Prokletí rodu Dainů / Skleněný klíč
Samuel Dashiell Hammett
Prokletí rodu Dainů mohlo vyjít až po roce 1989. Tento román patří k nejzajimavějším románům Hammetta. Jde o sérii vražd mezi uličkami San Franciska konce dvacátých let. Skleněný klíč vychází již po třetí a odehrává se na malém městečku poblíž New Yorku – na pozadí předvolebního boje se odehrává tento příběh.
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1992 , SvobodaOriginální název:
The Dain Curse 1929 The Glass Key, 1931
více info...
Přidat komentář
Dashiela Hammeta tuším zmiňuje Karel Kryl v jedné své písni. Dlouho jsem neměl páru, o koho se jedná, až mi jeden kamarád poradil po něm sáhnout - s tím, že Hammet je vlastně průkopníkem drsné detektivní školy, první autor, který poslal svého detektiva na ulici a nechal mu tam rozbít hubu. Ano, je to tak. Hammetovky se čtou výborně, byť to pochopitelně není žádná "obrovská" literatura.
Tak není pravda, co se píše v anotaci, že "Prokletí rodu Dainů mohlo vyjít až po roce 1989". Kniha vyšla již v roce 1935 v kolekci Premier v nakladatelství Karel Voleský, jenže pod názvem "Prokletý rod". Znalci ví :-)
Knihu jsem se pokoušela již jednou přečíst dříve, ale v půlce prvního příběhu jsem jí odložila, nebavilo mi to. Nyní, když jsem se začetla podruhé, to bylo lepší. Člověk se musí "prokousat" nic moc poutavým začátkem a závěr celkem slušný.
U druhého příběhu Skleněný klíč mě bavil děj, takže se četl o dost lépe. Mafiánské podsvětí, politika a o tom, kdo má víc peněz a lepší konexe, ten je na tom vždycky lépe...
Tato kniha je rozhodně nejslabší, kterou jsem kdy četl. Dokonce jsem jí ani nebyl schopen přečíst celou. Skončil jsem na straně 148 z 360. Zkoušel jsem po chvíli číst dále po večerech, ovšem byla tak nezajímavá, že jsem u čtení skoro usnul.
Mně se kniha nelíbila, ale někomu se líbit může.
Autorovy další knížky
1971 | Maltézsky sokol |
1978 | Dívka se stříbrnýma očima |
1987 | Tři krvavé historie: Rudá žeň / Maltézský sokol / Hubený muž |
2002 | Žena v temnu |
1992 | Prokletí rodu Dainů / Skleněný klíč |
Přímočaré vyprávění bez zbytečných odboček, charakteristiky postav jsou strohé a věcné, to ale oběma příběhům jen prospívá a nezdržuje děj, prostě slušné oddechové čtení.