Proč já?
Bernadette Moriau
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434359/mid_proc-ja-ohA-434359.jpg
5
3
3
Bernadette Moriauová je sestra františkánka oblátka Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Pochází z početné katolické rodiny, silně věřící rodiče měli často hluboko do kapsy. Bernadette vstoupila v 19 letech do řádu a nakonec se stala ošetřovatelkou, o čemž od mala snila. Svůj život zasvětila Bohu a druhým. Brzy však začala trpět bolestmi zad, které se i po několika operacích postupně zhoršovaly. Musela přestat pracovat, velké bolesti tlumily léky a voperovaný neurostimulátor. Nakonec se invalidní Bernadette mohla pohybovat jen s velkými obtížemi a na krátké vzdálenosti. Její praktický lékař jí v roce 2008 navrhl, aby se zúčastnila diecézní poutní cesty do Lurd. Po návratu domů pocítila, jak její tělo zalilo nezvyklé teplo a krátce nato všechny její obtíže náhle vymizely. Toto překvapivé uzdravení studovalo mnoho lékařů deset let. Nakonec konstatovali, že za současného stavu vědeckých poznatků je nejsou schopni vysvětlit. Začátkem roku 2018 diecézní komise jmenovaná biskupem uznala Bernadettino uzdravení za zázračné. Je to 70. lurdský zázrak v posledních 160 letech. V této velmi upřímné zpovědi autorka opakovaně hledá tajemné důvody tohoto zázraku: Proč já?... celý text
Literatura světová Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , TritonOriginální název:
Ma vie est un miracle, 2018
více info...
Přidat komentář
Doporučuji všem, kteří se musí potýkat s nějakou životní zkouškou nebo chtějí posílit svojí víru.
Bernadette Moriauová je sestra františkánka (sama sebe nazývá žákyní svatého Františka z Assisi), která vstoupila v 19 letech do řádu, aby svůj život zasvětila Bohu a pomoci druhým. Několik let pracovala jako ošetřovatelka, ovšem nakonec sama onemocněla několika vážnými chorobami a tím pádem se stala invalidní. Přesto se v rámci svých možností snažila být užitečnou a smířit se se svými chorobami. V 69 letech se zúčastnila poutní cesty do Lurd a po návratu z nich se zázračně vyléčila. Bernadettino uzdravení je 70. lurdským zázrakem za posledních 160 let.
Ve své autobiografii se pokouší o vysvětlení, proč se milosti uzdravení dostalo právě jí (pro šíření svědectví a pro slávu Boží), a především chce svým svědectvím posilovat víru, povzbuzovat nemocné, aby neztráceli naději a kontakt s Bohem. Bernadette říká, že nechce nikoho přesvědčovat, jen popsat, co se jí stalo. Kniha je určena všem, ateistům, polověřícím i věřícím a pro mě byla přínosem. Je příkladem pro to, jak se vyrovnávat s životními zkouškami. Za všech okolností najít v sobě to nejlepší, čím jsme. „Umývejte se láskou, láskou k sobě samé…“.
„I sebekostrbatější život není předem ztracen nebo beze smyslu… Jen Pán zná opravdovou hodnotu každého člověka… Tajemství života nespočívá ve schopnosti akce a produkce, ve schopnosti činnosti, ale v bytí. Každý člověk navíc přispívá svým dílem, třebas malým, nikdo není neužitečný ani vyloučen. Každý na světě tu má místo, které mu náleží.“
„Všechno od začátku mi bylo dáno, narození, dětství, víra, řeholní život, řada životních zkoušek, tisíc a jedna radost, uzdravení, znovuzrození, to jsou Boží dary. A já ničeho nelituji, nic nezatracuji. Život, jakkoli těžký, stojí za to žít až do konce. Takový, jaký je… Držte se.…“
A důležité poselství knihy je i v tom, že !!!!: „Milosti (zázraky) nejsou obvykle vidět, každý den je jich spousta. Jen je už nevidíme a neumíme je rozpoznat. Já, Bernadette, nejsem v udělení milosti výjimkou.“
Slovo závěrem napsal její biskup: „Člověk je stále hodný úcty a důstojnosti, třeba zastřené či překryté nemocí nebo jakýmkoli jiným postižením. Prostřednictvím setkání s křehkostí svého bližního může člověk zaujímat postoje…., milovat jako On, chovat se božsky.“
Proč já?
Autorka, sedmdesátnice, vyléčená z těžkého zdravotního stavu po návštěvě světoznámého poutního místa Lurdy, v této knize popisuje, jak přijala velký dar uzdravení s velkou vděčností a snahou šířit a vzbuzovat u nemocných naději. Jako řeholnice žila pro Boha a pro lidi a nebylo to pro lehké, tak jako pro všechny nemocné, vyrovnat se s nemocí. Přesto ji statečně i s těžkými bolestmi, které se neobešli ani bez tišícího morfinu, snášela. Brala svůj život jako oběť Bohu za sebe i za celý svět. Její lékař jí doporučil navštívit místo, kde nemocní nejsou jen uzdraveni, ale snáze nesou obtíže života. S velkou důvěrou se odebrala na pouť, s odevzdaností do vůle Otcovy a tři dny po návratu domů, pocítila uzdravení. Deset let trvalo, než byl zázrak uznán. Ona v této knize uvádí nejen návštěvu Lurd a uzdravení, ale celý její život, za který vzdává Bohu vděčnost a důvěru. Chce nás všechny povzbudit, abychom nikdy neztráceli naději a Bohu důvěřovali