Proti lidem a osudu
Alfred Schirokauer
Princ Jindřich se vzdá svého postavení kvůli zpěvačce Betyně. Jejich manželství trvá krátce, Betyna zemře během nehody na lodi. Jindřich je natolik štván bulvárem, že se rozhodne vyhledat podřadnou práci v místě, kde ho nikdo nezná a aby zapomněl na svou ztrátu. Postupně se dostává do stále nebezpečnějších míst. Čtenáři mohou sledovat přerod romantika plného ideálů v tvrdého, surového muže, který často bojuje o svůj život. Červená knihovna ovšem své hrdiny nenechá bez šťastného konce.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2011 | Lukrecia Borgia |
2009 | Messalina |
1934 | Proti lidem a osudu |
1925 | Mirabeau |
1930 | Mezi láskou a manželstvím |
Kniha má hodně prvků dobrodružného románu, který není můj šálek kávy (hledači zlata, výprava do Aljašky, surové popisy zabíjení lidí a zvěře...). Zřejmě adekvátně tomu, že je autorem muž. Kniha se čte rychle, není komplikovaná, má jednu linii příběhu. Je zde mnoho historických reálií, příběh se odehrává kolem roku 1930. Pro mě zde byli dva krásné milostné příběhy - jeden naivní a slepý, druhý vyzrálejší a pevnější. Je asi adekvátní, že román postupně upadá do zapomnění.
"Vyrostl jsem z této velké bolesti, přemohl jsem ji, jako lidé vůbec přemohou každou bolest. Jsou-li to ovšem lidé schopní života. Je to tak. Každá velká bolest má různá východiska. Buď člověk bolest ta přemůže, že nesnese dalšího života a odchází za milovanou osobou dobrovolně, nebo přemůže jeho slabost silná smrt. Nebo přemůže bolest sám a volí život. Přemohl jsem bolest teprve teď a již tehdy jsem volil život. Volil jsem život, aniž bych uvažoval, volil podvědomě, ze silného instinktu. V tom bylo celé rozřešení. Kdo volí život, musí jej prožívat. Žil jsem v New Yorku, v Aljašce, v San Francisku. Dosud jsem je prožíval jen položivotem, který vlastně byl jen strádáním. Nebol to život, nebyla to smrt. Jedno, ani druhé. Ne ne, chcete-li žíti, pak chce žít skutečně, prožívat život v celé kráse, v celé jeho hlubokosti, v plném štěstí, v plné jeho nádheře."