Proč se hraje fotbal jedenáct na jedenáct

30.06.2022

(SPOILER) Zajímavá publikace od argentinského autora. Vzhledem k tomu, že se fotbal hodně vyvíjel v Anglii a Skotsku od cca 60. let 19. století, se v knize objevuje nejvíce údajů z tohoto prostředí. Proč jedenáct na jedenáct? V takovém počtu už se v té době hrál kriket a navíc první fotbaloví funkcionáři byli z univerzit, kde proti sobě hrála osazenstva jednotlivých pokojů – v tomto případě pokojů po jedenácti studentech. V počátcích se někdy hrálo 16 na 16, 10 na 10 apod. Nevěděl jsem, že ze začátku se hrálo bez břeven a góly platily v jakékoliv výšce. Ti, kterým se nelíbilo, že fauly nebudou ve fotbale přípustné, se raději dali na ragby (někteří dnešní "fotbalisté" by měli učinit totéž). Nevěděl jsem, že gólu přímo z rohu se říká "olympijský". Tímto způsobem v roce 1924 argentiští fotbalisté překonali Uruguay, v té době olympijské vítěze. V knize se párkrát objeví i informace o našem fotbalu: rozlišení brankáře od zbytku mužstva si nárokuje Skotsko k roku 1912, avšak brankář Sparty Praha byl takto odlišen již o šest let dříve (alespoň tak tvrdí historikové Sparty Praha na základě fotografie, údajně z roku 1906), první penaltový rozstřel na nejvyšší úrovni vyhrálo Československo ve finále ME 1976 v Jugoslávii (tento rekord nám již nikdo nevezme), největšího počtu branek v oficiálních zápasech nejvyšší úrovně dosáhl Josef Bican – 805, Romário 772 a Pelé 767 (tento rekord, řekl bych, hodně ohrožuje neuvěřitelná gólová potence Portugalce Cristiana Ronalda - ano, podle článku na internetu dosáhl na konci roku 2021 801. branky v oficiálních zápasech, zatímco stejný zdroj uvádí u Bicana 821 gólů), Hradec Králové patří mezi kluby, které po vítězství v druhé lize hned jako nováček vyhrály i nejvyšší ligovou soutěž ve své zemi (totéž např. Monako, 1. FC Kaiserslautern a jako první v historii FC Liverpool). Mezi největší obraty historie autor, naštěstí pro nás nezmínil, kolaps v utkání ČR – Turecko v rámci základní skupiny A na EURO 2008, kdy Turci během 13 minut v závěru zápasu vsítili tři góly a otočili tak na konečných 3:2 ve svůj prospěch. Mezi obdobnými zápasy naopak nechybí finále Ligy mistrů z roku 2005, kdy v Istanbulu FC Liverpool ve druhém poločase během šesti minut smazal třígólové manko a vyrovnal tak proti AC Milán na 3:3, nakonec vyhrál po penaltovém rozstřelu. Wernicke zmínil i střelce všech šesti branek, nechybí mezi nimi ani český reprezentant Vladimír Šmicer (branka z 56. minuty znamenající snížení na 2:3). Spousta informací z knihy mě zaujala, např. Josef Szabó, který před šedesáti lety v sovětských profesionálních soutěžích a v reprezentaci SSSR zahrával 73 penalt, z nichž proměnil 73... Staly se i kuriozity, kdy rozhodčí vyloučil sám sebe, byl vykázán z hřiště jedním z kapitánů apod. Dnes zní takřka neuvěřitelně, že ještě řadu let po druhé světové válce nebyla ve fotbale zavedena ani střídání hráčů, ani udělování žlutých a červených karet. Za velmi originální nápad, navíc skvěle realizovaný, uděluji plný počet hvězdiček.