Proč státy selhávají
Daron Acemoglu , James Robinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/440110/bmid_proc-staty-selhavaji-g3v-440110.jpeg
4
42
42
Podtitul: Kořeny moci, prosperity a chudoby. Tato kniha odpovídá na otázku, kterou si odborníci kladou už po staletí: proč jsou některé státy bohaté a jiné chudé, proč je rozděluje bohatství a chudoba, zdraví a nemoci, hojnost jídla a hladovění? Může za to kultura, podnebí, geografické uspořádání? Nebo snad neznalost náležitých opatření a hospodářských strategií? Autoři na příkladech konkrétních států v různých historických obdobích a s rozdílnou geografickou polohou ukazují, že žádný z těchto faktorů není tak závažný, aby nezvratně předurčil vývoj té které země. Za ekonomickým úspěchem či neúspěchem nestojí příroda či národní mentalita, ale politické a ekonomické instituce vytvořené lidmi. Stačí srovnat Severní a Jižní Koreu – státy obydlené lidmi téhož jazyka, s podobnými geografickými podmínkami, ale s tak odlišnou politickou a ekonomickou situací. Acemoglu a Robinson po patnácti letech studií, které se týkaly římské říše, mayských městských států, středověkých Benátek či Sovětského svazu, Latinské Ameriky nebo Afriky, přicházejí s novou politicko-ekonomickou teorií, která umožňuje relevantně posuzovat takové otázky, jako zda Čína poroste i nadále takovým tempem, aby překonala Západ, jestli pomíjí doba, kdy byly na vrcholu Spojené státy, či jak nejlépe pomoci miliardám lidí vymanit se z chudoby.... celý text
Literatura naučná Ekonomie a obchod
Vydáno:
2015
,
Argo
Originální název:
Why Nations Fail, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha je opravdu zajímavý historický exkurz do historického vývoje velkého množství států. Kromě poměrně "profláknutých" příběhu o franzouzské revoluci, historii USA tam najdeme mnohem méně známé příběhy, ať už států subsaharské Afriky, Karibiku či Jižní Ameriky. To množství příkladů, které podporuje hlavní teorii autorů o klíčovém vlivu uzavřenosti/otevřenosti institucí na následné bohatství státu. Nemám dostatečné znalosti v této oblasti, abych mohl potvrdit nebo rozporovat tuto teorii, nicméně mi přijde, že ji to množství příkladů poměrně podporuje.
Jak už bylo zmíněno v některých komentářích níže, také mi vadilo neustálé opakování již vyřčeného. Kdyby to bylo jen na konci kapitol, ale objevuje se to průběžně a náhodně v celém textu, což je poměrně otravné (v kapitole 52 na str. 46 jsme si ukázali apod.).
Nepochybně zajímavý historický přehled. Přestože se závěry autorů zcela nesouhlasím, kniha je podnětná, poskytla mi mnoho látky k přemýšlení. Hodnotím vysoko zejména z důvodu značné šíře popisovaných příkladů (tj. inspirace k dalšímu studiu). Na jednu stranu závěr autorů dává smysl (alespoň se tak snaží ukázat na četných příkladech z minulosti). Na druhou stranu, silné odmítání ostatních teorií / faktorů nepůsobí zcela přesvědčívě. Autor se až příliš snadno vypořádává s kulturním pozadím civilizací, až příliš snadno odmítá vliv kultury. Aneb jen kontingentní běh dějin ( = náhoda) je prapůvodní příčinou neúspěchu. Nepochybně ano, však celý vesmír je postaven na náhodě. Skutečnost však bude nejspíš v kombinaci mnoha faktorů.
ucelený rešerš obsahu knihy nájdete tu:
https://dennikn.sk/blog/preco-su-niektore-narody-uspesne-ine-zlyhavaju/
Kniha je dost povrchní, je vidět, že výsledek byl stanovený předem a na něj byly sepsány "důkazy", které ale moc nefungují. I když se to autorům nelíbí, instituce VYRŮSTAJÍ z kultury, kulturní teorie má svou váhu. Vypadá to, že po největším zlu dnešní doby - národech a státech - neomarxisté objevili další zlo v podhoubí všeho - jsou to jednotlivé kultury, které je nutné "vědecky" popřít. Nakonec jsem se ale s knížkou smířil, to když jsem ji prodal do antiku za 200,-
Kniha se dobře čte, přestože jde o trochu složitější téma. Autoři je však podávají velice názorně a srozumitelně. Samotná teorie (na níž autoři pracovali 15 let), proč některé státy jsou bohaté a úspěšné a jiné selhávají, je zajímavá, ale možná ještě zajímavější je hlubší historický náhled do dějin lidstva, ve větší míře už od starověkého Říma až po současnost. Dozvíme se tak mnohé zajímavé věci o vývoji a směrování mnoha velmocí, ale i malých málo známých zemí z Afriky či Karibiku. Čtenář si tak dobře a snadno uvědomí historické souvislosti a současný světový řád. Není špatný ani "učebnicový" styl, kdy autoři ke konci každé kapitoly zopakují hlavní myšlenky, případně i odkazují k již "probranému" tématu číslem strany. Velice povedená kniha. 80%, 6.8.2016.
Velice zajímavá teorie státního úspěchu skrze instituce. Snaha o jednofaktorovou teorii možná příliš zanedbává vliv některých aspektů, vysvětlení důvodů takové volby až v poslední kapitole; než jsem se k ní propracoval tak jsem si pořád psal poznámky, jak je ta teorie problematická, ale velkou část z připomínek autoři nakonec vysvětlí. Je vidět, že chtěli podat jednoduché řešení a chtěli zaujmout, tím trpí styl psaní, kdy dochází k neustálému opakování.
Není to až tak čtivá kniha, ale přichází se zajímavým názorem. Bohatství, nebo chudoba států nezávisí na geografických, kulturních, rasových, nebo náboženských okolnostech, ale na nastavení systému - jeho pravidlech a institucích.
Zajímavá kniha, která hovoří o tom, že za úspěch či neúspěch jednotlivých států nemůže inteligence obyvatelstva a geografické podmínky, ale zejména nastavení vnitřních institucí. Země, kde jsou dlouhodobě nastaveny spravedlivé instituce, prosperují o poznání lépe, protože občané mohou ve stabilním prostředí dlouhodobě plánovat své kroky a starat se o svou prosperitu a úspěch. V nestabilním prostředí je pak zbytečné se snažit a přichází rezignace. Kniha je pěkná, přiznám se, že na mě trochu rozsáhlá, základní myšlenka je jasná a možná není nutné ji ukazovat na takové šíři příkladů.
Skvělá kniha. Je nepochybné, že široký pluralismus je klíčem k úspěchu. Jako nejdůležitější hodnota, která by z něj měla vzejít je maximální ochrana soukromého vlastnictví. Ostatní hodnoty už se svezou s tím. Souhlasím s tím, že geografické, kulturní či náboženské okolností nejsou hlavní hybatelé změn směrem k inkluzivnim institucím, ale mohou je do jisté míry ovlivnit. Centralizaci bych však nepřeceňoval. Je jisté důležité, aby v dané společnosti existoval nějaký centrální rád, který ukotví potřebné instituce, ale centralizace nesmí překračovat určitý rámec. Přehnaná centralizace je v současnosti celosvětovým trendem a je ve výsledku spíše na škodu. Můžeme doufat, že tento trend nebude pokračovat v posilování socialismu (což koliduje se zmíněnou nejdulezitejsi hodnotou), ale půjde směrem liberalismu. Čas ukáže.