Proměny
Věra Nosková
Román sledující dobu před Listopadem 89 a několik let po něm je zabydlen množstvím postav, které jsou propojeny bydlištěm či pracovním prostředím s přemýšlivou Anetou. Z nich každá prožívá metaforfózu svého postavení, životních šancí, společenského vzestupu či pádu. Jejich podstata zůstává téměř neměnná, jen v nových poměrech a možnostech buď rozkvete, nebo naopak špatné nastavení povahy, etiky, zhoubná závislost nebo naivita přivodí jejich pád na dno. Aneta, v první polovině příběhu outsider hledající oporu u antických myslitelů, plachá, tichá a přitom nebezpečná mladá žena zvažující například vraždu svého trýznitele, se v nových poměrech stává uznávanou fotografkou. Ale musí se také utkat s povrchností, vypočítavostí a prolhaností v zápasu o svou lásku. Její život je, kromě potřeby nebýt odmítána, ovlivněný vášní vidět, porozumět, pochopit a přitom i …nafotit. I když autorka osobně poznala prostředí baráku hrůzy, dívčího internátu a redakce porevolučního deníku stejně jako většinu postav, nedá se říci, že jde o román do té míry autobiografický, jakými byly tři knihy její trilogie (Bereme, co je, Obsazeno a Víme svý). Ale předchozím románům se kniha Proměny podobá autenticitou, syrovostí a soucitem, potřebou pochopit, co se děje s lidmi, zjistit, jak žít, aby život nebyl převážně řadou proher nebo křiváren. Tradičně bohatý autorčin slovník ozvláštňuje humor pramenící z kouzla nechtěného a jiskry mimoděčné poezie.... celý text
Přidat komentář
Zajímavě popsané reálie přelomu 80. a 90. let, i českých dějin. Poslechla jsem si to na ČRo na jeden zátah právě 17. 11., takže to bylo takové časově přiléhavé.
Skvěle načtená audiokniha. Poslechla jsem si na jeden zátah. Moc pěkný příběh. Anetě jsem fandila. Pořád nechápu jak můžou být někteří chlapi naivní a nepoznat zlatokopku. A ženský,co si vymyslí těhotenství jen aby je ulovily. Vždyť tyhle vztahy nemůžou nikdy vydržet.
Audiokniha, Český rozhlas 2015.
Zjišťuji, že volba interpreta, který je zvolen k načtení audioknihy, je stěžejní pro výsledný tvar. U tohoto počinu jsem byl doslova nadšen z přednesu Lenky Krčkové (Šestákové). Barvou hlasu mi silně připomínala Libuši Švormovou, bylo to procítěné, přitom v žádném případě afektované nebo vyumělkované.
Nosková píše s lehkostí a inteligencí, radost se ponořit do jejího fikčního světa s autobiografickými rysy. Peripetie fotografky Anety mě zaujaly především v předlistopadovém období, tedy před "proměnou". Bezútěšná šeď 80. let byla snad tou její rezistencí čtenářsky / posluchačsky přitažlivější.
Poslouchalo se to ČR moc dobře. Anetě jsem přála, aby její příběh měl šťastný konec, ale kdo ví. Je to holka, která od života nic nečeká a vše , co se jí stane přijímá s pokorou, až do určité doby, potom se z ní stává mladá, sebevědomá žena. I zde se ukazuje, že dobrý kamarád je nad všechno.
Depresivní a beznadějné, co do děje, ale výborně napsané. Krása čestiny a rozvinutost přísudků. Až mi bylo hrdinů líto, vždyt jsem v té době dospívala a nepamatuji si takovou prázdnotu a šed. Asi že nejsem fotografka, umělec ani bohém . Autorka mě zaujala určitě si od ní přečtu další knihu. píše dobře.
Skvěle napsaný příběh mladé ženy, dokonale zachycené období "přežívání" v komunismu a pak přerod v sebejistou a úspěšnou ženu. Někde mezi řádky jsem stejně zahlédla Pavlu z předchozí trilogie, tak nějak bych si asi představovala, že by mohl vypadat její další osud coby dospělé ženy. A ačkoliv nejsem příliš zastánce takových konců, jako je v této knize, tak tady mi to vyloženě sedlo, kniha mě celkově pohladila po duši a řadím ji mezi nejlepší, které jsem kdy četla, našla jsem v ní i kus sama sebe. O tom, že autorka používá skvěle češtinu, umí si hrát se slovy i charaktery postav asi není potřeba se příliš rozepisovat. 5/5
Naprosto skvělá knížka, přečetla jsem jedním dechem, moc se mi líbila a na hodně místech jsem cítila takové souznění ... paní Nosková prostě umí! velmi široká slovní zásoba autorky, použití krásných citátů v textu, vývoj a myšlenkové pochody hlavní postavy napříč knihou, koníček a poté i povolání hlavní hrdinky - fotografování - a zasazení příběhu do doby kolem revoluce 1989 - to všechno mě velmi oslovilo... mám ráda i její knihy Bereme, co je, Víme svý a Obsazeno, myslím, že jako tam i tady je to v menší či větší míře autobiografické... určitě doporučuji k přečtení...
Potvrdím naprosto přesný komentář od Melanky, takže další slova by byla skoro zbytečná.
Věra Nosková je "moje krevní skupina" a její Proměny jsou hodně povedené.
Kniha psaná úžasným jazykem se skvělými citáty. Věrně popisuje dobu před a po revoluci se všemi nespravedlnostmi a absurditami. S autorkou jsem si výborně rozuměla. Vřele doporučuji.
Zajímavá a velmi dobře napsaná knížka. Další rozměr dostala výborným načtením na ČRo. Skvěle vykreslená atmosféra pozdního socialismu a raného kapitalismu. Oboje jsem zažila a ten pocit té doby u mě znovu díky této knize ožil. Nemá příliš nosný příběh, který bych si zapamatovala, ale jako taková jednohubka to bylo velmi dobré.