Propast naděje aneb Moje temné paměti
Roman Kratochvíl
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516202/bmid_propast-nadeje-aneb-moje-temne-pame-QzU-516202.jpg
5
1
1
Autor, pocházející z Brna, kde také strávil většinu svého času, zde na téměř šesti stech stranách shrnuje svůj dosavadní život, profesní kariéru filmového scénáristy, popisuje přátelství a kontakty s mnoha lidmi nejrůznějšího věku, zaměření, povolání i sociálního postavení, sdílí se čtenářem i ty vlastní nejvíce intimní zážitky. Kniha se tak stává otevřenou zpovědí svérázného spisovatele a scénáristy, který rozhodně neseděl po celý život jen a jen u psacího stolu! Prošel depresemi, sebevražednými stavy, emigrací, pobytem v blázinci (dokonce opakovaným), zúčastnil se několika orgií v erotických klubech. Vysvětluje mimo jiné, proč cítil mládí jako své nejhorší životní období. A při tom všem zůstal svůj, třebaže technicky musel občas měnit vnější identitu, jména, nicky. Kniha je určena zájemcům o nevšední autobiografické romány a těm, kdož sledují dění v brněnském regionu v delším časovém období. Budou překvapeni, co všechno se odehrálo v jejich sousedství a ani o tom nevěděli... Včetně přehlídky místních rázovitých postaviček a společenských typů a týpků. „Ještě žádná kniha se mi nepsala tak lehko a zároveň tak těžko,“ přiznává autor. „Občas to připomínalo až procházku samotným peklem. Snažil jsem se prožít ne tak docela všední život a snad se mi to i podařilo. Protloukal jsem se jím, jak jsem jen uměl, až do dnešních dnů. Nenapadlo mě tehdá, že o tom všem jednou budu psát - a dokonce hned celou knihu! Byla to má každodenní přítomnost, kdežto dnes se to jeví jako hodně exotiky s trochou nostalgie; vzhledem k podstatně změněnému světu. Když to po sobě čtu, začínám si poněkud neskromně myslet, že moje přítomnost v našem slzavém údolí měla přece jen nějakou hlavu a patu a dávala i nějaký smysl. Je patrné, že život sám píše nejzajímavější příběhy, neboť tohle bych ani sám nevymyslel; a to se zabývám nejrůznějšími fabulacemi už přes čtyřicet let. Ale což…když už přijde má chvíle a kmotřička s kosou mi vypoví smlouvu, poběží mi před očima všechno jako zrychlený film. Ať je tedy NACO se koukat!“... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Brno černý humor emigrace autobiografie
Autorovy další knížky
| 1996 |  Člověk odjinud |
| 2023 |  Propast naděje aneb Moje temné paměti |
| 1993 | Legenda zrady |
| 1997 | Poslední bitva |
Velmi čtivá autobiografie jednoho zajímavého člověka, který popisuje příhody ze svého života. V této obsáhlé knize sledujeme postupně životní období brněnského rodáka a člověka mnoha tváří, jeho vzlety a pády, nabyté zkušenosti, profesní dráhu, uměleckou činnost, názory na politiku a společnost, erotické zážitky a především cestu k autentičnosti, která je jakýmsi skrytým posláním celé knihy. S některými autorovými názory nesouhlasím, ale hodnotím kladně styl psaní a vtipné slovní obraty.
Příznačný název "Propast naděje" vystihuje autorův celoživotní pocit, se kterým se učí žít a tvořit, přijímat rány osudu a navzdory osobním neúspěchům a trápení žít podle hesla Carpe diem.
Na knize oceňuji především autorův smysl pro humor a vypravěčský talent, kdy umí běžnou všední záležitost proměnit ve vtipný nadhled, udělat z obyčejnosti něco neobyčejného. Během čtení jsem se několikrát nahlas zasmála, což se mi při četbě už dlouho nestalo. Mám jen jednu výtku a tou je grafická úprava knihy.
Autora jsem měla možnost potkat krátce osobně a musím říct, že je to opravdu nepřehlédnutelná osobnost, řekla bych pro někoho i kontroverzní, neboť se v něm snoubí dvě protichůdné síly. Na jednu stranu přísný smysl pro spravedlnost a morálku, možná až povýšenost nad ostatní, na druhou stranu nenasytnost ve smyslových požitcích, zejména v sexu. Právě tato rozporuplnost a rozmanitost je tím, co vytváří kolem autora auru tajemnosti. Kdo vlastně je Roman Kratochvíl? Kdo je John Wittness? Člověk plný zásad a jasných až akurátních postojů nebo bohém a milovník žen, který odmítá dospět? Možná je tím vším a ještě víc... Jak autor sám píše: "Propast naděje je bezedná - chcete-li, její hloubka je nekonečná. Ale snad i mně se ještě podaří dosáhnout jejího zlatého dna..."
A na konci knihy poznamenává: "Pokud jste dočetli knihu až sem, tak toho víte o mém životě skoro tolik jako já". Kniha je tedy zároveň velmi osobní zpovědí, což samo o sobě dodává na její hodnotě.