Protože bloudíme, je o čem mluvit
Jan Žaloudík , Jaroslava Sladká
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432412/bmid_protoze-bloudime-je-o-cem-mluvit-QI6-432412.jpg
4
19
19
Český lékař, politik a emeritní ředitel Masarykova onkologického ústavu Jan Žaloudík je expertem na boj s rakovinou. Celý život zasvětil hledání vhodného druhu léčby pro konkrétní pacienty a možností, jak lépe zajistit onkologickou péči a prevenci pro všechny. Rozhovor, jejž s ním vedla Jaroslava Sladká, se nevěnuje jen medicíně, ale představuje i občana Jana Žaloudíka: děkana, senátora, rybáře a moravského patriota s trochu kacířskými názory na svět.... celý text
Přidat komentář
Pana profesora jsem slyšela mluvit a mluvil moc hezky. A tak jsem si řekla, proč ne, něco si o něm počtu. A bylo to takové milé a pokorné, text se mi četl dobře, vyjma pár pasáží, které byly na mě až příliš prošpikované metaforami. Spoustu jsem se toho dozvěděla, je to zase jiný názor, než jaký obyčejně slýchávám, ale pan profesor ten svůj předkládá nenásilně a cítím z toho tu moudrost a životní zkušenost. Po přečtení se cítím tak pohodově, je to moc fajn pocit. Děkuji za tuto knihu.
Upovídaný pán, ten toho semlel, až z toho šla chvílemi hlava kolem, :-) ale sympatický člověk, vnoučata mohou být na dědu právem hrdá.
Přečteno s vypětím všech sil... byl jsem zvědavý hlavně na otázky kolem onkologie, té v knize však nebyla ani jedna třetina. Nicméně chápu, jeho život není pouze onkologie. Možná panu doktorovi křivdím, ale z každé stránky jsem měl silný pocit, že rozhovor byl veden pouze formou e-mailu, kdy pan doktor měl spoustu času vymyslet si co možná nejbarevnější, a často zbytečně co nejdelší odpověď...
„Stále viac sa hovorí predovšetkým o farmakologických alebo technických výdobytkoch, ale menej o biológii nádorov, v ktorej sa skrýva mnoho otázok, ale taktiež inšpirácie pre nové liečebné postupy.“
Opäť jedna z kníh, ktorú nelze tak hodnotiť, ale je určite pre širšiu verejnosť než kniha o skutočnej onkochirurgii s desivými obrázkami, na ktorých nechýbajú vidly:D
Rozhovory s profesorom ma viedli k zamysleniu sa nad tým, že by nebolo na škodu takúto pekelnú tému dostať do bežnej formy edukácie, kam patria rovnako desivé drogy či AIDS... Snáď nezostanem pri špekuláciách. Ale skutočným kasovým trhákom by bolo natáčanie bunkovej signalizácie v ľahšej forme:D je to veľká škoda, mohol by vzniknúť veľký formát so zmyslom pre humor, šírilo by to osvetu, veď keby ľudia vzhliadli diel seriálu "Strážca genómu", hlavný hrdina tumorsupresorový gén p53, ešte aj butiky by zarábali na tričkách s p53 a konečne by mal Emcnadruhú či "density is destiny" svojho konkurenta:D
Kniha mě zaskočila jazykem: pan profesor se vyjadřuje svérázně až výstředně, květnatě, užívá slovní hříčky. V součtu to na mě bohužel působilo trochu šroubovaně a ne moc srozumitelně, nečetlo se mi to úplně dobře. Pokud tedy nebudu hodnotit aktivity a názory pana profesora (obojí mi docela konvenovalo), ale literární hodnotu díla, musím říct, že jsou i lepší knihy rozhovorů. Tohle je takový průměr, ale díky osobitému jazyku si ji budu pamatovat.