Přidat komentář
Karel Sabina, jeden z mála českých literátů své doby, kteří ocenili Máchův Máj, má trvale vyhrazené místo jak v dějinách české literatury, tak i hudby. Oproti Tylovým papírovým postavám typu: krajánek nadšený pro českou věc x poněmčelá pražská honorace staví Sabina lidi z venkova, kteří svoji českost nezdůrazňují frázemi, ale prostě mluví o svých životních starostech a radostech a činí tak způsobem, že cizí diváci, kteří na operu jdou ani nepotřebují vědět, že se jedná o Čechy a Češky ale už z pouhé deklamace postav dokáží jednotlivé postavy hry národně specifikovat.
Mám pocit, že tato kniha byla nepovinně v mnoha rodinách ceněná jako národní poklad, neboť z pozůstalosti jsme dostali hned dvě. Moje jsou z 1. vydání z roku 1945 a už to má v sobě vlastenecký náboj. Něžné ilustrace na každé stránce dotváří poválečnou láskyplnou hrdost nad novou obrodou české státnosti . Už v mládí jsme si z ní při jejím vysílání v rozhlase a v televizi zpívali a vlastně takto nám zlidověla nejen v jejich počátcích v devatenáctém století , ale i v dnešní době.
(SPOILER) Nedivím se, že kolem Prodané nevěsty lítala sinusoida velkého rozpětí, chvilku +, chvilku -. Pro mě je to literárně jen sladká limonáda. Ale jedna věc by mě zajímala, když se všichni domnívali, že starší Míchův syn je voják v cizině, protože tam tak dlouho nebyl, jak je možné, že se znal s tou svojí prodanou nevěstou takovou dobu, až si ho z toho všeho chtěla vzít. To si ho tam jeho otec za celou dobu nevšiml? Koho chtějí napálit :)