Profesor
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206965/bmid_profesor-lj4-206965.jpg
4
120
120
Charlotte Brontë, autorka nesmrteľného románu Jane Eyrová, napísala veľké príbehy plné citov a vášní. Jej nezameniteľný štýl rozprávania jej priniesol celosvetovú popularitu a uznanie. Dnes zaraďujeme jej diela už do svetovej klasiky, ale je až neuveriteľné, ako si dokáže stále podmaňovať ďalšie generácie čitateľov. Hlavným hrdinom jej románu Profesor je William Crimsworth, ktorý hľadá vo svete svoje miesto i blízku dušu. V detstve stratil rodičov, ujala sa ho rodina a tá ho poslala na štúdiá, ale zaobchádza s ním ako s nesvojprávnym a menejcenným jedincom. William túži byť nezávislý, vzbúri sa proti ujcom i násilníckemu bratovi a odíde za prácou do Bruselu. Neznáme prostredie je voči nemu, ako voči cudzincovi, nevraživé. Napokon až vďaka povolaniu učiteľa angličtiny si konečne ujasní, čo od života očakáva.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , Slovart (SK)Originální název:
The Professor, 1857
více info...
Přidat komentář
Kniha mě chytla hned od začátku. Líbilo se mi vyprávění Williama a hlavně části, kdy promlouvá přímo ke čtenáři. Děj krásně vtáhl do problematiky doby a chování lidí. Moc jsem neočekávala, ale o to lepší zážitek jsem z knihy měla.
Charlotte v tomto románu (prvotina, která vyšla až po její smrti) zúročila své zkušenosti z Belgie, kam odešla ve svých 26 letech společně se sestrou Emily učit angličtinu. Příběh v ich-podobě, zajímavé, jak Charlotte na vše nahlíží z pozice muže. Bravurní.
Díky, Charlottko, tohle jsem potřebovala. V časech jako je tento jsem se potřebovala ponořit do jiného dávno minulého světa, do dlouhých pasáží o charakteru jednotlivých postav, do příběhu, kde lidé přijímají svoje osudy s odvahou a bojují každý svým způsobem s nepřízní osudu. Nebylo to možná nejlepší tvoje dílo, ale mně v tuto chvíli pomohlo se začíst a aspoň na chvíli se odpoutat od starostí dneška
Nebylo to špatné. Uvažovala jsem i o čtyřech hvězdičkách, ale nakonec jsem zůstala u třech. Ten Williamův odchod od bratra vyznívá v anotaci jaksi úplně jinak než v knize. Stejně tak jsem neměla pocit, že by Zoraide a Frances stály proti sobě. Zajímalo by mě, kdo anotace vymýšlí, velmi často neodpovídají ději.
Ale ke knize. Hlavní důvod, proč jsem nakonec dala nižší hodnocení, byl konec. Já osobně bych to ukončila dřív, třeba už dnem D, to by podle mě stačilo. Prostě mi to přišlo pak už zbytečně natahovaný.
Když chcete poklidné pomalé čtení bez dramat a dějových zvratů. Jednoduché vyprávění, krásný jazyk a atmosféra. Pobavilo mě, jak moc musela autorka Belgii a její obyvatele nesnášet :)
Mám ráda ten pomalý styl vyprávění, nicméně ve většině názorů souhlasím s Naias.
Avšak nelituji, že jsem si to přečetla, není špatné si uvědomit, že ne všechny knihy od oblíbené autorky, příp. autora, jsou stejně kvalitní...
Profesor na mňa pôsobí ako prototyp Jany Eyrovej. Je nielen napísaný tým istým štýlom, ale vidí sa mi, akoby sa Jane vydávala za muža. Tie myšlienky, pocity, názory a postrehy, to je celá ona. Spoznávam jej spôsob uvažovania a vyjadrovania sa prakticky v každej vete. Ale zatiaľ čo Jana Eyrová má chyby, je z mäsa a kostí, živý, dýchajúci tvor, hlavná postava tejto knihy, rozprávač William Crimsworth, je prezentovaný ako dokonalosť sama, hrdina bez bázne a hany, perfektný múzejný exponát. A anglická nadradenosť, ktorá je v Jane Eyrovej len tu a tam naznačená, v Profesorovi naberá vietor do plachát. V malej miere som na to u anglických spisovateľov zvyknutá, ale tu je toho už príliš, než aby to bolo úsmevné. Kniha je presýtená nie hrdosťou, ale nafúkanosťou, kvôli čomu je hlavný hrdina nesmierne nesympatický. A najhoršie je, že tá pýcha, to pevné presvedčenie, že ktorýkoľvek Angličan vysoko prevyšuje akéhokoľvek Neagličana, nevyjadruje názor postavy, ale autorky, ktorá si pritom vôbec neberie servítky. Flámi sú intelektuálne menejcenní, Francúzi sú povrchní a nemravní, v Belgicku nevidno jedinú tvár, v ktorej by sa zračila citlivosť... Prezieravý, generalizujúci a nadmieru kritický postoj anglikána k pápežencom nebudem ani komentovať. Arogancia mojej obľúbenej autorky ma veľmi sklamala. Prekážala mi aj šablónovitosť postáv. Crimsworthovo rozprávanie silne pripomína slová Jany Eyrovej, a jeho vyvolená, Frances Henriová, sa na ňu zas ponáša svojimi vlastnosťami a správaním sa. U oboch žien sa prejavuje tá istá poslušnosť, vzhliadanie k autorite, hlboké vnútorné prežívanie pocitov, túžba po náklonnosti i nezávislosti. Ak toto mal byť odrazový mostík k Charlottinej najznámejšej knihe, tak to vyšlo. Jana Eyrová je oveľa lepšie dielo, už len preto, že rozprávačkou je žena. Nemôžem sa zbaviť dojmu, že Charlotte sa do myslenia muža nedokázala vcítiť dostatočne na to, aby to vyznelo presvedčivo. A začínam mať pocit, že raději jsem neměla tento román číst, snad ani list, ale z odlišných dôvodov.
P. S. Synchronicita funguje. Dočítala som Profesora a vzápätí som našla v detektívke Etruská síť definíciu, ktorá sa naňho perfektne hodí. „Je přesně takový, jak si Evropan devatenáctého století představoval Angličana. Neartikulovaný, v základě přesvědčený, že kterýkoli Angličan je o dvacet procent lepší, než všichni cizinci dohromady, až protivně počestný, přímý, tuhý a nesympatický.“
2,5 hvězdičky. Ačkoliv čas od času textem probleskne genialita a působivost Charlottina talentu, přeci jen je tato prvotina nudnou selankou prakticky bez jediného konfliktu, který by nějak výrazně zasáhl do osudu hlavní postavy. V knize je také jasně patrná Charlottina hořkost vůči jejím spolužačkám v bruselské škole, její předsudky, které stavěly anglické způsoby na všechny ostatní, a také její malá tolerance vůči katolictví (což ovšem u dcery anglikánského pastory nepřekvapuje). Kdyby nebyla autorkou knihy právě nejstarší Brontëová, dávno by se Profesor propadl do zapomnění. Naštěstí se Charlotte rozhodla napříště méně zaobírat porovnáváním sebe (neboť jak jinak vnímat její drobné, nepůvabné hrdinky) s krásnějšími osobami, upustila od ideje dokonale vznešeného muže bez záporných vlastností, a namísto rozumu prozkoumala vášně.
Mně se Charlottina prvotina líbila. Je příběhem i vyprávěním sice jednodušší než její vyspělejší díla, přesto je tu vše, co mám na jejím stylu rád; tu lehkost, popis lidských nálad a citů, žádný přehnaný patos, humor. Hlavní postava a vypravěč v jednom, Crimsworth, je zvláštní charakter, jeho povaha je plná kontrastů, avšak díky tomu uvěřitelnější. Frances je děvče, které člověk každodenně potkává, ale málokdo si jí všimne. Ovšem Charlotte v předmluvě sama upozorňuje, že se bude jednat o naprostou obyčejnost=o) Skvělou postavou, ač svým způsobem okrajovou a nedotaženou, je Hunsden - totiž takový ten typ přítele, kterého známe všichni - nápomocný, ale se svým vlastním cílem; skeptik skrývající zklamání; přející, ale popichující; navenek pragmatik zlehčující citovost; cynik celoživotně hledající ideál. Oblíbil jsem si ho patrně pro to, že v mnohém mi připomínal mě samotného=o)
Charlotte Brontë, Profesor. Na prvotinu to celkem ujde. Vyhovuje mi, že se autorka zaměřila víc na charaktery postav než na děj. Líbí se mi tento filosoficko-psychologický přístup. Jen mi šíleně vadí, že je kniha psaná v ich formě. Autorka kladla důraz hlavně na myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který mi připadal přehnaně kritický ke svému okolí, až to hraničilo s pýchou. Ostatní postavy byly prezentovány jen z jeho pohledu, takže celý příběh vypadal dost černobíle, že on je ten správný a ostatní jsou hloupí a zákeřní. Taky mi vadil autorčin patriotismus a vlezlé prosazování protestantismu. Za mě 70 %
Příjemné čtení, nedosahuje však takových kvalit jako další knížky autorky, je znát, že se jedná o prvotinu, na které se autorka teprve "učí". Místy je kniha příliš rozvláčná a zavání nudou, celkově je to však milý a příjemně čtivý příběh dokumentující tehdejší dobu. Vracet už se k ní určitě nebudu, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Pěkný, pomalu plynoucí příběh bez přikrášlování či akčnosti děje. Je to pěkné, reálné i klidné a pohodové na čtení, neskýtá to ovšem tolik prožitku jako ostatní knihy od této autorky. Jsem ráda, že jsem to četla, myslím, že ale se k tomu už znovu nevrátím.
no tak jsem dočetla :) Brontëovou mám ráda, ale nemůžu si pomoct fakt jsem v tom viděla Eyrovou v mužském vydání - už jen ten začátek, kdy má dilema co se životem - jen jsem čekala kdy si dá inzerát :)
Jinak celkem čtivé - místy rozvláčné - ale dá se to
Kniha psaná pohledem muže, který nám vypráví svůj životní příběh. Poutavé, ale na mě místy až moc detailní.
Kdo v Profesorovi chce najít druhou Janu Eyrovou, asi se mu to nepovede, a já jsem jen ráda. Profesor je svěží a zajímavý příběh. Je příjemné vidět, jak se Frances mění a vyvíjí, aby nakonec skloubila vlastní ambice a pracovitost s rodinou a to tak, že ani jeden z nich se necítí podřadný.
Bylo to takové pomalé a dost ukecané, ale kupodivu se mi knížka dobře četla, není to vrchol autorčiny tvorby, ale líbila se mi.
Na této knize mě zaujalo především to, že vycházelo z autorčiných vlastních zkušeností. Sama Charlotta byla během studií zamilovaná do svého bruselského profesara. Příběh lásky učitele a žačky je zde popisován očima mladého profesora.
Vzhledem k tomu, že se jedná o autorčinu prvotinu, příliš jsem od knihy nečekala. Přesto jsem byla zklamaná. Jednoduchý příběh by mi ani tolik nevadil (určitě mi připadal zajímavý přinejmenším po stylistické stránce), ale bohužel jsem naprosto nedokázala cítit sympatie s hlavními postavami knihy. Téměř není možné věřit, že z pera stejné autorky vzešla Jana Eyrová. Hrdinka této knihy - Frances - se jí nepodobá ani v nejmenším. Je nesmělá, zakřiknutá, v celé knize toho moc nenamluví, trpně se poddává svému osudu a čeká, zda ji někdo vysvobodí. Její protějšek - William - rozhodně není charismatický, jeví se jako podivně pragmatický a zároveň poněkud melancholický chvílemi až depresivní. Tyto postavy, obávám se, nedokáží ve čtenáři vyvolat potřebné sympatie. Trochu oživení vnáší do příběhu Williamův vztah s panem Hunsdenem, ale je to stále málo. Chybí zde síla ducha Jany Eyrové, jiskra, která přeskakuje mezi Janou a panem Rochesterem, živé rozhovory a alespoň občasná akce, celá kniha je jaksi rozvleklá, unylá a bez energie. Zcela jistě se k ní už znovu nevrátím a určitě namísto ní doporučuji "Janu Eyrovou", která je vrcholem autorčiny tvorby a k níž se budu ( jsem si jistá) vracet stále.
Štítky knihy
19. století anglická literatura
Román priniesol zaujímavú tému, pôsobenie mladého muža ako profesora v Bruseli. Negatívom pre mňa bolo také pomalé tempo deja, príliš veľa opisov. Úvod bol dosť rozvláčny, neskôr to pôsobenie v škole bolo už zaujímavejšie. Dávam priemerné hodnotenie.