Prokletý kraj
Michaela Klevisová
I TEMNÁ MINULOST JEDNOU VYJDE NA SVĚTLO Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvod a nedostatek peněz. Z jednotvárnosti ji vytrhne až seznámení s Lindou, která tu pátrá po minulosti své rodiny. Vzápětí ale ve vesnici za podivných okolností někdo zemře... a zločin oběma ženám pomůže odhalit staré tajemství, které nikdy nemělo vyjít na povrch. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s touto autorkou a musím říct,že mě to bavilo. Děj mě vtáhnul do toho krásného prostředí a moje fantazie mi jela před očima jako film. Kniha se četla téměř sama a rychlostí blesku. Určitě se k této autorce ještě vrátím.
Skvělej a temnej příběh s dokonale vykreslenou ponurou atmosférou. Není to klasická Klevisová, na kterou jsme zvyklí, ale ničemu to nevadí, jakmile začnete číst, neodtrhnete se. Doporučuji.
Musím říct, že podle nadšených komentářů a vysokých hodnoceních jsem čekala o hodně víc. A ono ne. Takové nemastné, neslané.
Čte se to dobře, ale děj plyne tak nějak pomalu, žádný zlom, žádné napětí. Ani mi to nepřišlo jako detektivka. Spíš román o hledání sama sebe, jako bonus odhalení jednoho starého tajemství a jen tak naokraj, skoro až ke konci, vražda. Ale žádné zásadní drama, zvrat. Za pár knih už si ani nebudu pamatovat, o čem to bylo.
Zatím nejlepší kniha od autorky. Zajímavé prostředí, trocha historie, propletené vztahy, pověry.
Poprvé skorodetektivka bez Josefa Bergmanna a taky to bylo skvělé. "Naše" staré téma - poválečný odsun, tentokrát z pohledu příchozích a bez historických vlivů, zato více osobní. A vlastně to nakonec ani detektivka nebyla. Milé překvapení.
Fantastické čtení, jako všechny její knihy, děj mě vtáhnul do svého prostředí, fantazie jela na plné obrátky a najednou byl konec, až mi bylo líto, že kniha nemá 3x víc stran. A tak to má být, tak to my, čtiví lidé, máme rádi. A těšíme se na další knížku.
Nostalgie, návraty ke kořenům, příroda plná lesů, sousedské vztahy a pomluvy, tajemné báchorky...bylo to příjemné čtení, s dokonalou atmosférou, až bych sama chtěla být součástí příběhu...
Začátek trochu zdlouhavější, ale nálezem deníku to začalo nabírat na obrátkách. Trochu mě pletly jména jednotlivých postav, než jsem si seřadila přezdívky z rumunštiny. Detektivka řešící křivdy z dávné minulosti.
Od autorky jsem četla všechny její knihy. Tato je trošku "jiná", ale moc se mi líbila. Možná to je tím, že Šumavu znám a mám pro šumavskou přírodu slabost. Kniha mě oslovila už od první stránky. Skoro mi bylo líto, když jsem přečtenou knížku odkládala a to obvyklé policejní vyšetřování mi v ději opravdu nechybělo.
Po přečtení několika prvních stránek jsem zažila pocit jistého déjà vu. Téměř přesně po roce (v srpnu 2020 vyšla kniha Drak spí) jsou tu další zapadlá vesnice a další rodinná tajemství. I tentokráte stojí v centru pozornosti ženy; to ony uvedou do pohybu události vedoucí k odpovědím na otázky, na které nikdo z rodiny nechce nebo nedokáže odpovídat. Nejdříve přichází na řadu mezilidské vztahy poznamenané válkou, odsunem a vlnou poválečného osídlení (starousedlíci, přistěhovalci, Češi, Němci, Slováci či Rumuni), potom trable současné – osamělost, finanční nejistota, partnerské vztahy, a nakonec smrt jednoho z aktérů. Vystižení atmosféry, zachycení charakterů, splétání dějových linií – v tom je autorka tradičně velmi přesvědčivá. Něco mi tam ale přeci jenom chybělo… Bergman! Uvidíme, jaké plány s ním Klevisová má, snad se nechystá poslat ho na odpočinek?!
Hodnotím čtyřmi hvězdami – zásluhu na tom má nadmíru povedený závěr – tam bylo všechno – vina, přiznání, trest, smutek, beznaděj, a nakonec ulehčující a úsměvné odpuštění.
Pěkné čtení. Jako obvykle dobře popsané charaktery a atmosféra místa. Příběh, kde se zdánlivě nic neděje s lehkým nádechcem krimi.
Prokletý kraj není úplně klasickou detektivkou. Je to spíš příběh několika rodin z malé pohraniční vesničky, kde každý má svoje malé i větší tajemství. Atmosféra v knize je popsána naprosto dokonale a stejně tak jsou vykreslené i postavy v knize. Autorka umí psát čtivě a s napětím očekáváte, co bude dál. Prokletý kraj byl mým prvním setkáním s Klevisovou a rozhodně ne posledním.
Asi je úplně zbytečné psát, jaké další dokonalé čtení nám autorka připravila. Všichni, kdo paní spisovatelku znají, vědí. A kdo sahá po její knížce poprvé, zajisté nebude litovat.
Autorka mi opět dokázala, že umí napsat výborný příběh, dokáže perfektně zachytit charaktery a pohnutky postav. Atmosféra této knihy mě pohltila od prvních stránek, úplně jsem cítila tu hutnou a svíravou atmosféru, která v Jelení Hoře panovala.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v Rumunsku
Autorovy další knížky
2020 | Drak spí |
2021 | Prokletý kraj |
2017 | Zmizela v mlze |
2019 | Sněžný měsíc |
2023 | Vraní oko |
Je to hodně dobrý. Má to všechno, co obvykle napínavé knížky Michaely Klevisové mívají: menší město s historií, propletené vztahy, vztah k zvířatům a vraždu. Nemá to tentokrát Josefa Bergmana a já zjistila, že mi nechybí. Že aspoň víc prostoru dostaly ty zajímavé postavy.
Jihočeská vesnička má pár obyvatel a buď to tu milujete nebo děláte psí kusy, abyste se odsud dostali... Linda sem přijede zjistit, proč máma s babičkou o rodném místě málo mluví. Jaký byl děda Arnošt a kdo je tajemná žena, která ji straší ve snech. Najde odpovědi na svoje otázky a mnohem víc. Samu sebe.
Ale taky se bude bát slídila a přemýšlet, kdo vraždil...