel nedělal občas nějakou chybu). Vlastně je to stále se opakující téma, bez ohledu na dobu a společenské postavení. I když ženám z bohatší společnosti, které nemají v podstatě nic na práci, se to asi stává častěji. Oceňuji autorčin jazyk i kvalitní překlad, kniha se mi četla pěkně a určitě nelituji toho, že jsem po ní v knihovně sáhla. V podstatě je to pro vdané ženy poučná literatura. Chtěla bych jen podotknout, že autorka sama (mnohonásobná matka, která poměrně brzy ovdověla) si podobnou zkušeností nejspíš neprošla, spíš velmi dobře zpracovala téma, které sama ve svém okolí poznala a odpozorovala.
Bohužel pro mne dílo, které mě nechytlo. Číst více méně stále dokola o ženě, která si myslí, že její život není šťastný a započne rebélie, to mě nějak nebavilo.
Určitě se ale musí ocenit, jak autorka vystihla pocity Edny. Ženy určitě pochopí.
Velmi čtivá sonda do (především pro mužského čtenáře) nepřehledných a nebezpečných hlubin psychiky ženy žijící na konci 19. století. Přiznám se upřímně, že závěr mě opravdu překvapil. Ani se nedivím, že v tehdejší puritánské době byla tahle knížka takřka na seznamu zakázané četby.
Román sobectví a vyprázdněné touhy. Připadne-li vám Emma Bovary nesnesitelná, vězte, že Edna Pontellier je její mladší, zkaženější a ještě daleko obratněji na harfu čtenářských nervů hrající sestrou. Nedivím se, že kniha na konci 19. století vzbudila takový poprask - nebylo to tím, že by obsahovala něco vyloženě nepřístojného, ale zmíněná paní Edna jistě přivodila nemálo odpadlých nehtů, zubů, vlasů a všemožných dalších částí těla, které se uvolňují v důsledku četbou předrážděné nervové soustavy. Zároveň ale působí Ednino sobectví dostatečně přirozeně a nenápadně, takže budí dojem vcelku uvěřitelné a živoucí slepice, a nikoliv jen kulisy pro předvedení zla v člověku. Tleskám!
Edna Pontellier je typickým zástupcem onoho lidského typu (zdaleka to nejsou jen ženy!), který něco chce, ale není si jistý, co vlastně, a tak své touhy stále mění a jaksi bezděky se za jejich nenaplnění - nebo za jejich naplnění, to je pro tenhle typ vlastně jedno - mstí na svém okolí. Docela mě fascinuje, že by si tento typ neurotické, ba nejspíše i psychotické osoby chtěl někdo brát za vzor, ale nadšené ohlasy feministek, které tento román opět vynesly na výsluní zájmu, napovídají, že k tomu skutečně dochází. Pozoruhodné. Ale plyne mi z toho, že otázky, kde začíná a končí svoboda a kde začíná a končí zodpovědnost, jsou v podání téhle prózy živé i dnes. Tleskám!
Za pozornost stojí i to, že se román odehrává na americkém Jihu, mezi černochy, kreoly a dalšími podezřelými existencemi - jako ostatně nemalá část klasické americké produkce. Skoro jako by měla voda Mississippi probouzela v tamějších usedlících záchvěvy kreativity...
K téhle knize jsem se dostala při snaze odškrtnout si víc knihy ze seznamu četby Rory Gilmorové a popravdě, byla jsem lehce zklamaná.
Čekala jsem něco víc než tradiční souboj touhy s povinnostmi a očekáváními. Možná mi ušel nějaký hlubší význam, ale asi mi bude unikat navždy, jelikož necítím potřebu vrátit se k téhle útlé knížečce.
Popravdě řečeno, bylo to docela zajímavé... ale vracet se k tomuto dílu určitě nebudu. Myslím si, že Ednu dokážu i pochopit, i když dvakrát sympatická nebyla a moc mi nesedla.
Pokud se někdo ohlíží po této knize, nejspíše se zajímá o ženský pohled na viktoriánský svět ovládaný muži, kde je žena prakticky vyloučena z kulturního, ekonomického a politického života. Kniha se čte poměrně dobře a rozhodně nutí k zamyšlení i dnes, kdy nám ty odvážnější z našich předchůdkyň vydobyly mnohá práva zpět. Na svou dobu to bylo rozhodně velmi odvážné dílko.
Edna je nekonvencni osoba a umelkyne, ktera chce najit sebe samu. Tezko rict, jestli to na konci planovala nebo to byla nehoda, kazdopadne si uvedomi, ze at uz bude rebelovt sebevic, nemuze mit toho, koho miluje. Robert je totiz narozdil od ni vice konzervativni. Nakonec ji ta vydupana svoboda neprinesla stesti. A pravda, na tehdejsi dobu to muselo byt sokujici, teprve az feministicke hnuti pozdeji knihu znovuobjevilo. Je to dobre, psychologicke, nicmene ne dech berouci.
Ve své době se tento román o 190 stránkách nesetkal s příznivou reakcí čtenářů a nakladatel, pro kterého Kate Chopin psala, s ní už nadále nechtěl spolupracovat. Během hodinky jsem měla knížku přelouskanou, hodně mi připomněla Paní Bovaryovou nebo Annu Kareninovou. I Edna Pontellierová řeší stejný problém jako její předchůdkyně. V manželství není spokojená, ( já měla spíše pocit, že ji pálí dobré bydlo :-). Prožije románek s mladším mužem, který s ní koketuje, od manžela a dětí se odstěhuje, ale ani toto k jejímu štěstí nevede.
Dnes celkem běžné téma, na konec 19. století a na prudérní Ameriku to ale asi opravdu byla soda.
Tato kniha ke mně doputovala náhodou....
A tak jsem se seznámila s touto komorní studií ze života jedné ženy ....
Z přelomu 19. století - z pobřeží New Orleans ....
Myšlenky, které zde Edna Pontellier uvádí jsou sondou - a vzhledem k době zajímavé ....
Edna nechce být pouze manželkou a matkou - ona touží po volnosti a seberealizaci ....
.... příroda se neohlíží na morální důsledky, na pravidla, která si svévolně vymýšlíme .... a která se nutíme za každou cenu dodržovat ....
Jak se Edně podaří osamostatnit a naplnit si život podle svých představ ?
Možná zde autorka zveřejnila i něco ze sebe .... jako matka 6 dětí s ambicemi spisovatelky to určitě neměla jednoduché ....