Promluvy o milosti, o eucharistii, o Marii, o Duchu svatém

16.07.2024

„Když se duše jistým způsobem ztotožnila se vztahy, které panují v nitru božského bytí, ztotožňuje se podobně i se vztahy Boha ke stvořenému světu. Skrze lásku, která říká své ano a vytváří jednotu, se spojuje Bohem, jenž tvoří, uchovává a zachraňuje svět. Copak může duše, která vlastní Boha, nevlastnit skrze totéž pouto lásky i vše, co Bohu náleží? Proto svatý Jan od Kříže ve své Modlitbě zamilované duše volá: Má jsou nebesa a moje je země; moji jsou národové; spravedliví jsou moji i hříšníci jsou moji; andělé jsou moji i Matka Boží a vůbec vše je mé; i sám Bůh je můj a je pro mne, protože Kristus je můj a je pro mne. Co tedy žádáš, co hledáš, duše má? To vše je tvé a toto všechno je pro tebe. Nepokládej se za malou. Nespokoj se s drobty, které padají ze stolu tvého Otce.“

Promluvy o milosti jsem četl už dříve v samostatném vydání, ale rád jsem si základní teze zopakoval, ke své radosti. A rovnou pokračoval k dalším tématům, která byla sice zdánlivě různorodá, ale spojoval je Journetův zájem o společenství křesťanů, o záležitosti církve.
Eucharistie jako hlavní zdroj jednoty, která nás křesťany spojuje nejen s Kristem (jakožto hlavou mystického těla, kterým církev je) a nejen s těmi, kteří stojí ve frontě na oplatku před námi či za námi - ale svátostně (tedy víc než jen symbolicky) s celým křesťanstvem - žijícími i těmi, kteří nás předešli na věčnost.
Maria je zase dokonalý vzor křesťanské víry, matka církve od prvního dne.
A Duch svatý? Tento trochu podceňovaný člen Boží Trojice zahrnuje naše společenství milostmi, ctnostmi a dary.

Jako obvykle u otce Journeta, i v tomto souboru je pečlivě a srozumitelně napsaná teoretická část – jsou dobře vysvětleny veškeré teologické pojmy, které jsou k promýšlení témat potřeba. Apropriace, perichoreze a podobné věci, které sice vypadají jako nudné, ale jsou nutné, protože slouží jako pomyslné odrazové prkno, kterého otce Journeta vystřelí do duchovních výšin, ve kterých okouzluje a podněcuje.
Obojího je třeba, teologie i spirituality; obojí potřebujeme k tomu, aby nás Boží milosti pozvedaly i dnes a osvětlovaly naše cesty.

„V současnosti se velcí na sebe navzájem dívají, zasévají všude svár a rozdělení, ale neodvažují se vstoupit do přímého střetu. Představme si, že se podobného šílence, jako byl Hitler, zmocní nával zuřivosti – jak to skončí? Víme dobře. že tečku za dějinami světa neudělají tito lidé, protože v jejich moci je jen vše zničit a rozdrtit v prach. Víme, že tečku za dějinami udělá Bůh a že svět nesměřuje k tomu, aby se rozpadl v prach, ale aby byl proměněn ve slávě. Zachovejme tedy pevnou naději, naši bláznivou a božskou naději.“