Proslýchá se
Ivan Wernisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11516/mid_proslycha-se-Doz-11516.jpg
4
14
14
Básnická sbírka, jejíž první vydání z roku 1996 z knihkupeckých pultů vymizelo již dávno, vychází nyní v druhém vydání. Kniha vznikla během Wernischova ročního berlínského pobytu a je mimořádně pečlivě komponovaná. Vedle receptů již osvědčených nalezne čtenář v knize též postupy, jež by od Mistra českého blábolismu čekal stěží. Ku příkladu pravé české haiku nebo parafráze indiánských modliteb. Inu, proslýchá se... Sbírka Proslýchá se tvoří první část trilogie, jejími dalšími částmi jsou Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (1997, 2000) a Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (2001). 2. vydání.... celý text
Přidat komentář
Kniha je rozdělena na 4 části ... ve třetí části se opakuje jedna a ta samá báseň dokola (akorát má pokaždé jiný název :) ) ... jinak se to četlo za mě skvěle ... kniha obsahuje jak básně, tak něco na způsob divadelních inscenací ... ale i krátké příběhy, některé jsou docela i vtipné ...
Ivan Wernisch: Sen (IV)
Vyjde před dům, udělá pár kroků a vzpomene si, že nechal doma cigarety. Vrátí se, zuje boty, svlékne kabát a lehne do postele. Stejně nechtěl nikam jít.
Autorovy další knížky
| 1965 |  Zimohrádek |
| 1992 |  Doupě latinářů |
| 1961 | Kam letí nebe |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
„Už nezpívám písně
a nikdy žádnou nezazpívám,
protože jsem chromec, nenajdu nic,
z čeho by se dala udělat píseň,
na moře se už nedostanu
Když byl naposled podzim,
díval jsem se na svou loď
a bylo mi smutno tam dole na břehu,
tam dole jsem si přál,
abych byl zdravý muž“
Moje první setkání s dílem Ivana Wernische (nepočítám teď průběžnou letmou zkušenost s písňovými texty) bylo vybrané namátkou, ale nedopadlo vůbec zle. Víc mě tentokrát těšila poezie než bizarně-absurdní próza (ale nic proti ní!), zvlášť zaujat a osloven jsem byl u variací na motivy tvorby přírodních národů, to mě úplně přeneslo...
Ukládám si jméno známého autora do paměti jako objekt vhodný k dalšímu literárnímu prozkoumávání.
„Vítr zafoukal
a nahoře,
tam nahoře,
až nahoře,
nad komínem cihelny
se zakymácela bříza,
jako by tam stál člověk
Sevřelo se mi srdce“