Projekt posmrtného života

24.02.2020

Jak jsem pochopil absenci nějakého lineárního děje, tak ve světě, kde je možné hacknout lidskou mysl a přinutit ji dělat automatické činnosti, nebo zapomenout na to co bylo vymazáno z mysli nic takového není možné. Je to svět kde je popřena kauzalita, protože naše mysl neví co je příčinou a co následkem.
Hrdinové knihy se zmiňují o události PV, aniž by bylo vysvětleno oč se jedná. Víme jen, že šlo o katastrofickou událost, která postihla lidstvo. Kde je psáno, že se jedná o změny světa naznačené na konci knihy? Lidé dostávají různou identitu, jsou schopni se klonovat a už jen tento samotný fakt svědčí o jejich nerozumu a o schopnoti zničit všechny tradice, které měly cenu ve starém světě.
Přitom žijí zřejmě ve virtuálním světě (i když i to je jen naznačeno). Vůbec není vysvětleno, kdo jsou newmanové a jak vznikli. Jen lze vyvodit, že jsou to jacísi adroidi, ale jaká je jejich funkce, nebo postavení v lidském světě není známo.

Takže po celou dobu četby, si čtenář může tyto věci domýšlet a představovat. Možná by se to mohlo označit jako "Zlý sen".

07.10.2017

Zvláštní román, který na mě fungoval v rovině samostatných epizod, ale snažit se jej pochopit jako celek, to bylo nad můj šedobuněčný hardware. Já prostě tyhle surrealistický šílenosti pobrat nedokážu, o to spíš, když chybí konkrétní dějová linie. Ryan Boudinot mistrně vyhrocuje jednotlivé linie příběhu do kouzelného absurdna, ze kterého by Philip K. Dick plakal blahem, jenže jakmile přijde na to, dát tomu všemu nějakou fazónu, končí u pseudofilozofických statí s metafyzickým přesahem. Nemluvě o absenci závěru, lépe řečeno závěru, který by dokázal rozklíčovat i obejda jako jsem já. A přestože jednotlivé osudy protagonistů v základně nenudí, problém je, že vlastně nikam konkrétně nesměřují.
Geniální je ale autor v nápadech. V tomhle bodě rovnou smekám, protože morbidnější budoucnost jsem už dlouho nerozečítal, navíc jazykově skvěle servírovanou. Přičtu-li k tomu satirický podtón, vychází mi z toho sympatické, leč zmatené vyprávění o životě, vesmíru a vůbec. Proč ne, ale jen o pondělcích.

28.05.2017

Varování Ministerstva pro halucinační,paranoidní i jiná mimozní odvětví: tato kniha vás může solidně rozhodit a mamince k vánocům pod stromeček jde jen stěží doporučit.Tyto řádky nemají však od čtení odradit ba spíše naopak jakožto navnadit,mohla by se vám líbit třeba víc.
Tak nějak jsem už za ty roky na ledascos přiviknul a to zvláště při čtení.Mám rád střídání děje,postav,skládanky příběhu,když to není naservírovaný na zlatým podnusu s mašličkou v úhledným balení.
Tedy tak a tedy nám tu autor fantaskně groteskně podává svoje vyprávění s kadencí velmi haluzně snovou až surealisticky schizofrení.Je v tom záměr téměř geniální až na to,že tentokrát byla chyba na mojí straně,trápení a flustrace,ale to není chyba zdá se tohoto dílka,jen jsem byl nějak špatně naloženej a vlastně rozloženej,takže četba svým způsobem splnila účel,budu si na ni muset někdy příště řádně doslovně posvítit.
A jak je to s vaším životem,nežijete poněkud takřka v jiném těle? Neovládají nás už ted spousty informací často tak ohýbaných zkreslených roztříštěným polopravd a mýtů.Kdo máme být a stát se tak hrdinou všedního dne,aby naše soukromí řešil někdo jiný,zaobalil se překroucenou veteší sousedek za plandavými záclonami,populárních záživných postav i třeba pána v zeleném tílku objevíš se za bránou zařízení kam by se většina nechtěla podívat ani na den otevřených dveří.Už tu neexistujeme jenom ve svém ulitním bytečku jenom sami je nás tam víc,co teprve až na dvířka zaklepá nanotechologie.
Staneme se někým jiným,lepším,dokonalejším...