Prodloužená sonáta života Boženy Němcové
Anna Strnadová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424590/bmid_prodlouzena-sonata-zivota-bozeny-ne-SY9-424590.jpg
4
29
29
Anna Strnadová, držitelka Literární ceny týdeníku Reflex, se ve své nové knize inspirovala životem nejproslulejší české autorky Boženy Němcové. S pomocí tajemného mecenáše prožívá Němcová konečně důstojný a šťastný život. V reminiscencích se autorka vrací k dětství a mládí Němcové, k osudovým láskám, ale také k jejímu pozdějšímu rodinnému životu s manželem Josefem a vztahu k jejím dětem. Celým příběhem se jako nit vine snaha české spisovatelky odhalit tajemství svého původu.... celý text
Přidat komentář
Kdo dobře nezná životní osudy Boženy Němcové, musí se v této knize chvílemi zcela zákonitě ztrácet. Kniha je sice psána v přítomném čase, ale prolíná se zde minulost s fiktivní budoucností - časem, který se nestal a příběhy, které Němcová neprožila. Trochu jsem na rozpacích, k čemu měl tento nastavený čas sloužit. Němcová se z chudé, utrápané a živořící ženy téměř ze dne na den stane spokojenou, hmotně zajištěnou měšťankou, které neznámí mecenáši platí byt, topení, lékařskou péči...Její život se sice zlepšil, ale její postava ztratila barvy. Slouží jako "průvodce" po politických, kulturních a společenských událostech let 1862-1869 (válka u Sadové, premiéru Smetanovy opery Braniboři v Čechách, položení základních kamenů Národního divadla atd.). Čekala jsem více, třeba lepší využití dochované rozsáhlé korespondence, kterou Němcová posílala a dostávala.
Super nápad, jen jsem očekávala trošku víc. Čekala jsem větší propracovanost jejího "nastaveného života", ale bohužel - byl to hlavně popis děje v okolí, o Boženě pro mě bylo moc málo informací. Škoda
Celkem vzato, nebylo to špatné. Němcové bych takových sedm let navíc přála. Jen se mi kniha hůř četla, občas jsem ztratila nit, zda se jedná o vzpomínku nebo jen myšlenku.
Můžete číst jako retrospektivně odvyprávěný životopis B. N. (samozřejmě bez "nastaveného" času po zázračném uzdravení). Nebo jako výpověď o společenském kontextu pražské vlastenecké společnosti druhé poloviny 19. století s detaily ze života známých osobností (Světlá, Neruda, Palacký, Hálek aj.) - to umím ocenit. Nebo jako obtížné vyrovnávání se hrdinky s vlastním osudem, s nenaplněnými očekáváními (tajemný původ), s přicházejícím stářím, ztrátou atraktivity, hledání rovnováhy a odpuštění (tady mě zaujalo to, jak autorka dokázala přesvědčivě přiblížit to, jak se postava "motá" ve stále stejných smyčkách svého trápení; vždyť tak to máme, pořád jedeme dokola své leitmotivy a neumíme z nich ven). Pro mě působivá především konfrontace nekonvenční Němcové s maloměšťáctvím, představovaným rodinou jejího bytného; pozoruje ho s odporem, ale dokáže pro něho najít i radu, která zabrání, aby se zopakovalo trauma, které B. N. tak dobře zná... Autorka nezůstala u pouhé recyklace událostí ze života B. N., dokázala najít přesah - a už proto stojí za to knihu přečíst.
Vadilo mi umělé "prodloužení" života paní Němcové. Nechápu smysl tohoto počinu a iritovalo mne to. Pro mne tím byla kniha znehodnocená.
„Život po životě“ však není jediná zvláštnost tohoto románu. Neobvyklý je také styl, kterým autorka dílo napsala. Děj neodsýpá, negraduje, neobsahuje žádné dramatické zvraty. Jedná se skutečně jen o vzpomínání osudem zkoušené ženy. Ženy, které chybí matčina něha, pochybuje – a spekuluje – o svém původu, vdala se bez lásky, nachází ji a zase ztrácí mimo manželství. Navíc je těžce nemocná a trpí tou největší ztrátou, jaká může matku potkat – smrtí dítěte.
V roce dvou stého výročí narození Boženy Němcové, byť neznáme přesné datum, je tato kniha příjemnou vzpomínkou na naši největší spisovatelku.
MOŽNÉ SPOILERY
Zvláštní koncept knihy. Nějak nechápu, proč autorka vymýšlela dalších 7 let života B. Němcové, (ještě diametrálně odlišných od zbylého života spisovatelky). Jen na to, aby si Němcová naprosto nesouvisle připomínala své bolesti i lásky života opravdového.
Čekala jsem životopis, bohužel se mi dostalo útržkovité vzpomínání osamělé ženy...
Jinak kniha se mi docela líbila, celkem pěkně se to četlo, líbil se mi obraz společnosti s handrkováním o zásluhy a pomluvami - přišlo mi to dost autentické. Příjemná četba, ale čekala jsem něco jiného, a proto asi mírné zklamání...
Jak lépe zakončit březen Měsíc knihy než …. s naší TOP spisovatelkou:o)) Knih, které jaksi dokumentují její život je dost, avšak tato - jakkoli je plná, možná až přeplněná známými fakty, jež jsou skryta v jejím příběhu a navíc záměrně prodlouženému o 7let - je ojedinělá.
Styl autorky je sice rozvláčný, popisný, hutný, ale dá se na něj zvyknout. Knihu nejde číst úplně svižně také proto, že kromě množství postav je třeba zpracovat určité „skákání“ - děj se pěkně odvíjí, když náhle hrdinka začne vzpomínat nebo tak něco a pak chvíli trvá se orientovat v čase kde jste….
Po přečtení zjistíte, že můžete začít znovu! Ze své recenze Babičky si dovolím použít podobná slova zde: „Pokaždé si z ní něco vezmete, pokaždé prožíváte s hrdiny jejich život jinak, pokaždé v ní vidíte něco...“ Takže tuto knihu budete chtít ve své knihovně také. Možná vedle Babičky. A proč ne?
CITACE: „My Češi jsme zvláštní národ. Dovedeme se vzbouřit, dovedeme slavit různá výročí, úmrtí velkých lidí a potom upadneme do letargie a necháme sebou smýkat.“
Na tento román jsem se hodně těšila. Přečíst si a dovědět se víc o naší oblíbené spisovatelce, chvíli se vrátit v čase a vnímat dobu a čas jejího života. A myslím, že se mi to docela podařilo. Vím, že autorka prodloužila v knize život Němcové o sedm let, ale nevadilo mi to. I když jsem si to uvědomovala, nerušilo mě to při čtení a ani jsem to nevnímala.
Vzpomínky Němcové na její mládí, na manželství s Josefem, na tu každodenní bídu a hlad, na její přátelství s Nerudou, s Karolínou Světlou a mnoha dalšími hrdiny její doby. Pak jsou tu její čtyři děti, Hynek nejvíc talentovaný, bohužel zemřel mladý...
Kniha mě vtáhla, nasála jsem její atmosféru, poznala moji milovanou Boženu Němcovou.
Připadl na mě nelehký úkol napsat první recenzi k této knize. Předně je třeba říci, že se nejedná o klasickou biografii Boženy Němcové, ale v podstatě jde o retrospektivně pojatý příběh, v němž sama Němcová vzpomíná na svůj život. Navíc je celé vyprávění pojato poněkud netradičně, a to tak, že autorka dopřála Němcové 7 let života navíc (příběh končí rokem 1869, tedy 7 let po její oficiální smrti v roce 1862). To mě na knize dlouho zaráželo a upřímně řečeno jsem si nejprve myslela, že je to nějaká chronologická chyba autorky:-) Přitom vlastní název knihy hovoří za vše. Ale zpět k vlastnímu příběhu. Pro ty, kdo nemají rádi popisnost a rozvláčnost u knih, to asi nebude úplně ta pravá volba. Kdo ale zbožňuje 19. století, dobu překypující kulturním a společenským děním, se všemi těmi figurkami nejrůznějších druhů a charakterů - básníků, malířů, vědců, mecenášů, mužů i význačných žen, ten si v ní jistě přijde na své. Já osobně byla do knihy vtažena na 100%. Možná mi úplně nesedl autorčin záměr s prodloužením života Němcové, ale jinak nemám sebemenší výtku. Myslím, že se Strnadové podařilo naprosto bravurně vystihnout rozpoložení životem zkoušené, nešťastné Boženy na pozadí doby, v níž žila.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Maxl žhář |
| 2023 | Volyňská rapsodie |
| 2021 | … stačilo jen říct Jáchymov |
| 2019 |  Nebeské komando |
| 2020 | Prodloužená sonáta života Boženy Němcové |
Veliké zklamání. A myslím, že i zbytečná kniha. Postupně jsem přicházela na to, že čtu to, co jsem už mnohokrát přečetla dřív v jiných knihách. "Co by, kdyby" mě nijak neuchvátilo a B.N. rozhodně v ničem nepomohlo. Nepokládám to za dobrý nápad. Za mě je Božena Němcová i bez prodloužení stále skvělá sběratelka krásných pohádek i črt z lidového prostředí, jen bohužel tvořila v době, co ženám moc nepřála. Ale, kdo ví? Možná, kdyby žila v dostatku a při plném zdraví, by po sobě takový literární odkaz nezanechala.