Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532211/bmid_proklety-kraj-65ccc1693a20e.png
4
2111
2111
I TEMNÁ MINULOST JEDNOU VYJDE NA SVĚTLO Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvod a nedostatek peněz. Z jednotvárnosti ji vytrhne až seznámení s Lindou, která tu pátrá po minulosti své rodiny. Vzápětí ale ve vesnici za podivných okolností někdo zemře... a zločin oběma ženám pomůže odhalit staré tajemství, které nikdy nemělo vyjít na povrch. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Nebylo to špatné, místy to bylo i napínavé, ale rozuzlení teda nic moc. Čekala jsem nějakou bombu v odhalení rodinného tajemství, ale nakonec se nic takového nestalo, což je škoda. Atmosféra pohraniční vesnice byla vykreslená docela dobře, ale postavy byly takové podivné.
Přiznám se, že jsem čekala víc. Drak spí mě nadchl a byl první knihou od Klevisové, která mi zůstala v hlavě i nějakou dobu po dočtení. Prokletý kraj se sice dobře četl, ale byla to pro mě taková zvláštní nemastná neslaná pohádka. Ničím nepřekvapila. Příběh se táhl jako žvýkačka, která má sice pořád ještě nějakou chuť, ale ta chuť slábne a slábne. Přiznám se, že tentokrát mi ani hlavní postavy k srdci nijak nepřirostly, nebyly pro mě uvěřitelné a jejich osudy mi byly spíš lhostejné než co jiného.
Podle mně jedna z nejlepších knížek autorky. Na jejích knížkách se mi líbí vylíčení atmosféry, seznámení se s povahou postav na daném místě a celkově popis života lidí v nějaké komunitě nebo na nějakém území. Příchod inspektora Bergmana je pro mě většinou spíš rušivý, protože v daném prostředí působí spíš jako vetřelec. V této knížce se stal zločin, ale obešla se (téměř) bez tohoto vetřelce zvenčí. Za pár dní si zřejmě nebudu pamatovat zápletku ani rozuzlení, ale atmosféra malé šumavské vesnice ve mně zůstane dlouho.
Stejně jako všechny předešlé knihy Michaely Klevisové, ani tato nezklamala. Sice to není klasická detektivka, ale velmi zajímavý pohled do života šumavských starousedlíků.
Moc ráda se nechám příjemně překvapit pro mě novým autorem, o to víc jsem šťastná, když je to český autor. Přebal perfektně koresponduje s celou atmosférou knihy. Hned od začátku jsem se přenesla do malé pohraniční vísky, která na první pohled není k cizincům moc přívětivá a může se jevit značně tvrdě a neutěšeně. Nic ale není tak, jak se na první pohled zdá. Příběh tak pozvolna pěkně plynul, nebyly tam žádné nečekané a převratné zvraty, ale přesto mě pořád nutil číst dál a dál. O to víc jsem zvědavá na detektivní sérii od autorky. Snad nebude laťka díky Prokletému kraji příliš vysoko.
Při čtení mě napadlo, že jsme se k poválečným přistěhovalcům zachovali jako pěkní zmrdíci. Nejdřív jim nabulíkovali co všechno tady budou mít. Jen se stačí nastěhovat, statky a pole a jak krásný život povedou. Pak když tedy přišli, s prázdnýma rukama do vybydleného drsného kraje, je místní většinou nechtěli přijmout. Za lepším jde každý rád, ale nemuselo se jim lhát.
Na začátku jsem se i trochu bála, začalo to tajemně, myslela jsem, že to bude trochu do hororu a ono ne.
Tato kniha neurazí, ale ani nepřekvapí...Chvílemi jsem přemýšlela jestli knihu dočíst....ale dočetla
Perfektní, čtivé, úžasné. Ty drobné divnosti, co se děly, mě nutily pořád dál. Všeho všudy kniha přečtena za 3 dny. Zbožňuju, když je děj zasazen do českého prostředí, proto byl Prokletý kraj jasná volba. Byla to má první kniha od autorky, a musím říct, že mi styl jejího psaní velmi sedl. Vztahy mezi postavami byly lehce matoucí, ale nic, v čem by se čtenář nezorientoval. Za mě jasných 5* a už se těším na autorčiny detektivky.
Tak tohle krásně podtrhne tu pravou podzimní atmosféru a naopak, třeba v létě na pláži - troufám si tvrdit - ten příběh příliš nevynikne. No příběh? Spíš taková sonda do lidských vztahů a osudů. A samozřejmě nesmí chybět nějaké to tajemstvíčko z minulosti... Ze začátku všechno správně, strašně jsem si užívala, těšila se na každou chvilku a možná jsem čtení i trochu natahovala, aby déle vydrželo... No až na konci jsem zjistila, že jsem možná natahovala přespříliš, nebo že mi ten konec zkrátka nějak nestačí.
Protože jsem čekala detektivku, které autorka moc dobře umí napsat, tak jsem trochu zklamaná. Detektivka to tedy není, spíše taková sonda do mezilidských vztahů. Čekala jsem trochu více.
Ani nyní mě Michaela Klevisová nezklamala. Těšila jsem se na její novou knihu a opět mě bavila a zůstává v mé knihovně stejně jako všechny předchozí. Určitě doporučuji, moc vydařené čtení.
Tohle dílo se mi trefilo do vkusu víc, než detektivky s Bergmanem. Přesně ten typ rodinných příběhů, temných stránek, minulosti, to se mi moc líbí. Snadno jsem se začetla a nemohla jsem odložit. Zasazeno do perfektního prostředí a s trochou tajemna. Jsem nadšená.
Spíš příběh o zamotanosti a poválečné historii jedné zapadlé vesnice než detektivka. Jinak zajímavá a čtivá knížka o místě, kde by si člověk přál mít chalupu.
Moje první kniha od MK (detektivky moc nečtu). Ale tohle je o "mém" kraji, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím "popasuje". No, neurazila, nenadchla.... Asi se pochopila, že téma odsunu a dosidlování pohraničí je teď "in", tak to chtěla vytěžit. Ale jsou autoři, kteří to umí mnohem, mnohem lépe.
Super, konečně je to ono. U všech ostatních knih mě ten Bergman štval, protože tam vlastně nebyl ten vyšetřovatel vůbec důležitý, i když chápu, že série táhnou. Tady by to fungovalo i bez té vraždy, ale co už.
(SPOILER) Zajímavé téma, ale slohově mně to nesedlo, postavy nevýrazné, nesympatické - Linda do všeho strkala nos a vtírala se jako Francovka, Žofie to bylo taky cosi - jak chtěla ukončit život v samotném závěru knihy. Příběh byl i divně poskládán.
Bylo to spletité, občas maličko komplikované, ale bylo to dobré. Michaela Klevisová znovu ukázala, jak skvěle umí vnímat a hlavně popsat prostředí, v nichž se její příběhy odehrávají. Pošumavskou ves s osamělými staveními i s opuštěnými polorozpadlými usedlostmi v podzimní přírodě tak máme před sebou jako na dlani...
Tentokrát s velkým pochopením a empatií zabrousila do rodinných historií a vztahů ve složitém prostředí vesnice s obyvateli několika odlišných národností. A ukázala, jak málo toho víme o dějinách vlastní rodiny, jak málo nám záleží na vlastních kořenech. A jak jsou důležité...
Moc se mi to líbilo, i když jsem se občas trochu ztrácela ve složitých vztahových propletencích. Dávám plný počet a doporučuji.
Moje první setkání s touto spisovatelkou a hned velká spokojenost. Doporučuji, nebudete zklamáni - níže uváděné komentáře vystihují i moje pocity.
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v Rumunsku
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Prokletý kraj je brilantní knihou, která začne takřka jako duchařský thriller, jen aby se překlopila do psychologického dramatu, načež v poslední třetině postupně přimíchává ještě rodinnou tematiku a detektivní linku. Je to příběh o hledání sebe sama, o vyrovnání se s vlastní minulostí a chybami - a konečně o odpuštění. Jeho výraznou součástí jsou skvěle napsané ženské hrdinky, s nimiž budete soucítit a které vám přirostou k srdci. Stejně tak i místo, na němž se kniha odehrává, jež je tak nespoutané, jako příroda jej obklopující.
Michaela Klevisová stvořila počin, který je velký svou obyčejností a dokazuje, že patří mezi špičku současné české literární scény, protože jen ti nejlepší tvůrci dokáží na malém hřišti rozehrát silný příběh se značným přesahem…