Proti systému!: Český radikální konzervativismus, fašismus a nacionální socialismus 20. a 21. století
Antonín Háka , Jan Rataj
Kniha přináší z větší části doposud nezpracovaný pohled na českou antisystémovou krajní pravici v jejím více než stoletém vývoji. První část sleduje odmítavou reakci českého radikálního konzervativismu, fašismu i nacionálního socialismu k demokratické modernizaci české společnosti v meziválečném období a následný politický debakl těchto proudů po Mnichovu 1938 a za druhé světové války. Druhá část vymezuje směry, aktivity a příběhy čelných politiků současné české krajní pravice. Ukazuje na kontinuitu české krajní pravice s minulostí a zároveň dokládá její diskontinuitu na schopnosti přizpůsobit antisystémové a rasové koncepce podmínkám a konfliktům globalizované liberální demokracie 21. století. Stále razantněji se projevuje odklon od někdejší svárlivé nacionální uzavřenosti k nadnárodní krajně pravicové solidaritě a spolupráci v duchu tzv. bílého evropanství. Publikace je určena nejen odborníkům z různých vědních oborů a profesí (soudobé dějiny, moderní politické vědy, bezpečnostní oblast), ale i učitelům a studentům, kteří pociťují v dané problematice deficit adekvátní odborné literatury. Konečně, mnoho podnětného může přinést i pracovníkům státních institucí a veřejné správy, politikům, novinářům a všem zájemcům o konkrétní a živé problémy demokracie, autoritářských a totalitních systémů.... celý text
Přidat komentář
Slušný a ojedinělý přehled, jemuž sráží hodnocení velmi ledabylá editace, která měla mnohé mouchy, které se do výsledného materiálu dostaly, v procesu vychytat. Například autoři různě nepochopitelně odbíhali od tématu a své expertízy, když se u tématu protiromských demonstrací DSSS snažili na půl stránce všeobjímajícně analyzovat problémy s integrací Romů v ČR -- jak to souvisí s politologickou analýzou geneze české krajní pravice, netuším. Za nevhodné pak považuji i ostré a nekultivované vymezování se vůči akademikům, s nimiž autoři nesouhlasí. Fenomén mainstreamizace a kultivace krajní pravice, mnohem zásadnější, než DSSS a mrtvá neonacistická scéna, je kraťoučce naznačen v závěru, v rámci knihy samotné však velice hmatatelně chybí (Například SPD Tomia Okamury se v knize skoro nezmiňuje). Celkově podle mě bohužel nevyužitá příležitost, byť oboroví nerdi se na své jistě přijdou