Prsatý muž a zloděj příběhů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104447/bmid_prsaty-muz-a-zlodej-pribehu-657c393546e10.jpg
4
735
735
Prsatý muž série
1. díl >
Josef Formánek (* 1969) spoluzaložil geografický magazín KOKTEJL, jako jeho reportér procestoval více než třicet zemí světa. V roce 2003 debutoval románem Prsatý muž a zloděj příběhů, který se stal nejúspěšnějším debutem, po velké čtenářské odezvě nyní vychází již v 10. vydání. v roce 2004 napsal knihu Létající jaguár. Na podzim 2009 vyšel jeho dlouho očekávaný román Mluviti pravdu – Brutální román o lásce k životu, který se již několik týdnů po vydání stal bestsellerem, dosud se jej prodalo přes 25 000 výtisků. 10. vydání... celý text
Přidat komentář
Tento příběh vás upoutá a budete chtít vědět stále víc...a to i po přečtení knihy
Co si budeme povídat... Tahle knížka se Formánkovi povedla. Nedokázal jsem se vcítit do hlavní postavy, ale vůbec ničemu to nevadilo. Myslím že je to dílo mimo žánry a škatulky které stojí za přečtení, ale možná je můj dojem umocněn tím, že jsem do knížky mnoho nadějí nevkládal.
Příběh o né přiliš úspěšném podnikateli, kterému se vše bortí. Knížka se četla dobře, jen posledních sto stránek bylo už na mě moc. Připadalo mi už ke konci knížky už chybí ten sprád... Není to knížka, kterou bych zatratila, ale zároveň to není knížka, ke které se někdy budu vracet.
Směsice povídání, humoru, fantazie, různého mixu, všedního života, dobrodružství, poučení i šamanské moudrosti.
Sice jsem první knihu Formánka četl až nakonec po jeho třech následujících, ale alespoň vím jak autor začínal.Je těžké komentovat něco co při čtení sám nechápu a k pasážím se vracím a znovu si je probírám a hledám co bylo předtím. Kniha plná pasáží kde Vás vůbec nepřekvapí že postava Zajíce mluví s bohem nebo je duše mimo tělo a přetahuje se s ďáblem. Vše je jak má být a ani jedinkrát mne nenapadlo, že něco není v pořádku. Od Formánka jako autora jsem nenašel nic co bych nemohl doporučit a co bych jako knihu poslal dál, pěkně zůstane v knihovně s ostatním.
Velice poutavé čtení s úžasným příběhem především k zamyšlení... Už se těším na další autorova díla...
První autorova kniha mě zaujala natolik, že se ihned stal mým nejoblíbenějším autorem, úžasný příběh!
Moc se mi to líbilo, bylo to čtivé, napínavé...až na ten konec. Jako by autor nevěděl, co dál napsat, přestalo ho to bavit a chtěl to mít z krku, tak to takhle podivně utnul...přesto dávám 4*
Knihu som si požičala po tom, čo som v rádiu začula útržok rozhovoru s autorom. Očakávala som zaujímavý cestopis, ale sklamala som sa. Hlavná postava mi bola krajne nesympatická aj tým, že bola ochotná súložiť bez výčitiek s kdekým. Keď sa na scéne objavil démon a hlavný hrdina s ním uzavrel dohodu, bolo to na mňa príliš a prestala som čítať. Súhlasím s leami.
Tak tuhle knihu jsem brala jako pomstu od toho, kdo mi ji daroval. Příběh člověka, který je k ničemu a ještě o tom píše. Nemá peníze, podnik mu krachuje, tak odjede do světa a tam zmoudří. Spousta filozofických myšlenek a spousta prázdna. Jo, a pro zájemce samozřejmě trochu sexu. Dočetla jsem jen proto, že jsem doufala, že nakonec umře, protože co s ním...
Cestopisný příběh, který mě tak úplně neoslovil, bohužel. Byl to vlastně takový mišmaš, cestopis, magično, nadpřirozené prvky, román. Na mě prostě až velký zmatek všeho a vlastně ničeho. Celá knížka na mě působila jako by byla psaná na sílu, na splnění zadání a hotovo, bohužel se to autorovi (velkému cestovateli) vůbec nepovedlo a za mě ztráta času, navíc ani hlavní hrdina není kapánek sympatický. Knížku k přečtení nedoporučuji.
Formánek je dobrý v prvních dvou částech románu, je silný v popisu chodu časopisu i cesty do Indonésie, jenže v okamžiku, kdy do děje vstoupí Ďábel a Bůh, děj se začíná tříštit a míří do nikam. Ta druhá polovina, plná nedotaženého a planého filozofování je někdy k nesnesení. Nic nového to nepřináší. Zjištění, že život by si člověk měl užívat, každý den, den po dni? No to není moc originální a navíc to není ani originálně pojato. Všechno je tu čtenáři servírováno pod nos, každá myšlenka je opakovaná několikrát a není halena do žádného hávu, který by si čtenář musel přebrat. Ne, že by to nebylo čtivé, ale není to moc originální, ani objevné.
Tak Prsatý muž mě nenadchnul. Je to taková slátanina o boji s dobrem a zlem, rozhovory s Bohem a Ďáblem, jako reportér navštěvuje poušť, džungli, šamany, účastní se rituálních obřadů.
366 stránek s malým písmem. Tak si to přeberte jak chcete. Ale jsem ráda, že už mám konečně dočteno a vezmu do ruky nějakou knihu s historií
Bezpochyby úžasná kniha!!!!!! Doporučuji!!! Opravdu jsem se u toho i zasmála ale taky hoodně zamyslela :-)
Příběh barvitý a docela čtivý. Ale "spílání bohu a žití na plné pecky" mi přislo místy trochu vyšroubované...
Vřele souhlasím s kwidem, když čtenář přečte poslední slovo, začne přemýšlet a to nejen po přečtení posledního slova, ale i během knihy... Všem doporučuji. Skvělá kniha
Osobně a bez sebemenších výčitek doporučuji každému, kdo od čtení očekává více, než že ho kniha bude pouze otupěle držet v proudu děje a neposkytne mu žádnou volnost pro vlastní názor, pohled či zamyšlení.
tak tohle mě opravdu, ale opravdu nebavilo. Přijde mi to dost drsný, dát hodnocení odpad, ale nemůžu dát ani tu jednu hvězdu, ani dočíst jsem to nedokázala.
Štítky knihy
prvotina muži Indonésie hledání smyslu života rodinné vztahy autobiografické prvky Bůh a člověk ďábel, satan domorodé kmeny stereotypy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Upřímně, ta knížka se dala ukončit o dost dřív s daleko pozitivnějším účinkem na psychiku člověka, to mi věřte. Ono totiž stačí jenom jednou objevit, že život je krásný, ale 8x na 60 stranách ztratit naději a znovu ji najít, je tak trošku křečovité. Autor neměl vůbec špatné myšlenky, ale měl jich moc a neuspořádal si je. Vzniklo tak dost překombinované dílko, které neurazí ale ani nenadchne. Navíc ten egoismus! Panečku. To byla síla. Taky nemáte rádi spisovatele, kteří píšou o sobě, ale neumějí to tak nějak umělecky zamaskovat?
Ale abych tady jenom nekritizovala, musím pochválit 2. část knížky ze Siberutské džungle a knihu, kterou psal David o svých předcích. Klidně bych jim věnovala samostatná vydání a ty žvásty o dluzích a o založení magazínu Koktejl bych si nechala pro sebe.