Prsatý muž a zloděj příběhů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/434644/bmid_prsaty-muz-a-zlodej-pribehu-G4N-434644.jpg
4
736
736
Prsatý muž série
1. díl >
Již 12. vydání českého bestselleru. Kniha o tom, co člověk najde na dně, když už si myslí, že nemůže dál, i o tom, že zázrak potkáme nejen v přítmí pralesa, ale kdekoliv. Poušť, džungle, šamani, rituální obřady, láska, smrt, ďábel v napínavém příběhu reportéra, který se vydává k primitivnímu kmeni do deštného pralesa. Po návratu do Čech zjišťuje, že se nevrátil sám. Knihu je možné číst jako cestopis, magický příběh s nadpřirozenými prvky či jako román v románu, strhující příběh o smrtonosném nebezpečí příběhu. Rádi nad knihou přemýšlíte, smějete se nebo pláčete? Pak právě vám zloděj příběhů začíná vyprávět.... celý text
Přidat komentář
Pamatuji se, jak jsem po vydání knihy vešla do knihkupectví a paní prodavačka mi jí vychválila až do nebes. Krásná krabička, štítek s tím, že jde o nejúspěšnější debut českého romanopisce za posledních deset let - to byla výzva. Knihu jsem tenkrát přečetla a v mysli mi zůstalo jen to, že to všechno nestálo za to. Nyní po těch x letech a nově nabitých životních zkušenostech a hlavně díky Výzvě 2017 - kniha, jejíž první věta je otázkou jsem se do čtení pustila znovu. Po prvních kapitolách jsem si říkala, že nechápu, proč jsem si jí zařadila do škatulky nicmoc. Jenže asi po polovině něco začalo skřípat a tak jsem se do konce prokousala jen díky své zvědavosti...
Některé pasáže a postřehy si ale budu dlouho pamatovat....
Život je jako oceán. Cokoli špatného nebo dobrého do něj vhodíme, se nám vrátí
S autorem jsem se dosud míjela, nějak jsem nenašla chuť a odvahu pustit se do některého jeho textu. V audioknihách byl minulý týden ve slevě, tak jsem se pokusila. Obezřetnost byla na místě. Nebudu cílová skupina. Hlavní hrdina, Brouk Pytlík, je rozhodně mistrně zachycený typ člověka, který stále COSI hledá a NĚČÍM se naplňuje, aby CÍTIL, že ŽIJE. Zážitky, chlastem, jídlem.....V první části knihy, kdy je postava, včetně sboru přátel, postupně vykreslována, jsem poslouchala četbu pozorně. Je to můj vrstevník a poznávala jsem v něm mnohé společné rysy naší generace, logicky tedy i své. Společné kořeny a společný zběsilý úprk kamsi, doprovázený mnohým rozčarováním a sérií úniků a pokusů ŽÍT. Antropologické pasáže života v Ráji, doplněné zvuky tropů, byly rovněž originální, ovšem jakoby to byla už nějaká jiná kniha. Poslední třetina je nefalšované utrpení a působí dojmem automatického psaní. Psaní o psaní KNIHY. Zběsilé hledání bájného Tajemství Vesmíru a Vnitřní rovnováhy fungovalo právě tak v té první třetině, zatímco s postupujícím časem (děj už to nemá) je to spíš úmorné. Brouk Pytlík všechno ví JAK se má, všechno CO se má, odhalí. Jenom ta realizační fáze mu nějak pokulhává,což by nevadilo, pokud by při tom zůstalo. Je to prostě takový tápavý, sebestředný pochlastánek, ufňukaný hňup, literární postava, dobrá, jako každá jiná. Ovšem jakmile se autor naléhavě snaží čtenáře přimět, aby věřil tomu, že je to tak v pořádku, protože tak to bůh chtěl, už je to spíš uboze ukňourané, jako ochlastovy stesky v půl jedné ráno. Prostě to nebude kniha pro mě. Nebyla jsem schopná rozpoznat kde to jako je myšleno vážně a kde je to nadsázka. Ale tak zase byla ve slevě…..Ve slevě byla i Mluviti pravdu, tak zkusím ještě tu.
Vzal jsi Formánka za špatnej konec, sdělil mi kamarád, když jsem si mu postěžoval, že se v tom ztrácím. A takový je můj dojem i po dočtení. Takový patchwork se jen tak nevidí, ehm nečte. S tím rozdílem, že patchwork je prvoplánově umění ze zbytků a u Prsatého muže si tím nejsem úplně jistý. U mně to bylo čtení ve znamení odchodů a vracení se. Pokaždé jsem se vrátil, protože mi nedalo, abych nevěděl, jak vlastně nakonec postavy dopadnou. A pořád se nemohu zbavit dojmu, že dílo je plné vláken, ale dohromady ani ten patchwork nedají. Ale abych jen nehaněl, kniha není úplně zlá, své jsem si tam našel a myslím si, že asijské vlákno by vydalo na samostatnou knihu. Jenže to už by asi nebyl Formánek. Tak jen doufám, že z příštího setkání s autorem budu mít pocit lepší
Cestování mám nejraději na vlastní kůži, ale hodnocení této knihy mě svedlo ke čtení. Několik myšlenek se mi velice líbilo. Některé postavy byly zajímavě vykreslené, prostředí občas i okouzlující. Závěr byl pro mne nejpříjemnější zážitek. Nicméně pořád ve mně zůstává jisté ALE, které mě zejména v první půli knihy rušilo. Určitě i ve mně vzbudila kniha dobrý dojem, bohužel ne tak silný, aby si zasloužila být mezi top knihami, ke kterým je potřeba se ještě někdy vrátit.
dostala jsem jí od syna, zajímavá kniha jak pro oko tak pro ducha, sem tam vtipná a k zamyšlení. Líbila se mi.
Na tuhle knihu jsem náhodou narazila, když jsem tápala knihovnou a hledala něco na vypůjčení. Zaujala mě obálka a ilustrace knihy a nelituji, že jsem si ji vybrala. Formánek má osobitý vypravěčský styl, který v Čechách nemá obdoby. jeho vyprávění není nudné a náměty nutí k zamyšlení. Určitě si přečtu i další knihy od tohoto autora.
Několikrát jsem to vzdala, že to prostě nemá cenu číst. Nakonec jsem ale závěr knihy dobyla. Musím říct, že až po samotném dočtení opravdu zůstala ta pachuť a "vůně vonné tyčinky".
Kdybych hodnocení psala o nedočtené knize, bylo by v tom smyslu, že nestojí za moc. Příběh je příliš spletitý, přeskakuje se z kanceláře magazínu do pralesa, od reality k příběhům rozepsané knihy Davida Zajíce...
Ale celkový dojem po dočtení poslední stránky vlastně není tak tragický. Soudím, že k tomuto druhu literatury prostě budu muset ještě dospět.
Uf. Jdu na něco méně duchaplného, aby si můj duch odpočinul po všech těch strastech Davida Zajíce.
Některé pasáže byly lepší, ale jako celek na mě kniha působí jako namyšlený pokus amatérského spisovatele, který si o sobě moc myslí. Asi nejpřesnější popis knihy by podle mě byl "nevyzrálá". Taky jsem cítila - jak už tu někdo zmínil - autorovu snahu do knihy vměstnat co nejvíc témat, postav, míst a tak dále, stejně jako snahu šokovat a pokusy o uměle a prvoplánově vytvořené napětí a očekávání dalšího děje (vždycky mi přišlo laciné, když spisovatelé text knihy prokládali větami typu "To ještě nevěděl, co ho čeká." nebo "V tu chvíli se mu ani nesnilo o tom, jakému nebezpečí bude brzy vystaven." Uh.) Často se v knize také objevuje na mě přehnaný patos v popisech pocitu štěstí hlavní postavy.
Jako ne že by se mi to nelíbilo...četlo se to docela dobře, rychle, některý pasáže byly naprosto dokonalý (třeba tu, jak píše úvodník v kapitole Karel Štěstí- tu dvojstránku sem si musela přečíst hned dvakrát a celej den jsem myslela na malinký šťastný okamžiky a smyslný detaily mýho všedního života). Jenom toho bylo na mě trochu moc na jednu knížku- problémy v rodině, dluhy, cestopis, Bůh, Ďábel, dobro, zlo, štěstí, aids, historie rodiny, dějiny země, šamani, sex, láska, smrt...ufff! Ale styl psaní mi vyhovuje, určitě zkusím jinou knihu.
Málokterá knížka mě tak vtáhla do sebe a naprosto uchvátila jako tahle. Sám nevím, jestli se mi víc líbily pralesní nebo české scény. Je poznat, že je to autorova prvotina, ten těžkopádný styl a snaha o rozmanitost někdy působí trochu křečovitě a násilně, ale to je jen jediná chybička.
Pro mě promarněný potenciál. Zase. Bylo tam toho prostě moc, aby se autor dostal dál, než na povrch - a to se snažil, ostatně zapojil i Ďábla a Boha. Nevzniklo ale nic transcendentálního, ani mystického, nebo objevného. Nevzniklo bohužel ani nic napínavého a to je tam děje na několik knih.
Velmi zvláštní kniha...ale v dobrém slova smyslu. I když mně první třetina přišla slabá a nicneříkající, tak druhá to bohatě vynahradila a zbývající třetí byla plná různých emocí. Ještě jsem snad u žádné knihy neprožila střídání tolika emocí. Čekala jsem cestopis, který bude plný zvláštních, kuriózních a napínavých zážitků, ale tato kniha je více než jen cestopis. Vřele doporučuji.
Mimochodem vydání časopisu Koktejl mám i s CD Oči duchů doma, ale nikdy jsem si CD z pověrčivosti neposlechla, protože po jeho poslechu už bude vše navždy jinak...kdo ví? :)
Vyposlechnuto s úžasným hlasem FIlipa Švarce po cestě na dovolenou a z ní. Formánek je skutečně mistr vypravěč, avšak horší už je to s návazností a malými detaily, které nejsou v knize dovysvětleny. Skoro by to chtělo knihu znovu otevřít a tak nějak "domyslet" ten konec. Po prvním setkání (musím přiznat, že jsem několikrát v autě během poslechu usnula, takže si nechávám prostor pro druhé čtení) dávám 3* a věřím, že se na tu čtvrtou Prsatý muž časem dostane.
Skvělá tajemná kniha, kterou jsem četla jedním dechem a opravdu mě nadchla. Často na ni myslím, asi si ji zase budu muset přečíst. Můžu doporučit všem.
Prsatý muž je kniha, ve které zapomenete, kde je nahoře, kde dole. Zda to, co nás vede je dobro, nebo si s naším životem pohrává vítr osudu, který se šklebí, jak stará baba. Kniha na hraně .. šílenství, magie, strhujícího vyprávění.
Knížka má pěknou myšlenku, nádhernou obálku i ilustrace, nicméně já jsem se s touto knížkou docela prala. Vůbec jsem se nemohla pořádně začíst. Jednu stránku jsem četla i 3x protože mi pořád ubíhaly myšlenky jinam. Neměla jsem problém knížku odložit a několik dní se k ní nevrátit. To už se mi dávno nestalo. Až poslední třetinu knížky jsem přečetla rychleji. Prostě mi tento styl psaní nesedl, pro mě to bylo napsané nudně. Škoda.
K příběhům pana Formánka jsem se dostala náhodou, na doporučení mé kamarádky a v době, kdy tahle jeho prvotina čerstvě vyšla a pan Formánek ještě nebyl příliš známý. Hned od prvních řádků jsem věděla, ... že tohle mi sedí :-).
David Zajíc je pro autora příležitost, jak se vypsat ze svých vlastních zkušeností, trápení, pocitů, přání (popisuje běžný život s jeho trablemi - s podnikáním, rodinou, ... popisuje příběh rozpadu jednoho života) ... tak David Zajíc prostě prožívá obyčejný život českého muže se všemi jeho plusy i mínusy. A pak se ocitneme na Siberutu ... v exotickém prostředí .. kde si autor spolu s hlavním hrdinou prožije svůj "existenciální boj" sám se sebou.
Pan Formánek se od té doby stal mým oblíbeným autorem, přečetla jsem už několik jeho knih a můžu jen doporučit :-).
Kniha mě moc nezaujala, nemohla jsem se do ni začíst....jen konec byl překvapivě hezký.
Jinak styl autorova psaní se mi líbí....zkusím jinou knihu.
Štítky knihy
prvotina muži Indonésie hledání smyslu života rodinné vztahy autobiografické prvky Bůh a člověk ďábel, satan domorodé kmeny stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Nemohu dát víc hvězdiček, a to přesto, že tato kniha donutila moji osobu k mnoha pocitům. K pláči, zlosti, lítosti i soucitu.