Proč má bílý pudl černý nos?
Stanislav Starikovič
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54597/bmid_proc-ma-bily-pudl-cerny-nos.jpg
4
11
11
Během vývoje dlouhého miliony let si zvířata vypracovala velmi jemné fyziologické mechanizmy, které jim dovolují existovat v nejrůznějších přírodních podmínkách. Moc zajímavých témat: nejen Proč má bílý pudl černý nos, ale i Proč má plž jedovatou nohu, Proč hadi vyplazují jazyk, Proč hluchne tetřev hlušec, Co vidí ovád, Proč pláčou želvy a mnoho dalších...... celý text
Přidat komentář
Pred ca 35 lety me kniha velmi bavila a byla inspirativni. Dnes jsem ji precetl podruhe a priznavam, ze je napsana poutave a zajimave. Bohuzel minimalne ctvrtina je po obsahove strance spatna ci zastarala a celek je retorikou poplatny dobe vzniku. Uz je to zajimave leda pro odborniky, kteri oceni dobovy aspekt a doklad o tenhdejsim stavu znalosti.
Je to překlad z ruského originálu, primárně pro děti/mládež, často se setkáváte s informací o výskytu na území Sovětského svazu, to by nebyl problém. Problém je, že krom pravdivých informací, je obsah obohacen o autorovu velkou představivost - mečoun usmrcuje svou kořist probodnutím; spačci v Austrálii si umí udělat hnízdo i na hřbetech živých ovcí; mláďata vlaštovek, aby nevypadla z hnízda, jsou na "kšírách" - na nožkách mají namotané koňské žíně, druhý konec je připevněn hlínou ke stěně hnízda. Tady jsem skončil, to mi stačilo. :)
Báječná knížka. Skvostnou formou krátkých vyprávění/kapitol podáno spousta zajímavého a podnětného poučení o živé přírodě kolem nás. Čtení přesně pro ty, kdo si rádi všímají detailů, přemýšlejí nad nimi a čistě pro potěchu a pro radost z poznání by rádi lépe věděli, jak funguje svět kolem nás...
Proč má bílý pudl černý nos?
„Rozumové schopnosti [velbloudů] jsou takové, že jim lze přát jedině lepší.“
Roztomilá, leč nespolehlivá sovětská knížka (1975) „zajímavostí o zvířatech“. Autor ji pojal jako přátelské pobesedování se čtenářem, nevyhýbá se vtipkování a nadázce, s níž to místy trochu (vlastně spíš dost) přehání. Mírný otřes mi způsobila spekulace, jestli žirafa po krátkém běhu omdlévá a podléhá pronásledovateli proto, že „z výšky vidí, že konec je nevyhnutelný a nemá smysl jej oddalovat“. :D
Starikovič i uprostřed studené války odkazuje na západní vědce včetně amerických. Překvapilo mě jeho poměrně rozvinuté ekologické svědomí. Potěšil mě citát z Alfreda Wallaceho. A zarazilo mě, že zarputile ignoruje existenci sexuálního výběru, i když s přirozeným výběrem absolutně nemá problém, dokonce mluví i o boji o životní prostor (evidentně nemaje strach, že bude nařčen z fašismu). Jinak je tu patrný důraz sovětské biologie na fyziologii. Žádnou ideologičnost nevidím, asi ani v kapitole o významu společenství. Takže konceptuálně je podle mě knížka fajn a bylo zajímavé číst přírodovědný text určený generaci mých rodičů.
Faktograficky... je plná jak informací, tak desinformací a něčeho mezi tím. Třeba mečoun podle autora probodává kořist rypcem, otcové mořských vyder učí své potomky plavat a žirafy drží krk v poloze odpovídající jejich hierarchickému postavení ve stádě, přičemž zpříma ho může mít jen „vůdčí samec“ [žirafí stáda nemají vůdce]. Ne každý podezřelý výrok je úplná blbost, při ověřování jsem občas našla něco, co alespoň zčásti odpovídalo autorovu tvrzení. I když se mi nepodařilo potvrdit, že sobi aktivně loví lumíky jako zdroj soli, narazila jsem na článek, podle kterého sob lumíka zkonzumuje, pokud ho zašlápne náhodou. (Edit: Omlouvám se autorovi, tak JE to pravda.) Do šedé zóny informací patří i zmíněné vydry. I když samci, jak známo, se samicemi a mláďaty nezůstávají (a dokud jsou s nimi, spíš jim dost škaredě škodí), několik výjimečných samců zajímajících se o mláďata údajně pozorováno bylo. :)
Trochu mě znepokojuje, kolik polopravd a nepravd jsem nebyla schopná odhalit, ale na druhou stranu jsou tu samozřejmě i informace zcela správné a notně zajímavé (+ nádherné perokresby).