Proti přesile
Walter Mosley
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229091/mid_proti-presile-229091.jpg
5
14
14
Každý den, co jsem byl ve vězení, jsem buď nějaký zločin spáchal, nebo se stal jeho obětí. Jakmile přijdete do vězení, už tam patříte, říká o sobě Socrates Fortlow, který si v kriminálu odkroutil sedmadvacet let za vraždu a znásilnění. Osm let po propuštění teď žije v opuštěném dvoupokojovém domečku v zoufale chudém ghettu Los Angeles, kde si vaří na plotýnkovém vařiči, sbírá lahve a zápasí se svými démony. Má-li jako černoch žít na okraji bílého světa poctivým životem, musí zkrotit svůj obrovský vztek i sílu rukou, které by dokázaly skály lámat, a každý den bojovat o zbytky sebeúcty. Walteru Mosleymu se v této sbírce čtrnácti propojených povídek podařilo v lyrické i drsné próze zachytit rytmus života na předměstí Watts, kde v americký sen věří už jen ti nejnezdolnější optimisté. Kniha byla zfilmována v hlavní roli s Laurencem Fishburnem a HBO nyní na základě všech tří sbírek se Socratem Fortlowem připravuje televizní seriál.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , ALDENTEOriginální název:
Always Outnumbered, Always Outgunned
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Každá povídka mě pohltila, u každé byla nějaká emoce. Rozhodně si ji za čas přečtu znovu.
Walter Mosley prostřednictvím svých povídek zpracovává myšlenky, které se každému z nás často honí hlavou. Dává jim konkrétní tvar a uklidňuje čtenářovu mysl domněnkou, že lidskost má v moderní společnosti stále ještě místo. Už jen proto, že tu společnost tvoříme my sami svým jednáním.
Zvláštní je, že nás o tom přesvědčuje postava, jež strávila takřka třicet let ve vězení za znásilnění a vraždu. Ale možná právě ta ztráta svobody, uvědomění si vlastního selhání a následné rozhodnutí být lepším člověkem, je přízračným kouzlem celé sbírky. Oceňuji, že autor nemoralizuje a nevidí svět černobíle, ale s mnoha odstíny barev. Člověk se ze svých chyb má poučit, ne se jich zaleknout, nebo se jimi nechat zničit. A špatné věci zůstávají špatnými, i když si je obhájíme všelijak.
Naneštěstí prakticky všem povídkám chybí závěrečné vyvrcholení, které by epizodám nasadilo korunu. Faktem je, že pointou tu bývá často život sám, ale přesto se nemohu zbavit lehkého zklamání nad promarněným potenciálem.
Toto byly skvostné povídky.