Proč má kos žlutý nos?
Vladimír Šoltys
O Vladčiných ptačích kamarádech a rákosníčkově daleké cestě do Afriky. Malá Vlaďka a její tatínek (veterinář a ornitolog v jedné osobě) se oddávají kouzlu přírody v okolí rybníka Čeperky, kde se pomalu zabydlují v novém domečku. Rybník a jeho okolí je ale i domovem mnoha ptáčků a jejich pohádek. Malá Vlaďka se tak dozvídá nejen mnoho nového o ptačím životě, ale zamiluje si i malého Rákosníčka. Ten se spolu se svým hejnem – tak jako každý rok – vydává na dalekou cestu do Afriky. Vrátí se na jaře zpátky? Uvidí ho Vlaďka ještě? A vymyslí i svou vlastní ptačí pohádku? Začtěte se do jejího dobrodružství. Dozvíte se nejen, co vše Rákosníček na své pouti zažil, ale i spoustu nového o ptačí říši, o tom, jak můžeme ptáčky chránit a co vše dobrého přinášejí nám i krajině, ve které společně žijeme. Ptačí říše je totiž kouzelná, pohádková a plná zpěvu.... celý text
Přidat komentář
Krása spojená s nádherou, říká můj bráška-biolog.
A já dodávám, že kniha je dokonalost sama. Text je sice náročnější, což je dáno tématem samotným, ale současně je maximálně srozumitelný; pro děti, které se rády dozvídají informace o přírodě a ve škole se těší na prvouku (v nynější korektní době zvanou člověk a jeho svět), jako dělaný. Ilustrace se opravdu povedly - ty ptačí jsou určitě dokonalé, ale mně se líbí i ty "člověčí". CD jsem neměla k dispozici, ale jak sleduju A. Goldflama v dětské literatuře, nepochybuju o jeho kvalitě.
A k tomu všemu nejenže se dozvíte zajímavé informace o spoustě našich ptáků (a když říkám spoustě, myslím alespoň patnáct ptačích druhů), ale autoři velmi citlivě popsali i rodinné zázemí obou dětí rozvedených rodičů, každodení péči o děti, jejich výchovu. Tatínek Vlaďku vychovává mimo jiné právě pomocí svých úžasných ptačích pohádek a já jsem občas nestačila zírat, co všechno do nich dokázal zahrnout, aby své malé školačce nenásilně vštěpoval nejen lásku ke všemu živému a současně povinnost přírodu chránit, ale také obecně hlavní principy soužití všech živých tvorů, včetně lidí. Takové ekologické etudy, když to trochu přeženu.
A na závěr: znám a mám moc ráda Pohádky lesního ticha Marie Kubátové, které také vyprávějí ptačí pohádky (zajímavé je třeba kukaččí srovnání). Tahle knížka se jim trochu podobá, ale je mnohem obsažnější, jakoby komplexnější (i když se tomuto slovu většinou raději vyhýbám). Právě proto bude jejich četba pro malé čtenáře určitě mnohem náročnější, takže doporučuju společné čtení dětí a rodičů. Garantuju vám, že ani vy dospěláci se nebudete nudit a po dočtení této skvělé knížky si uvědomíte, jak výrazně vás obohatila.
"Ptáci jsou jako hvězdy. Spojují nás, ubohé pozemšťany, s nebesy.
Přeji všem dětem, aby je rodiče milovali čirou, nepřipoutávající a nepodmíněnou láskou, podobnou té, s jakou dokážou drobní ptáčci vychovávat i kukaččí mládě."
P.S. A jedna zvláštnost na úplný závěr: paní ilustrátorka má křestní jméno Petita - pro mě naprostá novinka, nikdy jsem podobné neslyšela.
Knihu jsem četla kvůli čtenářské výzvě a moc se mi líbila. Jedná se o knihu pro děti. Je psaná hezky, citlivě a zároveň poučně. Děti se nenasilnou formou dozví něco o naší přírodě a proč o ni pečovat a zároveň je hlavní příběh doplněn pohádkami z ptačí říše. Tyto pohádky jsou zároveň namluvené A. Goldframem na přiloženém CD.
Smyšlené příběhy se prolínají s fakty o ptačí říši. Kapitoly jsou hodně dlouhé a místy náročné, ale zajímavě strukturované - vždy začíná vyprávěním z pohledu lidí, pokračuje pohádkovým vyprávěním a přechází do vidění světa z pohledu ptáčka Rákosníčka. Knihu jsem četla dětem a všem se nám moc líbila. Audioknihu jsme zatím nepouštěli.