Proroci z fjordu Věčnosti
Kim Leine
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235411/bmid_proroci-z-fjordu-vecnosti-235411.jpg
4
79
79
Fascinující historický román o střetu evropského a grónského pohledu na svět. Mladý misionář Morten Falk přijíždí na konci osmnáctého století do dánské kolonie v Grónsku, aby mezi tamními obyvateli šířil křesťanství a obrátil je na víru. Chce změnit svůj život a něco dokázat v daleké, neznámé zemi. Část místních vedená charismatickým Habakukem a jeho ženou Marií Magdalenou se ale pokusí vytvořit vlastní náboženskou obec, v níž realizují své představy o ideální společnosti. Konfrontace Mortenových naivních představ s někdy krutou realitou v jeho novém působišti ho ubíjí a přivádí na scestí. Nechuť místních obyvatel přizpůsobovat se stylu života rozporuplných dánských kolonizátorů, všudypřítomné zlo, špína a chtíč vyústí v dramatický střet kultur. Je svět místních obyvatel, občas plný nepředstavitelného násilí, strádání a boje o holý život, opravdu o tolik horší než život dánských kolonizátorů?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Profeterne i Evighedsfjorden, 2012
více info...
Přidat komentář
Nemám nic proti knižnímu sexu, pokud je to přiměřené a přirozené, jako třeba v Murakamiho románech. Podrobně popisované noční šmírování prostitutek a seznamování se s homosexuálními praktikami není nic pro mě, skončil jsem na straně 50. Jestli v Grónsku šířili křesťanství takhle úchylní kazatelé, nedivím se, že na to nemohou do dneška zapomenout. Fascinující historický román si představuji poněkud jinak.
Zvláštní kniha - místy fascinující, místy trochu úmorná. Docela zajímavá struktura, časové roviny i pohled jiných postav, vývoj Mortena. Ale ve výsledku toho kniha ve mně moc nenechala.
S čítaním tohoto románu som sa doslova trápil veľmi dlho. Najskôr ma to zaujalo a vcelku bavilo, potom prišli stále hluchšie miesta a snažil som sa len pokračovať, až som skončil s pocitom, že mám za sebou divnú knihu. To však neznamená, že sa k nej o pár rokov a veľa iných prečítaných kníh opäť vrátim. Tie zaujímavé časti stoja za to, aby som vďaka nim snáď pochopil aj ostatné. 50% (resp. 2,5 hviezdy)
Přidávám se k těm, kteří Proroky hodnotí vysoko, je to literární lahůdka a čtenářský zážitek! Velmi zvláštní román, nevšedně napsaný, příběh o místech vzdálených, lidsky však tak blízkých! Zůstává dlouho v mysli, a to umí jen vynikající dílo.
Jedno z temných zákoutí historie kolonizací, Grónsko koncem 18. století, v lecčems připomínající conquistu Ameriky. Ponurá a naturalistická atmosféra knihy je odpovídající - zima, špína, hlad, syrová pudovost, nemoci a smrt ... Ač příběh misionáře, víra v něm nehraje podstatnou roli. Vlastně se toho nedozvíme příliš ani o životě domorodců - i když Morten Falck netrpí jako ostatní kolonisté nadřazeným postojem a docela se snaží s místními sblížit, i jemu zůstávají sice tajemně lákavou, ale hrdou, nepřístupnou, uzavřenou a nepochopitelnou entitou. V historických kulisách o střetu odlišných civilizací, krutosti kolonizátorů a přežívání v drsných podmínkách, jde především o příběh rozporuplného pastora, jehož přístup k bohu a křesťanským zákonům je docela vlažný a tvárný, a mise v Grónsku zpočátku spíš útěkem před životem, který mu naplánovali podle svých konvenčních představ jiní.
Za zmínku určitě stojí forma, zejména část knihy, rozvržená do kapitol alegoricky souvisejících s desaterem, v nichž se vyprávění ujímají i vedlejší, vybarvující se postavy - jedenáct epizod vedoucích k jeho pozvolna gradujícímu propadu na dno. Vyprávění sice ještě, jako Falckův život, pokračuje, ale ... je cítit, že vrchol knihy už je za námi.
Hodně dobrá kniha, vlastně výjimečná kniha a to jak svym slohem, který umí šokujícím způsobem přecházet z malebných až poetických opisů do dech beroucí reality a temnoty a ještě jiných podrobností, tak příběhem. Je to jako když zapomenete šlápnout na schod, ale ta atmosféra je mistrovská. Hladomor, kdy vlastní matky zabíjí své děti je strašný. Velice atmosférické svým způsobem komorní vyprávění z lehce nestandardním postupem v němž je vidět stará i nová škola. 5/5 ...kniha se vám dostane pod kůži a za nehty, vyryje brázdu v jakékoliv půdě....
Hodnotím vysoko, protože jsem od knihy neočekávala vůbec nic, jen jsem prostě neměla během "covid-domácího vězení" co číst, a nakonec je to jedna z mála knížek, která ve mně zanechala spoustu dojmů, mj. jako bych byla očitým svědkem příběhů.
(Knížka mi ležela pět let v knihovně jako nevhodný dárek koupený pouze na základě reklam. Běžně přečtu knihy za 2-3 dny, tuhle jsem četla 2-3 týdny.)
Nejdřív jsem chtěla knihu odložit, ale když jsem se s Mortenem konečně dostala do Grónska, teprve mě začala bavit.
Některé pasáže jsem přeskočila, protože mě nebavilo číst dlouhé popisy, zdržovalo mě to a rozčilovalo, k většině jsem se ale dva dny po dočtení knížky vrátila. Čtení obsáhle popsaného požáru Kodaně jsem dost odbyla, zajímalo mě pouze, jestli shořely kompromitující materiály, což jsem se z dané kapitoly nedověděla...
Podle souřadnic uvedených v ději jsem si musela vygooglit přesnou polohu, kde Morten žil, dohledávala jsem si informace o Grónsku, Habakukovi, Egedem, Kodani i Norsku...
spoilery!
Od knihy jsem očekával zajímavější střet mezi pohledem na náboženství od rodilých Gróňanů a zástupcem Dánské církve. Popis útrap, chování se vs přikázání a také vniknutí do mysli někoho, kdo nebyl svobodně rozhodnut, čím se stát, byl pro mne to nejzajímavější z celé knihy. Špatné hodnocení je zejména kvůli konci, kdy jsem očekával nějaký final s vdovou a né sáhodlouhý popis požáru, který mi připadal, že byl přidán jen z důvodu historické akurátnosti ale ději nepřinesl nic zajímavého.
!!! možné SPOILERY !!!
zakoupena ve výprodeji v Dobrovském...na základě anotace a pak jsem taky mrkla na hodnocení tady na DK...kmentáře předem nečetla ;)
sever já můžu, historii také, takže hurá do toho...hned úvodní kapitolkou ve mě hrklo - copak, půjde snad o detektivku ? a né...jen toho násilí prostě bylo občas trochu víc...také víc pudů, bídy, zimy, špíny, ať už tělesné či duševní...přelom 18-19.století v Evropě - srovnání Dánska a Norska s Grónskem..pod rouškem misijní činnosti bují spíše tělesný chtíč, manipulace, zneužívání...a Bůh je odsunut někam daleko..v nejčistší podobě ho nachází ti nejmenší a nejposlednější....a zajímavým způsobem pak samotní Proroci, kteří dali jméno i celé knize...
Líbilo se mi, jak byla kniha postavena na reálných osobnostech a historii...pak kousek fikce a kdoví, zda to takhle nemohlo být ?? Psaná zajímavým stylem, bez přímé řeči..zvykla jsem si rychle...a tak nějak jsem si i zvykla na přeskakování v čase...a na mizérii - s Mortenem ( mimochodem celou dobu jem váhala, jaký vztah k němu zaujmout střídavě mě děsil, štval a občas jsem ho i chápala a fandila mu..) jsem se kroutila zimou, setřepávala ze sebe vši, kázala, četla, utěšovala, vzdělávala se, utíkala a vracela se...
trnula jsem při jeho výstřelcích (sexuální nevybouřenost v mládí, manipulace s Abelone...), čekala na rozuzlení příběhu s vdovou, hledala odpuštění....každý den jsem se těšila na pokračování a byla jsem zvědavá, jak celé tohle grónské dobrodružství/resp. život a dílo Mortena Falcka Pedersena dopadne...
o životě domorodců jsem se zas tolik nedozvěděla, jak jsem čekala, ba místy jsem měla pocit, že navzdoryy silnému obsahu kniha přeci jen klouže po povrchu...ale jisté pocity z ní utkvějí nadlouho. (požár v kolonii, Marie Magdalena a Habakuk, kovář , paní Haldora a dítě, pastor Oxbol, Bertel Janssen a jeho život..) A konec ? naprosto uspokojivý ;)
Rozhodně doporučuji k přečtení...
Kniha obsáhlá, až moc, na úkor čtivosti. První část mne velmi zaujala - odchod norského hrdiny do Kodaně 80. let 18. století, jeho teologická studia (více se ale dozvíme o jeho zálibě v Rousseauovi, pitvách a děvách). Kodaň té doby je hnusné smrduté smetiště jak co do objektů, tak lidí. Spíše z důvodu, že nemá hrdina vlastně žádný plán do budoucna, nechá se uplacírovat jako pastor do Grónska. Cesta lodí byl pořádný zážitek, výborně popsáno. Ale po příjezdu najednou skočíme rovnýma nohama do druhé části, o šest let později, a tam jsem začala tápat - proč nevíme, co se dělo od začátku pobytu, jak se zorientovat, co nám hrdina dělá na útesu - zase (tam jsme byli ve stejný moment na prvních stranách knihy). Pak se postupně - na dalších stech stranách - vracíme pečlivě k jeho letům v Grónsku (zajímavá forma: jednotlivé příběhy pod hlavičkou jednotlivých přikázání, jak je vykládali místní pastoři), ale moje pozornost a zájem už byly nezdravě narušeny a počáteční nadšení odplulo daleko.
Forma pro mne zvláštní (mj. přímá řeč přímo v plynulém textu, bez jakéhokoli oddělení), doba a místo zajímavé, ale vskutku ohavné, po všech stránkách. Občas to ale bylo i vtipné, např. když manželka místodržícího chtěla začít pěstovat zeleninu - rýčem do skalnatého podloží se tedy nikam nedostali, takže prostě nechali přivézt zeminu z Dánska lodí...
Nic pro mne. Někdo mi ji doporučil, tak jsem si ji půjčila. Začalo to slibně, ale velmi rychle to skončilo. Hnus, smrad, chtíč, rozervaný hlavní hrdina, nic, co bych na sebe chtěla nechat působit.
O Grónsku nic nevím, a nic jsem se nedozvěděla, jen, že se všichni rozhodli "uchlastat a usouložit k smrti". U toho být nemusím
Ale co mě tedy naprosto dostalo, byla čilá výměna korespondence mezi státy či světadíly, v roce 1787 a okolo, tak z toho by si Česká pošta měla vzít příklad...:-)
Nehodnotím, nepřísluší mi. Nejsem dobrý čtenář této knihy.
Syrové.Smutné.Živočišné.Severské.Víra.
Fanatismus.Střet kultur.Násilná kolonizace.
Špinavá skvrna v historii Dánská.
Hlavní postava knihy je antihrdina, který na misii konečně dospěje a nalezne sám sebe.Není však cena za to příliš vysoká?
Název a rozsah knihy vzbuzuje očekávání, že půjde nejspíše o dlouhý košatý příběh "odněkud ze severu", v němž bude hrát významnou roli otázka víry. To je částečně pravda, ale do jisté míry také omyl.
Kim Leine umí vyprávět, brilantně a zjevně s chutí, strohým stylem s citem pro detail si rychle získá a pak udržuje pozornost. Kromě jiného do někdy poměrně naturalistického vyprávění zapojuje všechny myslitelné a představitelné smyslové vjemy a tělesné pochody, což má ve výsledku velmi sugestivní účinek.
Kniha je pro mě silná a přínosná tam, kde se zdá, že autor vychází z přímých osobních zkušeností ze svého pobytu v Grónsku nebo z reálných historických záznamů a svědectví. Obrázek Grónska dobývaného Dány před zhruba dvěmi staletími působí velmi autenticky, ale také smutně, pochmurně až depresivně.
Bohužel, tam kde dostává slovo fikce, což se týká zejména konkrétních postav, nedrží příběh srozumitelně pohromadě.
Nejvíce pak ústřední postava - pastor Morten Pedersen (Falck).
Jeho rozhodnutí a jednání jsou často zbabělá, nahodilá nebo účelová, což by nebylo úplně na škodu, možná právě naopak - nic méně jak se jeho víra (pokud tedy nějakou skutečně má - teologii vystuduje z rozhodnutí jeho otce a do Grónska jede nebo spíše utíká díky shodě okolností) s takovými zvraty vyrovnává se vlastně nic podstatného nedovíme. Kapitola s výpisem z deníku, která se pro takové dovysvětlení vhodně nabízí, mi připadá jen jako potvrzení jeho vnitřního chaosu, který ho provází po celou dobu co jsme s ním. Výjimkou mělo snad být jeho působení u "proroků", které vrcholí jakýmsi léčitelským uzdravováním "pastorskou" rukou - což by bylo možné čekat spíše od "šamana" Habakuka. Postavy, které dostaly menší prostor paradoxně vyznívají o něco věrohodněji.
Kniha je tak pro mne hlavně obrazem a záznamem dánské koloniální a s ní spojené misijní činnosti v Grónsku z přelomu 18. a 19.století a rozumím jí také jako dánskému vyrovnávání se s minulostí.
Otázka osobní víry (jakékoli z postav), rozdílnosti odlišných spiritualit, duchovního dialogu (či zde spíše souboje) by vzhledem k složitosti bylo téma spíš pro úplně jinou knihu. Trochu odvážnější pokus o odpověď by této ale jistě slušel.
Leine své proroky a Grónsko 18. st. popsal úžasně surrealisticky, uvěřitelně (víme, že tento norský Dán v Grónsku nějakých 10 let žil), fascinujícím a současně nechutně odpudivým způsobem. V Dánsku jsem žila a Grónsko jsem několikrát navštívila. Grónsko už vypadá jinak a Dánové jsou také jiní. A přesto to tam někde je stále cítit, jako hluboká, zasunutá vzpomínka. Věřím proto, že takhle to opravdu mohlo být. Bohužel pro Dány. Bohužel pro Gróňany. Je to ta z knih, kdy mnohokrát už nechci, ale musím. Dokonce se jí nemůžu dočkat. Je totiž geniálně napsaná a nabízí fascinující příběh. Hnus, bída a násilí většinou člověka samy o sobě normálně nepřitahují. Vážně skvělé dílo. Nebýt toho závěru, byla by dokonalá. Ovšem skvělá mi úplně stačí.
Zima, smrad, vlhkost, plíseň, procesí vší, které se při bohoslužbách rozprskávají v ohni, kam je hází věřící hltající Boží slovo... Svrchovanost Dánů na území Grónska vs. bezpráví domorodců. Všemohoucnost protestantských církevních předáků mezi domorodci lačnícími po křtu. To vše v kontrastu s teplou zalesněnou dánskou pevninou se svými civilizačními vymoženostmi 18. století. Podivný hlavní hrdina, který stále dělá překvapivá rozhodnutí. To vše smícháno umně autorem do směsice skvělého čtiva, které vtáhne nejen do děje, ale i do prostředí a atmosféry, a zanechá v duši silnou stopu.
Hodně ponuré. Studené, smutné, místy na mě až příliš explicitní (hlavně co se fekálních úseků týče, na to já si teda moc nepotrpím). Hlavní hrdina byl zpočátku nesympatický až běda, postupně, když se jeho osobnost a motivace k činům víc poodkryje, je nesympatický trochu míň. Není to napínavý ani vzrušující nebo akční příběh a přesto jsem přečetla dost rychle, skoro by se dalo říct „jedním dechem“. Je to jedna z těch knih, které když se poddáte a necháte ji na sebe působit, tak se vám odmění.
Prečo som čítanie Prorokov z Fjordu věčnosti tak dlho odkladal? Prečítal som si úvod a hovorím si: „fúú, tak na toto teraz vážne nemám chuť“. Mal som si prečítať aspoň pár viet aj z ďalšej kapitoly, celkom určite by som tú chuť bol dostal!
Proroci sú vynikajúci román. Neobvyklé a pre mňa veľmi príťažlivé prostredie, neošúchaný, hlbší dej s presahom. Je napísaný veľmi pútavo, občas možno trochu nechutne detailne. A drsne – po jednej z kapitol som knihu zavrel s tým, že na ten večer mi morálneho hnusu už stačilo. Ale celé to dohromady veľmi pekne pasuje. Navyše, nie je to len o príbehu, rád sa pozerám autorom „na prsty“, na to ako román stavajú. A po formálnej stráne by som zaradil Prorokov k dielam priam geniálnym. Chronologicky autor začína od konca, preskakuje na úplný začiatok, aby zas popísal situáciu tesne pred záverečnou (či úvodnou?) scénou a všetky tieto udalosti v tele príbehu pospája. Kapitoly sú vždy datované, takže postupnosť udalostí možno ľahko odsledovať. A na koniec bonus – koniec nebol koniec, ale ide sa ďalej až ku koncu definitívnemu. Wow. A ďalší wow za štruktúru – popísať príbeh kňaza v kapitolách podľa 10 Božích prikázaní, body k dobru za invenciu!
Predsa len ma však škrie, ako Leine s krásnou knihou nakoniec naložil. Posledných sto strán bol už proste iný príbeh, keby poslednú pätinu knihy zredukoval do kratšieho, ale úderného záveru Proroci z Fjordu věčnosti by sa u mňa zaradili medzi top čítanie za poslednú dobu. Naozaj veľká škoda toho roztečeného konca...
O Grónsku na konci 18. století jsem neměla vůbec žádnou představu. Teď už jsem si jistá, že je to jedno z posledních míst, kde bych se chtěla ocitnout, a to hlavně kvůli všudypřítomné zimě, špíně a smradu. Ošklivé prostředí, velmi nesympatický hlavní hrdina a vyprávění příběhu podivně přeskakující v čase. A přesto tu knížku nějak nemůžu dostat z hlavy...
Proroci byli pro mě neuvěřitelným čtenářským zážitkem. Autor vytvořil na poměrně jednoduchém příběhovém půdorysu velmi efektní a rafinovanou stavbu. Aby román zafungoval, je třeba být při čtení stále ve střehu, protože nepostupuje chronologicky. Navíc se v postupně mění i styl vyprávění. Většinou sledujeme příběh Mortena, ale v několika částech je nositelem příběhu Bertel, některé části představují deníkové zápisy. Někdy není hned zcela patrné, o kom se zrovna píše, čehož je originálně využito v závěru. Čtenářův komfort je navíc narušen absencí úvozovek, je tedy nutné pozorně sledovat i tuto skutečnost. Ve druhém plánu absence přímé řeči navozuje zajímavý zcizující efekt, který udržuje čtenáře v určitém odstupu od postav a děje.
Děj samotný je "klasickým" příběhem o sebeidentifikaci hlavního hrdiny a hledání "jeho místa na světě" zasazeným do kontextu a reálií kolonizace divokého Grónska. Základním konfliktem je pak kromě střetu odlišných kultur i vnitřní boj Mortena Falcka mezi (jeho vrozeným) liberalismem a (vnuceným) náboženským dogmatismem.
Je poměrně obtížné (alespoň zpočátku) najít k hrdinovi sympatie, protože jeho charakter není jednoznačný a prochází bouřlivými proměnami. Nicméně s přibývajícími stránkami se s ním čtenář sžije dokonale a dokáže už pochopit i předvídat jeho motivace a jednání.
Proroci jsou mnohovrstevným románem, na který je třeba se soustředit, aby vynikly jeho kvality naplno. Tuhle knihu nelze číst "jen tak". Pak vám bude odměnou hluboký zážitek.
Proroci z fjordu Věčnosti
(SPOILER) Chtěla jsem trochu vystoupit ze své komfortní zóny a zřejmě jsem se nechala trochu unést skvělým hodnocením. Knihou jsem se pročítala s velkým sebezapřením. Prostředí a téma bylo zajímavé, ale nějak to prostě nefungovalo. Nejspíš by se dalo říct, že děj plynul tak pomalu jako primitivní život na ostrovech severu. Místy to bylo velmi bizarní, ale potrat střelným prachem, to byl tedy vrchol. Mimochodem, pacientka přežila. Jenom náš misionář přišel o půlku vlasů a málem o oko. Studoval přece tak trochu i medicínu. Lovil mrtvoly z kanálů a prodával je na pitvy, takže tomu musí rozumět.