Proslýchá se
Ivan Wernisch
Sbírka Proslýchá se tvoří první část trilogie; jejími dalšími částmi jsou Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (1997, 2000) a Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (2001).
Přidat komentář
![Ronnie68 Ronnie68](https://www.databazeknih.cz/img/users/56_/56411/m_56411-KxW.jpg?v=1488828853)
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
Kniha je rozdělena na 4 části ... ve třetí části se opakuje jedna a ta samá báseň dokola (akorát má pokaždé jiný název :) ) ... jinak se to četlo za mě skvěle ... kniha obsahuje jak básně, tak něco na způsob divadelních inscenací ... ale i krátké příběhy, některé jsou docela i vtipné ...
![varanbooks varanbooks](https://www.databazeknih.cz/img/users/88_/88115/m_88115-QdI.jpg?v=1459855066)
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
Ivan Wernisch: Sen (IV)
Vyjde před dům, udělá pár kroků a vzpomene si, že nechal doma cigarety. Vrátí se, zuje boty, svlékne kabát a lehne do postele. Stejně nechtěl nikam jít.
Autorovy další knížky
1965 | ![]() |
1992 | ![]() |
1961 | ![]() |
1990 | ![]() |
1985 | ![]() |
„Už nezpívám písně
a nikdy žádnou nezazpívám,
protože jsem chromec, nenajdu nic,
z čeho by se dala udělat píseň,
na moře se už nedostanu
Když byl naposled podzim,
díval jsem se na svou loď
a bylo mi smutno tam dole na břehu,
tam dole jsem si přál,
abych byl zdravý muž“
Moje první setkání s dílem Ivana Wernische (nepočítám teď průběžnou letmou zkušenost s písňovými texty) bylo vybrané namátkou, ale nedopadlo vůbec zle. Víc mě tentokrát těšila poezie než bizarně-absurdní próza (ale nic proti ní!), zvlášť zaujat a osloven jsem byl u variací na motivy tvorby přírodních národů, to mě úplně přeneslo...
Ukládám si jméno známého autora do paměti jako objekt vhodný k dalšímu literárnímu prozkoumávání.
„Vítr zafoukal
a nahoře,
tam nahoře,
až nahoře,
nad komínem cihelny
se zakymácela bříza,
jako by tam stál člověk
Sevřelo se mi srdce“