Protivný sníh
Antoni Morell
Umělecky náročná novela andorrského spisovatele na komorním příběhu staré ženy a jejího vnuka přehlíží vývoj země a převratné společenské změny ve 20. století. Zajímavě koncipovaná novela nechává v monolozích babičky, staré, na tradicích lpící venkovanky dožívající svůj život ve velkoměstě, a jejího nejoblíbenějšího vnuka, proběhnout téměř celé dvacáté století se všemi postupnými změnami, které se odrazily v životě rodiny. Oba hrdinové si v jednotlivých kapitolách promítají svá setkání, vracejí se k nim, a při každém dalším si z něho odnášejí kromě pocitu vzájemné lásky a sounáležitosti i naléhavý pocit nezbytnosti rodové paměti. Generace pravnuků pak už nedokáže plně pochopit svět svých předků, jako dědictví mu však zůstává vztah k rodné zemi a vědomí vlastní identity. Monology hrdinů tvoří formálně roztříštěnou, téměř snovou mozaiku vyprávění, v němž se překrývají časové roviny, často i hlediska vypravěčů, a teprve v závěru knihy ústí ve výsledné poselství.... celý text
Přidat komentář
Čítať Morellovu knihu je ako brodiť sa vyše polmetrovým závejom snehu. Musíte síce prejsť len smiešnych 113 metrov, no každý jeden krok je boj. Trpíte, potíte sa, nikdy nezvládnete viac než pár krokov a následne si musíte odpočinúť celé hodiny, ba i dni. Nie raz vás počas cesty napadne, či vôbec stojí za to v tejto tortúre pokračovať a či sa na to radšej nevykašľať a nevrátiť sa späť vo vlastných stopách, skôr než budete už príliš ďaleko a vašu únikovú trasu nezaveje čerstvo napadnuvší sneh. Strácate sa v tej nekonečnej bielobe, orientačný zmysel vypovedá službu – už neviete kde je vpravo, vľavo, hore, či dolu. Kráčate stále vpred, no nerobíte tak preto, že by vás to bavilo. Je to len čistý inštinkt. Vaše nohy sa kladú jedna pred druhú úplne automaticky, bez vášho vedomého pričinenia. Ste v tranze, nevnímate nič, nechápete, viete len jedno – chcete aby to skončilo, a je jedno ako. A keď napriek tomu všetkému vytrváte a dôjdete až do cieľa nepocítite žiadne uspokojenie, nepríde katarzia, ani sa vám neodhalí hlbší zmysel toho všetkého, ktorý by aspoň spätne obhájil všetku tu námahu tej zdĺhavej cesty. Neosvieti vás poznanie, nedorazí pocit, že to stálo za to. Ste len zničený a unavený, príliš unavený aj na to, aby vás potešilo, že ste to zvládli, že to konečne máte za sebou. Viete len jedno – túto cestu, skrz všetok ten protivný sneh, si už nikdy nezopakujete.
Ak to všetko znie vašim ušiam ako ohromná zábava je toto kniha pre vás. V opačnom prípade však radšej siahnite po nejakej inej, zababušte sa s ňou v teple domova do deky a počkajte si kým príde odmäk.
Pro někoho se může jednat o těžkopádné čtení, ale já jsem dokázal přečíst knihu během dvou večerů bez žádných svízel. Jak již bylo zde řečeno, kniha pojednává o nádherném vztahu vnuka a babičky, oba vyrůstali za zcela odlišných okolností a v jiných kulturních podmínkách, no a pak je tu také sníh. Ve vyprávění babičky je vidět životní zkušenost a zejména tradice jistě krásného státu Andorra. Čtenář se tak může dozvědět některé informace o tradicích nad nimiž mu bude rozum stát.
Nádherná a atmosferická kniha kterou doporučuji přečíst někdy v období leden-únor v blízkosti okna, aby měl čtenář výhled na padající sníh.
Sonda do života malých ľudí v malej Andorre. V spomienkach babičky, ktoré prenáša na svojho vnuka vystupuje stará Andorra, jej tradičné zvyky, zvláštny postoj k autoritám, odkazy na drsnú horskú krajinu a špecifické vnímanie dejín z pohľadu malého národa, v celej svojej histórií "hrajúceho šachy" s mocnejšími susedmi. Vystupuje tu aj otázka výmeny generácií, akási snaha o prenos skúseností starých na mladých.
Po formálnej stránke ide o dosť náročné dielo, napr. striedajúce sa časy dosť sťažujú pochopenie kontinuality deja. Pri takejto útlej knižke sa s tým ale dá vcelku dobre popasovať.
Protivný sníh se mi četl dost špatně. Není zde žádná dějová linie, až po přečtení celé knihy dojde k propojení jednotlivých částí a čtenář ví, na čem je. Je zde skvěle popsaný (na dnešní dobu až neuvěřitelný) vztah mezi vnukem a babičkou. V celém dílku je patrná láska k rodné zemi.
Ne, není to žádné čtenářovo mučení, ale kniha k hlubokému zamyšlení nad střetem generací, staré a nové doby, toho, co si máme vzít z moudrosti našich předků. V novele popisované andorské reálie jsou velmi specifické a samozřejmě je nemůžeme zcela převzít i k nám. Hlavní hrdina Eugeni musel asi sám zestárnout, aby pochopil myšlenkové pochody a poselství jeho babičky.