Proč existuje svět? Existenciálně detektivní pátrání
Jim Holt
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/200019/proc-existuje-svet-existencialne-de-200019.jpg
4
33
33
Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizuje ústřední téma této monografické práce. Nejde o práci odbornou, filozofickou či kosmologickou, nýbrž psanou z živé osobní potřeby a určenou všem, kdo si někdy položili otázky typu „Proč je svět?“, „Proč jsem já?“, „Existuje Bůh?“. Autor soustředěně a takřka umanutě zkoumá záhadu existence, kterou formuluje do základní otázky: „Proč je něco spíše než nic?“ Nejprve provede základní obhlédnutí obzoru, tj. načrtává, jak k záhadě existence přistupovala v dějinách filozofie a teologie. Situace na tomto poli se výrazněji proměnila a vyostřila poté, co byla všeobecně akceptována teorie velkého třesku. Posléze se pouští do podrobnějšího pátrání a zkoumá různé aspekty, stanoviska a možná řešení, včetně podotázek typu, co je nicota, v čem spočívá popírání Boha a v čem tzv. ontologický důkaz Boží existence, co je nekonečnost, věčnost, co je osobní existence a nakonec i smrt. Ačkoliv Holtova kniha čtenáře uvádí do tajů kosmologie, matematiky, filozofie a teologie, je skutečně napsána jako napínavá detektivka. Autor provádí pátrání nejen obrazně, zkoumáním daných otázek, ale také doslovně - vyhledává a zpovídá ty, kteří mají k tématu co říci. A tak nedílnou součástí knihy jsou autorovy návštěvy předních myslitelů a zajímavých osobností současnosti, a zejména jiskřivé rozhovory s nimi - například s filozofem vědy Adolfem Grünbaumem, biologem Richardem Dawkinsem, fyzikem Stevenem Weinbergem, filozofem náboženství Richardem Swinburnem či spisovatelem Johnem Updikem. K mimořádným pozitivům práce patří také Holtův smysl pro humor, osobní ladění celého textu a jeho velké literární nadání.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Filozofie
Vydáno:
2014
,
Prostor
Originální název:
Why Does the World Exist?: An Existential Detective Story, 2012
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem dostal jako dárek a sám bych si ji nejspíš nevybral. Námět asi zajímavý, proti osloveným osobnostem také nemám výhrady, ale ten žurnalistický styl zkrátka není pro mě. Když někdo problematice nerozumí do patřičné hloubky, nedokáže, myslím, klást správné otázky. I při popularizaci vědeckých poznatků proto dávám přednost autorům z řad badatelů...
Takový americký průlet moderní filozofií, vhodný pro ty, kdo si z filozofie z různých typů škol nic nepamatují, protože se probírala pouze marxistická. Dobrý rozcestník podaný jazykem srozumitelným pro všeobecně rozhlédnutého člověka.
Autor si zaslouží uznání minimálně za odvahu takové dílo zpracovat a za evidentní vášeň a urputnost, se kterou se o to pokusil. Člověku, který se ve filosofii neorientuje, se z abstraktních úvah místy zatočí hlava, nicméně za zajímavé pohledy a nové poznatky na původ vesmíru čerpané skrze netradiční literární žánr to stojí.
Dílo samotné je příspěvkem autora k tématu "Proč existuje něco, a ne nic." Dělá tak ne formou filosofického traktátu, ale spíše románu, formou návštěv různých filosofů. Na rozdíl od monografie neprezentuje kritiku cizich děl a pak svůj pohled, ale cituje, nebo i přepisuje reálné rozhovory.
Autorovi chybí přehled v matematice a fyzice. Dost argumentů je chybných hned na začátku, kdy předpokládá chybný fakt. Někdy je to skutečně neznalost, kdy opakované tvrdí něco, co matematicky není pravda - např. podle autora je nekonečno číslem. Také za tvrzení, že počet prvků prázdné množiny = 1 by byl asi nucen zkoušku z teorie množin opakovat.Často se odvolává na fyzikální hypotézy, jako by to byly ověřená fakta (např. singularitu u Big Bangu bere jako realitu, ne jako naší neznalost fyzikální reality). Mnohé argumenty jsou typu: "Musí existovat argument. Všechno ostatní jsme vyloučili, a tedy toto je ten správný argument." S tímto Sherlockovským obratem je třeba zacházet opatrně - mimo matematiku se téměř vždy ukáže, že buď už předpoklady jsou chybné, nebo nebyly vyloučeny všechny možnosti.
U filozofů nevím, fyziky vybírá pouze podle jejích mediálního ohlasu, ne podle jejich erudice. Matematiky pro jistotu neoslovuje žádné. Vůbec nebere v potaz, že každý zpovídaný si pod "nic" představuje něco jiného. Navíc některé zásadní argumenty, týkající se nic, vůbec nezmiňuje. Například se nedotkne antropického principu: Kdyby bylo nic, nebylo by možné naší otázku vůbec položit, musí být něco, aby otázka vůbec mohla být položena.
Knížka je jinak perfektně srozumitelně napsána (takže na rozdíl od jiných filosofických děl je většina argumentů pouze špatně, ne "even not wrong"). Jestliže máte faktografické znalosti, můžete si knížku číst jako kreacionistickou literaturu a hledat v ní chyby. Jestli ne, pak alespoň načerpáte několik filosoficky oblíbených chytáků.
Prvních sto stran knihy mne nadchlo, druhých sto způsobilo závrať z propasti existence vykloněné do nicoty, třetí stovka už hraničila s nudou a na závěr mne dílo zklamalo. Autor mne vyléčil z naivity, že jsme snad na stopě největší záhadě a donutil pochopit, že člověk stojí tváří v tvář tomuto základnímu problému filozofie de facto zcela osamocen. Přinejmenším v racionální rovině problém nemá žádné adekvátní řešení. Přesto se autor svého tématu zhostil způsobem, kterého si cením. Jsou zde patrné stopy napětí detektivního žánru. Pohlédneme-li na tuto knihu jako na svého druhu literární útvar bez vědeckých ambicí, jeví se jako pozoruhodný hlavolam k procvičení závitů v neokortexu. Dlouho jsem zvažoval hodnocení. Vyhrálo to originální literární vidění a dal jsem 5*.
Příliš těžký kalibr. První třetina knížky mě celkem zaujala i když jsem spoustu věcí neznal. Druhou třetinu jsem se trápil a poslední třetinu jsem už nečetl. Přeci jen skoro 400 stránek abstraktních úvah je asi jen pro velké fanoušky úvah typu "Zda bylo dřív vejce nebo slepice", tedy vlastně "Proč je spiše něco, než nic?". Každopádně to byl zajímavý náhled do této sféry a zjištění, nad čím vším se někdo vůbec může zamýšlet a jaké extrémnosti vymyslet.
Tak tohle vzdávám. Ne, že by to bylo nějak úplně nesrozumitelné nebo nečitelně napsané, naopak se to četlo docela dobře.
Ale po nějakých 100 stranách už bylo vlastně jasné, že se stejně ničeho nedobereme a mě to prostě nějak přestalo zajímat.